Sporý

K. J. (= Karel Juda)

[Short articles]

(pdf)

-

Jungmann připustil ve Slovníku dvě přídavná jména stejného znění, ale zrovna opačného významu: 1) sporý = vydatný, zavalitý a 2) sporý = střídmý, [305]skrovný. Původní význam příd. jména sporý je však pouze hojný. V tomto významu jest doloženo. Doklady jsou u Jungmanna. Lid do dneška zná význam tento a mluví o sporém dešti (hojném, vydatném); chléb je sporý (vydatný), sporá je cesta (dlouhá); malý, ale sporý je člověk zavalitý, silný. Než v tomto významu ozývá se toto jméno přídavné v knihách a novinách jen málokdy. Mluví se za to o »několika sporých slovech« (několika málo), o »sporých vlasech« (řídkých) na hlavách lidských; o černochovi veliké síly (Spisy H. G. Wellse, III., 230) praví se: Byl postavy sporé a jeho angličtina byla ještě spořejší, t. j. ještě bídnější. Ve všech těchto případech je sporý ve významu ustrojeném podle německého adjektiva spärlich: Spärliches Haar, spärliche Worte a p.; upozornil na to již svého času Bartoš v Rukověti správné češtiny (2. vyd., 1893, str. 167).

Naše řeč, volume 1 (1917), issue 10, pp. 304-305

Previous Jak se kazí jména našich osad

Next X. Y.: Vědec, nikoli »vědátor«!