Časopis Naše řeč
en cz

U nás doma

Augustin Jar. Doležal

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Karel Kalivoda: U nás doma. Pracovní kniha vlastivědy pro třetí postupný ročník. Nákladem Československé grafické unie, a. s. V Praze 1935. Stran 85, cena knihy váz. Kč 5.50.

Ačkoliv je vlastivěda již snad celá dvě desítiletí vyučovacím předmětem na našich obecných školách, není ještě dosud širší veřejnosti jasný její úkol. A není to nic divného; vždyť není daleka doba, kdy ani všecko učitelstvo nemělo v této věci jasno: mělo učiti vlastivědě, ale zatím učilo tu zeměpisu, dějepisu, tu zase rozmanitým věcem z věd přírodních, místo aby učilo vlastivědě. Úkolem vlastivědy především je, »poznávati významné přírodní a společenské jevy domova… a na tomto základě chápati nejvýznačnější přírodní a společenské poměry rodné země a Československé republiky… «. (Normální učebné osnovy pro obecné [ľudové] školy z r. 1933.) Ne tedy zeměpis, dějepis, přírodověda (a snad i jiné »věcné nauky«), ale jednotlivé poznatky ze všech těchto věd, seskupené kolem některého přírodního [143]nebo společenského předmětu (třeba i abstraktního) domoviny žáka — to je vlastivěda. Aby to neodbornému čtenáři bylo zcela jasno, uvedeme malý příklad: K (dějepisnému) učivu o Karlu IV. se připojí (zeměpisné) učivo o Praze a o místech, kde se činnost »otce vlasti« projevovala, a (přírodovědné) učivo o vodách (minerálních) a o vodním tvorstvu (rybnikářství). Vykládá se o Šumavě a připojí se učivo o Chodech, o ujařmení selského lidu v Čechách, dále o zpracování dřeva, tuhy, o výrobě skla atd. Tomuto novému pojetí vyučování reáliím vyhovují ovšem i učebnice, a tak místo rozličných těch systematických »Malých zeměpisů, dějepisů, přírodopisů a přírodozpytů pro mládež« máme dnes učebnice vlastivědy, v nichž se dřívější učivo reálií nepodává rozdělené do škatulek příslušných nauk, ale seskupené kolem některého vlastivědného objektu.

Jedna z takových učebnic vlastivědy jest i knížka, o níž chceme referovati. Nebudeme se ovšem zabývati její stránkou věcnou (kterak totiž nadepsaná učebnice vyhovuje po stránce odborné, vědecké), nýbrž přihlédneme k její stránce formální, jazykové. Je jisto, že každá učebnice působí na žáky nejen tím, že rozmnožuje jejich vědomosti věcné, ale působí na ně i formálně, svým jazykem: dobrá vzdělává a tříbí jazyk žáků, špatná jej kazí a otupuje jejich jazykový cit.

V čem by učebnice naprosto neměly chybovat, je pravopis; vždyť, tušíme, už r. 1921 nařídil tehdejší ministr školství naší republiky prof. Šusta, že se veškeré naše školy mají říditi Pravidly čes. pravopisu. Autor výše jmenované učebnice se však Pravidly neřídí. Najdeme v ní slova s vadnou kvantitou: kralevic 45, zabijačka 47 [4krát za sebou!], zdvihá 53 m. správ. králevic, zabíjačka, zdvíhá; přezůvky 32, Rábí 75, pronásledovateli 77, spr. přezuvky, Rabí, pronasledovateli; i v slovenštině: Janošík 77, púta 78, spr. Jánošík, putá[1]; — nesprávnosti ve psaní jmen významu vlastního (Nový rok [počíná 1. ledna] 35, Mistr Jan Hus 74, u Hradu Rábí 75, »Zlatá neděle« 34 — spr. nový rok, mistr J. H., u hradu Rabí, zlatá neděle); — i jiné chyby pravopisné (na př. nesprávné psaní cizích jmen: Reaumur 39 [několikrát, spr. Réaumur]; — chyby ve shodě: kde stály bůžci 20). Také některé t. zv. příslovečné spřežky se tu píší jinak, než jak stanoví Pravidla: na zad 36 m. nazad, nakonec 75 m. na konec, předtím 4 m. před tím, jakoby (slunce vysvitlo) 15 m. jako by (vysvitlo), ale jako by jedněmi ústy 20 m. ja[144]koby (= jako). Veliké množství chyb je ve vokalisaci předložek, hlavně ve zbytečné, nesprávné vokalisaci: ve kterém (ovoci 4), ve které (budově 27, zemi 78), ve kterých (27, 42, dolech 74), ze kterých (19), se které (výšiny 62), ve městě (41, 43, 65, 65), ve městech (36, 37, 48), ve 2. třídě (79), ve Starém (městě 74, 1. na St. m.); jinde však předložka nebyla vokalisována, ač vokalisována být měla: v kbelíku (3), v žhavé (kousky 36).

