Časopis Naše řeč
en cz

Denní tisk jako pramen lexikografický

Jan Kubišta

[Články]

(pdf)

-

Přispívají noviny k obohacování jazyka po stránce lexikální? O tom není pochyby, i když musíme pojem tohoto obohacování omeziti požadavkem jazykové správnosti. Denní četba politických úvodníků, hospodářských a kulturních statí, sportovních rubrik a podobných zpravodajských a popularisačních sloupců novinářských vnáší do obecného jazyka mnoho nových, aktuálních výrazů, z nichž nejeden zůstává trvalým ziskem našeho slovníku. Čtěme na př. takovou krátkou zprávičku na první straně rozšířeného dělnického listu: »Rekord v plachtovém létání. Znamenitého výkonu v bezmotorovém létání dosáhli plachtáři MLL. … Pilot H. startoval ve vleku za motorovým letadlem na větroni „Zlín VII“, odpoutal se ve výši 1150 metrů a vy[241]uživ vznosných proudů pod kumulí, vznesl se do výše 2200 metrů. Po 1.16 hod. plachtění přistal na letišti v B.« (Ranní nov. 26. IV.[1]) V této krátké zprávě bylo jistě několik názvoslovných novinek pro mnohé čtenáře toho listu. Slovo větroň ve významu bezmotorového letadla nalézáme i v tučně tištěném titulku jako název již dostatečně vžitý: »Zřítil se s větroněm«. (Pondělní list 10. VI.), »Přes 6 hodin ve vzduchu na větroni.« (Večer 2. VII.) — Ovšem nový ten slovní materiál přejímají noviny z převážné většiny odjinud, z literárních a odborných děl, z názvosloví vojenského, sportovního a p.; přece však nelze jim upírati zásluhu, že názvosloví to uvádějí ve známost širokého čtenářstva a tím namnoze i v běžný jazyk denní. Slovo stratosféra, ač dávno známé v literatuře odborné, objevuje se v obecné mluvě teprve od té doby, kdy o stratosféře začaly psáti novinářské večerníky. O tuto popularisaci se ovšem přičiňují i jiní činitelé, škola, lidové přednášky, dnes zvláště rozhlas, ale i v této soutěži podržují noviny jako nejlevnější a nejrozšířenější littera scripta svůj rozhodující význam. Chybná výslovnost zdomácnělého slova krise s českým, neznělým s, jakou ještě často slýchati mezi lidem, nasvědčuje zřejmě, že slovo to vnikalo do obecného jazyka cestou visuální, čtením novin.

Jinou skupinu lexikálně zajímavých slov, ale rázu mnohem podružnějšího, zachycuje novinářský tisk z denního života. Najdeme je tu a tam přimíšena do rozmanitých reportáží (ze soudní síně na př.), kde pisatelé zaznamenávají za čerstva drobné události prchavého dne. Že s nimi zachytí z tohoto dneška i leckteré autentické slůvko nebo rčení, jež se rodí na jazykové periferii, to již patří k slohu takových zpráv. Tak zaznamenává novinářský zpravodaj z footballového zápasu: »Diváci správně postřehli: „Čundraj to jako chlapci, kteří hrají bosky.“« (Telegraf 2. V.) Nebo ze soudní síně: »Ono se řekne semenec,« vece paní Anna, »ale pak zobat ty drby!« (České slovo 26. IV.) — »Já byl tenkrát třtinou větrem se klátící a von rabachol.« (Tamže.) — »Slečna se se zaujetím dívala na tohoto křena, patřícího do odrůdy žvanivců.« (Ranní noviny 20. VI.) — Nebo z interviewu: »Tvrdí se, že mi kape na karbid, čili, že jsem se pominul na rozumu.« (A-Zet večerní 26. IV.) — Ukázky těchto divokých květů jazykové tvorby, jež se z rašícího dneška dostávají do novinářských sloupců, mohli bychom rozhojniti citáty z ranních, večerních i poledních listů všech barev.

