Sokol či sokol?

[Short articles]

(pdf)

-

NŘ. XVI, 1932, 28 se přiklonila k názoru, že podle dnes platných zásad pravopisných třeba rozlišovat jméno Sokol jakožto označení spolku a jméno sokol jako označení člena tohoto spolku. Na námitky, které proti tomuto výkladu podal v časopise Sokol 59, 1933, 11 pisatel kryjící se šifrou kml., odpověděla NŘ. XVIII, 1934, 125n. Od té doby se pan kml. (je to dr. K. M. Lauda) ozval ještě jednou (Sokol 60, 1934, 220), avšak tuto naprosto neužitečnou diskusi ukončil vlastně už předtím (t. 196) jménem redakce Sokola dr. V. Wait prohlášením, že se redakce, ač nerada, přizpůsobuje mínění Naší řeči, a to už proto, že ji k tomu vede sama sokolská disciplina, která nezná smlouvání. Dr. Wait zároveň odmítl v svém prohlášení subjektivní a nevěcné útoky dr. Laudy, které s uvedenou otázkou nikterak nesouvisely. Tím by byla tedy, aspoň pro nás, tato otázka rozřešena. Avšak v Nár. listech 15. XII. 1934 se k ní vrátil L. Novák, a proto pokládáme za potřebné odpověděti ještě i jemu. L. Novák opakuje většinou námitky, na které jsme v Naší řeči už dříve odpovídali; nebudeme svůj výklad opakovat a přestaneme jen na námitkách nových. Ale ani ty nejsou všechny náležitě odůvodněny. Na př. z okolnosti, že se v některých novinách vyskytl i způsob psaní »sokol Královo Pole«, soudí L. Novák, že tento zmatek zavádí Naše řeč; ač je spíše podobno pravdě, že pisatel, který se dopustil té pravopisné chyby, výklad Naší řeči ani nečetl, přece L. Novák píše: „Ba v jedněch novinách vzali si poučení »Naší řeči« tak k srdci, že psali o »sokolu Královo Pole«.“ Takovouto diskusí, která hledá svou zbraň v řečnických fintách, nedojdeme ovšem k žádnému konci. Z ostatních Novákových námitek stojí za zmínku toliko srovnání jmen sokol a Anglické panny; cizí, odlehlý výraz Anglické panny prý píšeme velkým písmenem, aby se zabránilo dvojsmyslu, kdežto o jméně tak důležitém, jako je název sokol, prý to neplatí. Pisateli tu arci ušlo, že [32]výraz Anglické panny, t. j. vlastní jméno řádu, se shoduje s názvem Sokol, t. j. s vlastním jménem spolku, avšak nikoli s označením člena Sokola; vždyť členka řádu Anglických panen je anglická panna, nikoli »Anglická panna«. Ani z analogie se jmény Tábor, Sirotci a pod. neplyne nic pro pravopis jména Sokol, neboť to jsou jména docela jiné povahy. Jediný platný důvod by byl v silném citovém přízvuku jména sokol, avšak o tom, má-li se projeviti v obecně závazném způsobu psaní, může rozhodnouti jediné pravopisná komise České akademie věd a umění. Onen důvod by mohla podporovat také ještě dosavadní tradice, ačli se opravdu v ní shledá většina pro psaní jména sokol velkým písmenem. Ale jakákoli další diskuse o této otázce nemá pražádného významu, a proto se k ní už vůbec nehodláme vracet. Bude-li Pravidly čes. pravopisu zavedeno psaní Sokol i pro člena Sokola, přijme NŘ. jejich předpis a sama bude bdíti nad jeho zachováváním; do té doby však pro ni platí pravopisné zásady dnešní.

Naše řeč, volume 19 (1935), issue 1, pp. 31-32

Previous Skloňování místních jmen na -ice

Next Věnovati