X. Y.
[Short articles]
-
Za krátko bude snad velikou vzácností přídavné jméno ve stupni prvním a budeme čísti samé nej-, nej-, nej-. Takové nadsázky nejsou ve shodě s duchem jazyka českého a vznikají tak sáhodlouhá slova, zvláště vypůjčujeme-li si z jazyků cizích. »Vyvracíme co nejkategoričtěji…« — důrazněji než kategoricky vyvraceti nelze! — »Zprávy zněly co nejpesimističtěji« — možno přestati na pesimistických. —»Nejvšestrannější vděk« — všestranný stačí. — Proč psáti: »nejsamozřejmější právo«, nebo »jeden z nejzbožňovanějších generálů jízdy«?
Naše řeč, volume 1 (1917), issue 10, p. 305
Previous X. Y.: Vědec, nikoli »vědátor«!
Next Zbytečné novoty