Nevyčerpali jsme tím všecky zvláštnosti novinářského [242]slovníku, ale již pro tyto dvě vlastnosti, že obsahuje mnoho názvoslovných novinek a zaznamenává nejednu časovou ukázku argotické tvorby, nemůže býti denní tisk přezírán dnešní lexikografií, která se neomezuje jen na uznané, autoritativní prameny z literatury básnické a naukové ve vlastním smyslu. Sebe úplnější excerpce těchto pramenů neobsáhne všechna slova, jimiž operuje a jež si den ze dne i vytváří živý jazyk živé přítomnosti, jakou zachycují noviny. Je to sice samozřejmé, přece však se pokusíme podati toho malý důkaz. Akademický Příruční slovník jazyka českého (Př. sl.) i Vášův-Trávníčkův Slovník jazyka českého pravopisný, kulturní a fraseologický (V.-T.), jak lze souditi z dosud vyšlých sešitů, jsou lexikální díla založená jistě na velmi široké excerpční basi, — Př. sl. mezi svými prameny výslovně uvádí i mnohé naše denní listy a z nich dokládá nejedno heslo. Zkoušejme úplnost vyšlých již hesel (Př. sl. k heslu: »církevník«, V.-T. k heslu: »jez«) vyčerpávající, podrobnou četbou některých čísel novin. Pisatel tohoto článku zjistil takto sám tato hesla, jež pohřešujeme v obou slovnících:

akvaplan (»Jízda dam [!] na akvaplanech«. Nár. pol. odpol. vyd. 22. VI.) — akvaristika (»Novinky v akvaristice«. Več. Práva 1. 3. V.) — aukcionář (»Knihovna byla rozprodána u aukcionáře a antikváře Chaury«. Lid. nov. 20. VI.) — bělas (»Rozkvetly hrozny bílých květů, tak čistých, že si keř svůj název bělas [Chionanthus] věru zaslouží«. Ranní nov. 5. VI.) — bezucha (»Stojí před námi bezucha [Fontanesial, jejíž bílé květy tvoří mnohokvěté laty«. Tamže.) — borůvkář (»Staří „borůvkáři“, lidé, kteří se každý rok přes léto živí sbíráním borůvek, tvrdili…« Več. Práva 1. 22. VI.) — bránovitka (»Jelenka a bránovitka jsou houby lošákovité«. Čes. sl. 9. VI.) — celtovina (»Plachtu, Ia celtovina, 4×6, prodám«. Tamže).

Př. sl. nevyčerpal v této době[2] ještě písmeno C; další výčet chybějících hesel, zjištěných pisatelem při téže kontrolní četbě, týká se tedy jen slovníku V.-T. (jenž v této době dospěl až k písmenu J):

červiště (»Slípce lehko pomoci k masité potravě — červištěm; připravíme je v koutě dvorku nebo výběhu.« Ranní nov. 29. V.) — dědivost (»Hlavní otázkou jednání kongresu jest otázka dědivosti pro chov čistokrevných psů.« Večer 24. IV.) — dechovka (»Ve středu v 16.30 hraje dechovka 5. p. pl.« Čes. sl. 9. VI., z rozhlas. programu.) — demilitarisovati (»Japonsko rozšiřuje demilitarisované [243]území.« Lid. nov. 20. VI.) — denatalita (»Tím se stává nebezpečí denatality ještě hrozivějším.« Lid. listy 5. VI.) — děrnatý (»U hřibů… jsou na spodu rourky, zakončené dírkami. To jsou houby děrnaté.« Čes. sl. 9. VI.) — drobnička (»Školské drobničky«. Čes. sl. 29. V, nadpis rubriky.) — dřeváček (»Harley starší, 1000 ccm, s dřeváčkem, prodá K.« Čes. sl. 9. VI.) — graduovati (»Tatínku, vrať se domů, abys mne viděl graduovat!« Več. Čes. sl. 24. IV.) — gumařský (»Tohoto kaučukového mléka se v průmyslu gumařském hodně používá.« Čes. sl. 9. VI.) — heroisovati (»Dr. G. se soustředil na Erbena, jejž příliš heroisoval.« Nár. osvob. 5. VI.) — integralista (»Je to integralista se všemi přednostmi i vadami.« Lid. listy 20. VI.) — interviewista (»To jest pro interviewistu veliká přednost.« Čes. sl. 15. V.) — jahodiště (»Dobře osvědčují se [zavěšené zrcadlové úlomky] zejména nad záhony, z jara právě zasetými, a později nad jahodišti.« Čes. sl. 9. VI.) — jednokolka (»Velké pozornosti těšila se exhibice krasojezdců na jednokolkách.« Polední list 27. V., ze závodu cyklistů).

