Příručka pro vojíny

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Št. kap. Bohuslav Kohout, Příručka pro vojíny. Díl I. Část všeobecná pro vojíny všech zbraní a služeb. Nákladem vlastním. Vysoké Mýto 1933. 295 stran.

Kdo býval vojákem před převratem a ještě se pamatuje na rozličné ty příručky pro vojíny, bude příjemně překvapen, vezme-li do rukou tuto českou příručku od štáb. kap. Bohuslava Kohouta. S uspokojením shledá, že je náš republikánský voják při vší vojenské disciplině a odbornosti povolání vychováván v duchu docela jiném, než tomu bývalo za Rakouska. Místo ustavičných hrozeb vězením a trestem smrti se tu vychovatel dovolává příkazů mravnosti, čestnosti a družnosti, poměr vojáka k civilnímu obyvatelstvu se pojímá čistě demokraticky, stále a při každé příležitosti se zdůrazňuje nezbytnost všeobecného vzdělání pro vojáka a kultura ducha i srdce se klade ve vojenské výchově na první místo. Tak autor spojuje snahu o odbornou zdatnost armády s širším, hluboce lidským pojetím vojenského povolání. Názorné své výklady provází Kohout hojnými instruktivními kresbami, které zobrazují rozličné situace z vojenského života, a tak se vojínu předvádí morálka živým příkladem (na př. staví se vedle sebe obraz činu správného a nesprávného a jejich výhody i nevýhody pro vojáka a pod.).

Jazyk této knížky je na naše poměry až nezvykle dokonalý. Autor zná českou mluvnici dopodrobna a svých vědomostí dovede také náležitě využít. Připomínáme k tomu, že jsme měli v NŘ. už několikrát příležitost vysloviti se pochvalně o dnešní vojenské češtině. Je to bezpochyby dnes nejlépe propracovaná odborná oblast jazyková. Zásluhu o to má samo ministerstvo národní obrany, neboť hned po převratu zřídilo zvláštní názvoslovnou komisi a dalo jí úkol, sestaviti podrobné, všestranné názvosloví vojenské a bdíti nad úrovní vojenské češtiny vůbec. Pod odborným dozorem univ. prof. E. Smetánky dala tato komise několikaletou prací pevný základ jazykové praxi vojenských úřadů i celé československé armády a její trpělivou a neúnavnou práci je vidět i dnes stále ještě na všech publikacích, které od vojenských úřadů vycházejí, neboť svou jazykovou stránkou neobyčejně vynikají nad velkou většinu ostatních odborných a úředních [274]písemností. Dva členy názvoslovné komise při MNO., dr. J. V. Sedláka a št. kap. Ant. Opravila, odpovědného redaktora zaniklé Naší úřední češtiny, znají naši čtenáři z jejich příspěvků v NŘ. Z tohoto ústředí se v českém vojsku na všechny strany šíří znalost českého jazyka a hlavně náležité vědomí o důležitosti, kterou má jazyková stránka v každém slovním projevu. Pochopíme nyní, že právě naši vojáci dovedou dobře česky a že i v publikacích soukromých, jako je tato knížka Kohoutova, přesně dbají jazykové správnosti a čistoty: stalo se to jednou z povinností jejich povolání. Ale je to zároveň také jejich velká přednost a měli by se v tom stát příkladem jiným oborům.

Nemám skutečně téměř nic, co bych mohl vytýkat jazykové stránce této Kohoutovy práce. Nejen že se autor úplně vyhnul všem běžným chybám, ale osvědčil neobyčejné vědění i v rozličných jemnostech a nesnadnostech, na kterých se leckdy ztroskotá i člověk mluvnicky vzdělaný. Z drobných nedopatření, která tu přes to přese všechno zůstala, uvádím: tvá zem (9) m. tvá země; spolehnout se (52) m. spolehnout (jinde se píše správně, na př. 249); zřízení, které patří státu (46) m. náleží; úzké a pevné přátelství (18) m. těsné a pevné přátelství. Ve větě »Vstoupiv do místnosti, postav se klidně stranou ode dveří« bychom užili spíše přechodníku budoucího, neboť se jím vyjadřuje budoucí děj (= jakmile, když vstoupíš do místnosti), který předchází před jiným dějem budoucím, tedy: vstoupě do místnosti, postav se atd. (sám bych zde ovšem dal přednost rozvité větě časové, a to už proto, že text je určen i čtenářům bez většího vzdělání). Nezvykle působí záporná spojka ani ve větě »Nedopusť, aby padli živi ani mrtvi do rukou nepřítele« (28) m. ať živi či mrtvi. Pořádek slov je zpravidla správný, jen spojka však bývá někdy položena až za sloveso místo za první větný člen, na př. své vlastenectví neprojevuj však jen slovy (10) m. však neprojevuj; za své jednání přejímáš však odpovědnost (43) m. však přejímáš. Ojediněle se vyskytne takovéto přemístění i u jiných příklonek, na př. za soumraku sápe se na tebe neznámý člověk (131) m. se na tebe sápe.

Stejně příznivě působí na čtenáře i slohová stránka této příručky. Její slovní výraz je velmi prostý, nehledaný, ale při tom názorný a poutavý. Není tu ani stopy po neobratnostech, kterým jsme přivykli v rozličných úředních písemnostech, ba naopak podivujeme se chtěj nechtěj, jak uhlazeně a ušlechtile dovede autor promlouvat i o věcech zcela odborných. Při tom nikde není slohové nejasnosti nebo nepřesnosti; všude shledáváme stejně čistý, srozumitelný a [275]věcný výraz slovní. Není těžké poznat na snadnosti, s jakou se autor vyjadřuje, že mu dnešní mluvnické předpisy nikterak nepřekážely v tom, aby se vyjadřoval účelně, s potřebnou přesností odbornou a srozumitelně. Naproti tomu se na mnohých místech ukazuje, že právě zřetel k jazykové správnosti prospěl i stránce obsahové. S tohoto hlediska je Kohoutova Příručka pro vojíny přímo vzorným dokladem.

Naše řeč, ročník 18 (1934), číslo 9, s. 273-275

Předchozí jh. (= Jiří Haller): Pardubský, pardubický

Následující Jiří Haller: Nemravní