Tvaroslovných chyb je méně. Při skloňování substantiv užívá autor napořád předložkového akusativu na zemi (8, 33, 53, 62, 69, 70), pod zemi (24) m. na zem, pod zem (vítr shodil šišku na zem, klade ji [nohu] vážně na zem, nesejdeme na zem, [husy] dopadly na zem, zimní spáči zalézají pod zem), nekrátí v gen. slovo Říp (15: kolem Řípu), nerozlišuje náležitě tvarů dni a dny, jak je vidět na str. 16, 58, 76. Místo náležitých tvarů participijních užívá určitých adjektiv (12: když je husa vykuchaná m. vykuchána). Někde by místo příd. jména přivlastňovacího bylo lépe užíti přivl. genitivu: Hlavně nás bude zajímati práce rolníkova 75 — ne jednoho, určitého rolníka, ale rolníka vůbec, tedy práce rolníka, rolnická. Užívaje zájmen, chybuje autor zejména v těchto věcech: užívá nestažených tvarů zájmen přivlastňovacích tam, kde se jich užívat nemá (viz Pravidla XXXI) (se svojí družinou 18, se svojí sestrou 54, mojí řečí 78 — spr. svou, mou), místo náležitého tvaru přivlastňovacího jejich užívá archaisticky gen. jich (jichž středem 30, jichž kožišiny 32) a nečiní vůbec rozdílu mezi vztažnými zájmeny který a jenž (7, 8, 14, 17, 28, 47, 61). Že není zcela jedno, užije-li se zájmena vztažného nebo jiného prostředku spojovacího, je vidět z tohoto příkladu: Děvečka naloží kravám dojnicím, podělí i jalovičky, které dosud neměly telat, atd. (69). Tu totiž může malý čtenář usoudit: … a jalovičky, které už měly telata (!), nedostanou nic! Chyb ve tvarech slovesných je málo: jablka voní 4 (spr. vonějí), svaly mohutní 55 (spr. mohutnějí), nespr. imper. určme 15 (m. určeme), a užívá se zbytečně i určitých tvarů přechodníku minulého (adjektiv j. seběhnuvších se 33).

Ani chyb syntaktických není mnoho; tu je vidět autorovu snahu po jazykové správnosti, ale namnoze zachází do zámezí. Pojí na př. slov. chrániti s gen. (57, 77), ač se spisovná praxe přiklání dnes zpravidla k akus. Sem patří i věta 32: »Nejen tělo (akus.), ale i hlavy (gen.) musíme v zimě chrániti«, kde se pojí slov. chrániti s gen. i s akus.(!). Jiným dokladem upřílišené autorovy snahy po jazykové správnosti je nespr. gen. zápor. ve větě »že toho dosud nevíš« (5), spr. [145]že to nevíš. U přísl. (jest) třeba má být gen., ne tedy »jest třeba mnoho kolejí« 79. Slov. spokojiti se má u sebe 7. pád prostý (někteří lidé se spokojují s látkami bavlněnými 31, spr. spokojují se látkami); adj. spokojený však vyžaduje pádu předložkového: spokojený s čím.