I když z tohoto výčtu chybějících hesel, mizivě nepatrného v poměru k heslům zařaděným, odečteme některá, jež do slovníků nebyla pojata úmyslně anebo pro svou novost a náhodné utvoření snad ani pojata býti nemohla, přece jen z pokusu našeho, provedeného jednotlivcem ve značně omezeném čase a na poměrně skrovném materiálu, dostatečně vysvítá, jakým nalezištěm slovním mohou býti noviny. Najdeme v nich doklady i na významový odstín slova dosud také nikde lexikálně nezaznamenaný, na př.: »Dr. V. vyprávěl historii své koupě tmavé dvojky.« (Lid. nov. 23. VI., z filatelie.) — »Registrace plavidel jest plněním starého c. k. nařízení z roku fajfka. (Expres 17. V.) — »Kapsář už měl při sobě 4 trofeje, čili „fleky.“« (Nár. listy večer. 1. VII.) — »Takové jsou touhy flinků najatých Stř. a spol.« (Več. Práva 1. 7. V.) — »Pekařský tovaryš, dobrý chlebař, prosí o místo.« (Nový večerník 24. VII., v inserátech často.) — »Prudký život celého dne polského léta zrcadlí se ve Votrubových impresích.« (Nár. listy 14. VI., o impresionist. obrazech.)

Noviny, obracejíce se k nejširším vrstvám, přinášejí často výklady slov, které mohou leckdy zajímati i slovnikáře; na př. »Pařížské midinetky, čili »poledničky«, protože jejich objevení na bulvárech v pracovní přestávce znamená poledne…« (Rudé právo 25. V.) — »Jeho zprávy přijímají čtenáři »cum grano salis«, t. j. s pochybnostmi a s re[244]servou.« (Več. Čes. sl. 23. V.) — Nebo pěkný doklad některého hesla: »Přirozenou a nejlepší zálivkou je dešť.« (Nár. pol. 5. V.)

Denní tisk, jak jsme se tu s několika stránek pokusili ukázati, má tedy jistě nepopiratelnou cenu pro lexikografii, aspoň jako jeden z jejích vedlejších, pomocných pramenů. Jiná otázka jest, jak z tohoto pramene těžiti, aby jeho bohatství bylo využíváno ne jako snad dosud jen nahodile, nýbrž soustavně a racionálně. Maně se nám tu vtírá srovnání se zrnky vzácného kovu příliš řídce rozptýlenými v prosté hornině, takže se z ní jeho těžba nevyplácí. Pročítati úplně jen takové Národní listy nebo Lidové noviny se všemi jejich přílohami znamená několikahodinnou napínavou denní práci, a to s našeho hlediska někdy zcela marnou; výtěžek — v nejlepším případě několik málo výpisů z celého obsáhlého čísla — vždy je naprosto neúměrný k vynaložené námaze. Denní tisk přináší sice mnoho slovních novinek a zvláštností, jak jsme tvrdili hned na počátku a také se pokusili dokázati, ale předně ne všecky ty novinky a zvláštnosti zajímají i lexikografa, jenž, kde to jen možné, sahá raději k pramenům původnějším. Kromě toho, a zde je těžiště této nesnadné otázky: noviny jen v kolektivním smyslu slova, jen v svém souhrnu a v své nepřetržité plynulosti, mohou býti pro lexikografii slibným zdrojem, a to jako doplněk a kontrola jejích pramenů řádných.

Jak s tohoto hlediska dokonale zpracovávati tu ohromnou, denně se obnovující tištěnou spoustu, kterou prostorově i časově jsou noviny? Jich úplná a soustavná excerpce, i když se jí může rozuměti jen vypisování »zvláštností«, je za daných poměrů téměř nemožná. Předpokládala by nejen zvláštní, složitou organisaci, ale vzhledem k svému výtěžku i nepřiměřeně velký finanční náklad; slovem, byla by to těžba příliš drahá. A přece je jisto, že v tom nepřetržitém toku denního tisku lze pro slovník zachytiti nejedno dobře tvořené české slovo, odjinud náhodou nedoložené a třeba nahrazované výrazem cizím, jež by nemělo upadnouti v zapomenutí. To by dosvědčil i retrospektivní průzkum starších ročníků novin s jistým již odstupem časovým; jich podrobnou četbou by se dal vystopovati jistě i vznik nejednoho nového rčení, o jehož datování se vede někdy marný spor. Ale to jest již jiné thema, snad se i k němu časem vrátíme.


[1] Všecky doklady jsou z letošních novin.

[2] Tento článek byl psán před prázdninami.

Naše řeč, ročník 19 (1935), číslo 6-7, s. 240-244

Předchozí Arnošt Kraus: Jak jsem uvítal mladou »Naši řeč«

Následující Arne Novák: Slovesný výraz Havlíčkových Epištol kutnohorských

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1