Ryčka

J. Verián, Dr. Jan Bartoš

[Drobnosti]

(pdf)

-

(XIX, 63) Slovo »ryčka« znamená také místy na Bučovsku a Slavkovsku na Moravě malý úzký rýč na řepu, k vyrývání zeleniny a ovšem i na řezání drnů, jak vysvětluje v 2. čísle NŘ. názorně p. odb. uč. Černý. Význam Kottův »rycí lopata« není vhodný.

J. Verián

Pocházím z Bělčic u Blatné a tamějších zvláštností dialektických dlouho jsem se nemohl zbaviti. Hoši se totiž při každém takovém nářečním slovu a úsloví usmáli. Nejtíže jsem se zbavoval rozlišování dvou sykavek v j: bej sebe, proj za nás a p. Dosud se živě na vše pamatuji, vždyť tam ještě občas zajíždím. Kdykoliv se u nás pracovalo se zemí, užívalo se jen dvou nástrojů: byl to rejč a ryčka. Když mě však otec vyzval, abych mu přinesl lopatu, neběžel jsem do »kolny«, kde obyčejně stávalo toto nářadí, nýbrž zamířil jsem na sýpku a přinesl jsem lopatu, kterou se přehazovalo obilí. Podobně moje matka při pečení chleba sázela pecny také lopatou, ta ovšem byla mnohem větší a byla také dřevěná. Jak tedy vidíte, ryčka byla lopata železná, kdežto lopatou se u nás rozuměl jen nástroj dřevěný. — Sloveso zvoditi je u nás rovněž běžné, užívá se ho však i ve významu přeneseném, na př. když se řekne: »S tím Kočovským není možná mluvit, pro všechno se hned zvodí!« Znamená to, že se pro každou maličkost rozzlobí, rozčilí.

Dr. Jan Bartoš

Naše řeč, ročník 19 (1935), číslo 3, s. 96

Předchozí Paní poslanec

Následující Jan Kutek: Ten nejlepší