Časopis Naše řeč
en cz

Z jazykových zvláštností Sušicka a Plzeňska

Václav Týml

[Drobnosti]

(pdf)

-

Vedle známých nářečních odchylek od obecného jazyka je tu několik zvláštností, jež stojí za zmínku. Zachovalo se tu několik tvarů ze starého jazyka. Naše sloveso padati znělo v staré češtině pásti padu (podle I. slovesné třídy). Na Sušicku se dosud říká: sníh pade, listí pade, hrušky padou. Dokonce se ujalo i sloveso IV. třídy spaditi se: já jsem se spadil, já se spadím (ubude mi váhy).

Jiný zachovaný starý tvar je u podstatného jména dáseň. V staré češtině bylo podst. jméno dásno (střed. rodu). Na Sušicku slyšíme: škrábl jsem se do dásna, zub vyrůstá z dásna, to je dásno. — Nad Sušicí je samota „Poustka“ a toto jméno se vyskytuje i jako příjmení — Sloveso mácati ve spojení na př. mácat prádlo (máčeti?) nebylo mi možno dost ověřiti. — Zvláštní je tu také význam některých předpon. Na př. říká se ukrmit husu = vykrmit husu. Děti po cestě omrzly = promrzly.

Zájmen osobních se skutečně užívá tak, jak píše Klostermann (na př. v díle Světák z Podlesí); v 2. a 3. pádě zájmena ona: ptal jsem se ní, podala chleba (= jí).

Některé zvláštní výrazy: vyšel jsem na sad (= na zahradu); kolec, samokol = kolečko; polání = polena; babník = rendlík. Velikonočním metlám říkají v kraji důtky, pomihody, zřídka dynovačka; výraz žíla, jehož se užívá na Plzeňsku, není tu znám.

Zajímavé je pronikání češtiny s němčinou (Šnicar = nůž, příjmení). U bavorských hranic se říká huse huś (s měkkým s).

Na Plzeňsku se vyskytuje pěkný lidový výraz proslyšno, utvořený jako příd. jména průhledný, průsvitný. Před deštěm, kdy bývá venku nejen daleko vidět, ale také slyšet, slýcháváme: „Dnes je tak proslyšno!“

Naše řeč, ročník 20 (1936), číslo 9, s. 252

Předchozí Dr. Josef Šmahel: Slohová perla

Následující Zívati a -zývati

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1