Zato nemalé je množství chyb v slovníku. Napořád se užívá (dialekticky) příslovce tu m. tam (3, 6, 6, 7, 19, 23, 43, 45, 57, 62, 70), na př.: Kdybychom letěli opačným směrem, za půl dne bychom přilétli do krajiny, kde v tu dobu, kdy je u nás zima, kvetou květiny a stromy mají zelené listy. Cestou bychom se setkali s ptáky, kteří se od nás na zimu odstěhovali. Mají tu (= zde, u nás!) dosti hmyzu a nezahynou hladem. Nestavějí si tu (!) však hnízd a nemají ani mlaďátek. Čtenář jistě cítí, že adv. tu zde nemá smyslu, že má být přísl. tam. Matou se dále přísl. zase a opět (13, 29, 53, 76): Když jsem tehdy holuby přinesl, měl jsem strach, aby mi opět neuletěli 53 (spr. zase, protože opět = znovu, po druhé, a ti holubi mu ještě neuletěli; uletí-li, uletí po prvé, ne tedy opět!). Při záporu nemá místa spojka i, též, nýbrž ani: Lidé, kteří nemají rádi květin, nemají obyčejně též dobrého srdce 60, spr. … nemají obyčejně ani dobrého srdce. Užívá se nesprávných a nevhodných sloves: přivodí si chorobu 3, spr. způsobí, zaviní; odstraní nečistotu mytím 3, spr. smyje nečistotu, (nakažené jablko) odstraní 4, spr. odklidí, odstraní rohože s oken (ve skleníku) 58, spr. sundá, odstraniti zbytky nespáleného tabáku z popela 60, spr. vybrati je, odstraňoval překážky 63, spr. odklízel je; (dětem slepým) oči chybí 17, spr. chybějí — tato chyba vznikla asi proto, že se autor bál užíti v Čechách běžného a správného slovesa scházeti a že nerozeznává sloves chybiti a chyběti; místo aby věci srovnával, autor je porovnává: porovnává obleky (31), záznamy (42), okna (59); u uhlíře si nechme ukázati »ořech«, »kostku« (35, to by znamenalo, že nebudeme bránit uhlíři, kdyby nám to chtěl ukázat, ale autor chtěl říci, že si různé druhy uhlí dáme ukázat); samička nakladla vajíček 57 m. snesla, protože se tu nemluví o hmyzu, ale o ptáku (špačkovi), ptáci vejce snášejí, hmyz vajíčka klade; nadešlo poslední Horymírovo jitro 73 — spr. nastalo, přišlo. Z jiných nesprávných výrazů uvádíme aspoň toto: roky (3, 35, 77, 78): Když mu bylo jedenadvacet roků 77, Tisíc roků úpěli Slováci 78, 1. jedenadvacet let, tisíc let (srov. století, ne storočí!); týdny (33, 35, 56, 59, 67), 1. neděle: několik týdnů před vánocemi 33, spr. několik neděl, po šesti týdnech 59 — spr. po šesti nedělích (srov. šestinedělka!); pápěrky 12, spr. pá[146]perky; telefonická stanice 43, 1. telefonní stanice (jako telegrafní, ne telegrafická!).

Naprostý zmatek je v interpunkci, zejména v čárkách. Kdyby si byl autor přečetl jen trochu pozorně příslušné stránky v Pravidlech (XXXVII—XLI), byl by se jistě mnohých těch chyb uvaroval. Tu jdou chyby do set — uvedeme opět jen některé. Schází čárka mezi dvěma souřadnými adjektivy před podst. jménem: v suchém(,) temném sklepě 22, těžké(,) tvrdé dřevo dubové 29, dlouhými(,) jemnými vlákny 31, s úzkými(,) křivolakými uličkami 45; spr. ovšem 71: falešné kočičí srdce. Schází čárka oddělující od ostatních členů věty volný přívlastek, na př.: V dřevěné chatě(,) sroubené ze silných klad(,) plá atd. 29, nebo jinou vstavku, na př.: Dával si vyprávěti pověsti po venkově, hlavně od starých lidí(,) a všechno si pečlivě zapisoval 72. Schází čárka oddělující větu vedlejší od hlavní: Jeden žák určí, kam máme na plánu »jíti«(,) a my atd. 24; zapadlo do vlhkého mechu, v němž přespalo zimu(,) a s příštím jarem atd. 33; … nešetřil vydání na kláštery, v nichž usídlil mnichy z ciziny(,) a ozdobil Nové město atd. 47; přečtěte si v novinách, kolik kusů (proč ty kusy?!) vepřů bylo tento týden poraženo jen v pražských jatkách(,) a užasnete 49; Vojta je nesl v pytli, aby prý neviděli na cestu(,) a pak je ponechal atd. 53; dejte pozor, aby vám neunikl(,) a mně položte atd. 55; Horníci se dověděli, že si na ně Horymír u knížete stěžoval(,) a zle se mu pomstili 72. Zbytečná, nesprávná je čárka při spojování vedlejších vět souřadných: Pak se nám zdá, že se krajina kolem dokola spojuje s nebem,(!) a že bychom ji mohli ohraničiti čarou 11. Jiné nesprávnosti v interpunkci: Tenké nožky mají dlouhé prsty(,) a proto se neboří 57. Měl bystrou hlavu(,) a proto ho otec dal do škol 77, … přidají něco cukru, vanilky(,) a aby byly koláče kypré, nešetří vejci 12. Po chvíli se těsto zvedá(,) a kdyby nebyla hospodyňka pozorná, uteklo by z mísy 12. Nebudeme dlouho čekati(,) a naši hosté se sejdou 40. Všechna zvířata mají mláďata(,) a tak v dubnu a v květnu našich přátel i nepřátel přibude 68. … nosíme krátké kalhoty(,) a jakmile sluníčko jen trochu hřeje, již necháme kabátek doma 31. … byl souzen(,) a kdyby nechtěl své učení odvolati, odsouzen k potupné smrti upálením 74. Jednoho roku, ještě dříve(,) nežli napadal první sníh, přišli lidé atd. 33 (ale ve větě: Žádné skořápky z vejce nezahodím jinam než na dvůr 53 je čárka před spoj. než zbytečná, neboť nenásleduje celá věta, nýbrž jen větný člen). To (uhlí) se kupuje buď v uhelných skladech(,) nebo je donáší do bytu uhlíř 36. Jak kuchyňská(,) tak i pokojová kamna mají [147]otvory atd. 37. Spadnou k zemi(,) a cokoliv pokryjí, všecko se zašpiní 37. Jak je veliký(,) a přece čistý 52. — Za větou zvolací nestačí tečka, má být vykřičník: A jak krásně plavaly. (12). Jak je veliký(,) a přece čistý. (52). — Nesprávně jsou položeny uvozovky v příkladě: Je to »kouzelná skřínka« z níž vychází atd. 17 (spr. … skřínka«, z níž…). — Špatně jsou též označeny mnohé samostatné vsuvky, na př.: Proč uklidila celý byt (hosté)? 11, spr. … byt? (Hosté.) Vyplňte ceník vepřového masa (poradí maminka, užijte při počtech): 49, spr.: Vyplňte ceník vepřového masa! (Poradí maminka, užijte při počtech!) Čím je ještě dnes kůň chudšímu člověku (vzpomeňme mlékaře, chudého zelenáře, potulných cikánů)? 71, spr.: Čím je ještě dnes kůň chudšímu člověku? (Vzpomeňme mlékaře, chudého zelenáře, potulných cikánů!)

