Pohrouziti, pohroužiti

[Drobnosti]

(pdf)

-

(J. S.) Výklad o tomto slovese bychom mohli začíti slovy, která o něm napsala NŘ. před sedmnácti lety (II, 153): »O správných tvarech tohoto slovesa jest u nás dosti nejistoty, a někdy se doporučují i tvary najisto nesprávné.« Vyjíti arci musíme od původního tvaru pohrouziti, který se shoduje s csl. pogrąziti, s rus. pogruziť, se srbocharv. gruzit, pol. dial. grązić atd. a žije dosud v českých, moravských i slovenských nářečích, zpravidla vedle tvaru se -ž-. Pravidla českého pravopisu jej předpisují i pro jazyk spisovný, avšak NŘ. se už na uvedeném místě přimlouvala za to, aby byl do spis. jazyka přijat tvar pohroužiti, stejně jako byly přijaty tvary pažiti, přiblížiti, okrášliti, pohlížeti a pod. místo původních tvarů paziti, přiblíziti, okrásliti, pohlízeti. V témž ročníku na str. 217 pak znovu doporučuje NŘ. tento tvar a vyslovuje pochybnost, že by se podařilo zachovati při životě tvar původní. Pro její názor svědčí především okolnost, že v dnešním jazyce spisovném je tvar pohroužiti nepochybně daleko častější než tvar pohrouziti, a potom i úplný nedostatek spolehlivých dokladů z jazyka starého. V Gebaurově Hist. mluvnici se sice tvar pohrúziti, pohrouziti uvádí pro češtinu několikrát (I, 46, 81, III, 2, 245 n.), avšak bez příkladů; zdá se, že Gebauer tento tvar jen předpokládal podle jiných jazyků slovanských a podle dialektických útvarů východočeských a moravských a že jej pak uvedl i v Pravidlech. Ani v Jungmannově slovníku ani nikde jinde není jistých dokladů na tvar pohrúziti; nemohou být už proto, že se v starých českých památkách hlásky z a ž obyčejně v písmu nerozlišují. Zato však víme, že ž je v slovese pohroužiti (a i v příbuzném pohřížiti) už dlouho, snad už od 16. století, a že v něm v nové době zobecnělo. Proto se i dnes vracíme k původnímu přesvědčení NŘ., jež jsme tu citovali, třebas v X. a XI. ročníku referenti NŘ. tvar pohroužiti vytýkali za chybu proti Pravidlům čes. pravopisu. S konečnou platností rozhodne tuto otázku nové vydání Pravidel a Příruční slovník Čes. akademie, který právě začíná vycházet. Do té doby je třeba ovšem držeti se Pravidel, avšak ani Pravidla nepředpisují tvar pohrouziti nijak apodikticky, nýbrž toliko k němu radí. Kde živý usus jejich rady v tomto případě nedbá, nebudeme jej vinit z jazykové chyby.

Naše řeč, ročník 19 (1935), číslo 2, s. 63

Předchozí Z novinářské češtiny

Následující Em. Černý, Red. (= Redakce): Ryčka