Časopis Naše řeč
en cz

Šetři kasu, kupuj v Asu

[Drobnosti]

(pdf)

-

(V. S., J. N.) Na tuto reklamu známého obchodního podniku pražského, jež se v poslední době často objevuje v insertních rubrikách denních listů, upozornili nás v jednom týdnu dva čtenáři a žádali, abychom se vyslovili o její jazykové stránce. Uráží je v ní, jak si lze domysliti, nespisovný výraz kasa. Přiznáváme se, že i na nás působí tento veršík hodně jarmarečně a že jej nepokládáme za reklamu vhodnou pro noviny. Musíme totiž předpokládati, že velká část čtenářů novin má tolik smyslu pro dobrý jazyk, že se jí v textu psaném jinak spisovně nemile dotýká výraz vzatý z jazykové periferie. Ba jsou snad mezi těmito čtenáři lidé, kteří sami doma v soukromí slova kasa užívají. Jsou totiž slova, která bez skrupulí přijímáme za součást svého familiárního slovníku, ale která bychom asi už nepronesli v méně důvěrném prostředí společenském a jichž bychom docela jistě neužili při psaní. Na toto rozlišování patrně zapomněl autor oné reklamy, a proto se jeho veršík neuplatní dobře v prostředí, jež úplně nevyloučilo spisovný jazyk ze svého usu. Jinými slovy, takováto reklama se vědomě nebo nevědomě obrací toliko k méně vzdělaným třídám společenským. — Proti užívání slova kasa a jiných slov podobných v reklamě máme ještě jeden důvod. Pražská čeština bývala dříve zamořena německými výrazy daleko více než dnes. Stálo to mnoho úsilí, než se podařilo probuditi v pražském obyvatelstvu tolik jazykového svědomí, aby se naučilo mluvit co možná bez německých výpůjček. Je to práce vlasteneckých časopisů a spolků, divadla, školy a jiných činitelů, jak vypočítává Jan Neruda v jednom ze svých feuilletonů. Také slovo kasa ztratilo téměř úplně svou dřívější posici a nelze si dnes snad už ani představit, že by se některý český obchodník neostýchal vyvěsiti si v krámu nápis »Kasa« místo »Pokladna«. Slovo kasa patří dnes už mezi přežitky méně utěšeného jazykového stavu dřívějšího, které se drží leda tu a tam v rodinném soukromí. Jestliže je dnes někdo znovu zavádí do projevů veřejných, jako je na př. reklama, kazí tím lehkovážně výsledek dlouhého a těžkého vývoje, který musil náš jazyk proti německým výrazům podniknout. A takové počínání ovšem nemůžeme schvalovat.

Naše řeč, ročník 20 (1936), číslo 4-5, s. 124

Předchozí Ružomberok

Následující Jiří Straka: K tvoření slovanských zvláště českých slov onomatopoických