Konečně jsou v Kalivodově knize omyly tiskové, dvojnásob nemilé v knize pro malé školáčky, v učebnici. Uvedeme aspoň některé: husa nabo kachna 13, Loutkové (m. l-) 17, Kníže (m. k-) 18, v němuž (m. k n.) 22, veliká vesnice (m. veliké v.) 28, z úzkých ulicích (m. v) 28, svíčky!? (m. svíčky?) 28, z ameriky 30, v týdnů (m. v týdnu) 44, tak u můj rod (m. i můj rod) 51, Koleno (m. k-) 55, štěp třímá v ruce (m. oštěp) 54, trávníky! (m. trávníky?) 56, na str. 65 věta »Všichni obyvatelé měst musí jísti« patří do následujícího odstavce, lysá (m. lysí) 70, Kdy bývají bouřky. (m. … bouřky?) 76, protom (m. potom) 76, Slovenština (m. s-) 78, Pak Král (m. Pan K.) 79. —

Nebylo naším úkolem zkoumati věcnou správnost jednotlivých článků. Proto jen zcela namátkou zaznamenáváme, že Horymírovo sídlo se jmenuje Neumětely, ne Neumětele (83), že římská číslice u jména hlavního města Prahy neznamená městskou část, nýbrž t. zv. městský obvod (t. zv. městské části jsou jména býv. samostatných obcí, z nichž byla Velká Praha utvořena, viz úřední Statistický lexikon obcí v republice Československé I, IX a 271, 272), že přívlastek falešné u výrazu kočičí srdce není věcně správný a výchovně je nevhodný, že spojení Šárka (u Prahy) je dnes asi tak správné jako třeba Smíchov u Prahy, a j. v. —

Učebnice Kalivodova je schválena ministerstvem školství a národní osvěty a zvlášť na ni pražské učitelstvo upozorňuje (t. j. doporučuje mu ji) městský školní výbor v Praze. Po tom, co jsme o ní uvedli, není snad nemístné naše srdečné přání: aby nejvyšší školní úřad republiky Československé, jejímž úředním a státním jazykem je jazyk československý, schvaloval jen učebnice s čistým, správným jazy[148]kem a aby nižší školní úřady učitelstvu nedoporučovaly učebnic, byť schválených, které nejen mládež jazykově nevzdělávají, ale její přirozený jazykový cit kazí.


[1] Viz Pravidla slovenského pravopisu 145, 253 a 33.

Naše řeč, ročník 20 (1936), číslo 6, s. 142-148

Předchozí Jiří Haller: Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého

Následující Bernard Dolák: Správná výživa zdravých i nemocných

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1