Sokol či sokol?

[Drobnosti]

(pdf)

-

(NŘ. XVI, 1932, 28.) Proti výkladu, že jméno sokol, znamená-li příslušníka spolku Sokola, třeba podle nynějších zásad pravopisných psáti malým písmenem, obrací se článek otištěný v časopisu Sokol 59, 1933, 11. Jeho pisatel se dovolává především důvodů citových. Jméno sokol prý třeba pokládati za jméno a symbol, ba za personifikaci krásných vlastností sokolích; ono nevyjadřuje pouhé členství spolku, nýbrž vlastní poslání sokolů. Jméno dal sokolům sám národ, protože »v nich viděl a dosud od nich žádá, aby to byli lidé význačných, sokolích vlastností«, atd. Proto má podle pisatele jméno sokol význam symbolický a personifikační, a třeba je tedy prý psát písmenem velkým. Ve psaní jména sokol s malým písmenem vidí pisatel dokonce degradaci sokolstva na stejnou úroveň s hasiči a újmu sokolské cti. — Domníváme se, že tyto důvody nejsou dost přesvědčivé. Symbolická nebo personifikační platnost jména nevede sama ke psaní velkého začátečního písmena, jak ukazuje na př. velmi rozšířené jméno skaut. K tomu by bylo třeba dokázat, že jméno sokol je jméno vlastní, ale o to se pisatel nepokouší. Citové důvody, na př. úcta k nositeli jména nebo titulu, způsobují jen ve zvláštních případech, že píšeme některé slovo písmenem velkým (na př. jméno Bůh, Panna [126]Maria, tituly Jeho Veličenstvo, Jeho Milost, Vaše Jasnost atd.). Kdyby se měla uplatnit stránka citová také ve psaní jména sokol, musilo by to být Pravidly čes. pravopisu výslovně ustanoveno; ale nic takového dosud v Pravidlech není.

Stejně málo přesvědčují i důvody ostatní. Velkým písmenem u jména sokol by se snad rozlišilo toto jméno od jména ptáka sokola, ale ztratil by se zase rozdíl mezi sokolem členem a Sokolem spolkem, a tento rozdíl se projevuje jistě mnohem častěji. Nepadá tu na váhu ani ta okolnost, že jméno sokol není vyznačeno zvláštní příponou, jako na př. slova jakobín, slavista a pod. Jména vlastní se píší velkým písmenem bez zřetele k stránce slovotvorné; proto píšeme na př. Sparťan, máme-li na mysli obyvatele Sparty, ale sparťan, máme-li na mysli příslušníka nebo přívržence klubu Sparta; proto se pravopisem nerozlišují obyvatelská jména Pražan (s příponou), Tábor (bez přípony), proto odlišujeme pravopisem jména Slovanstvo (jméno vlastní) a slovanství (jméno obecné), ačkoli obě mají zvláštní příponu, atd. Nelze se ani tradice pravopisné dovolávat, neboť právě v ní nebylo dosud jednoty, a proto jméno sokol působilo mnoha lidem rozpaky při psaní, jak svědčí i dotazy posílané redakci Naší řeči.

Opakujeme tedy znovu, že jméno Sokol značí podle dnešních zásad pravopisných spolek, kdežto jméno člena Sokola je sokol. Není vůbec příčiny, vidět v tomto způsobu psaní znevažování sokolstva a popírání jeho významu v národním životě.

Naše řeč, ročník 18 (1934), číslo 4, s. 125-126

Předchozí Předmět u sloves bodati, píchati, šlehati a pod.

Následující Svůj