Jednoho dne v říjnu

M. Lesná-Krausová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Sigurd Hoel, Jednoho dne v říjnu. Patnáctý svazek knih Mánesa. Přeložil Karel V. Rypáček.

Překladatel p. Rypáček se objevil mezi tlumočníky severských románů asi před třemi lety a ihned se zmocnil co možná všeho, co mělo nějaký význam v severské literatuře, a hlavně všech význačnějších věcí nových. Již dlouho jsem měla v úmyslu podívat se podrobněji na některý jeho překlad, ale stále jsem se k tomu pro jinou práci nedostávala, až onehdy jsem náhodou dostala do ruky svrchu uvedenou knihu, jejíž originál jsem měla doma. Pokládajíc to za pokyn osudu, srovnala jsem překlad s originálem a došla k závěru, že pan Rypáček sice skutečně překládá z originálu, což je chvályhodné, ale že řeč originálu, t. j. norštinu, zná velice špatně. Jeho překlad se chybami jen hemží. Uvedu níže aspoň některé z nich, neboť uvésti všechny není ani možno. Avšak horší ještě než tyto chyby je úplné neporozumění duchu řeči, neznalost oněch malých slovíček, která v norštině mění kolikrát celý smysl věty, neznalost pořádku slov, který z kondicionální věty činí větu relativní a z relativní tázací. Tyto nedostatky působí, že překlad sice má s originálem spo[204]lečnou dějovou osnovu, ale jinak je to vlastně kniha jiná. Všechny takové chyby nelze zde vypočítávat, ježto by bylo nutno opisovat často celé odstavce, aby rozdíl smyslu byl zřejmý. Vytknu proto jen větší omyly.

Především nutno uvésti, že pan překladatel nerozeznává dobře rozdíly ve významu a vidu sloves. Na př. na str. 73 píše: že musí bdíti tam, kde stála (místo správného »probudit se tam, kde stála«); na str. 309: probděl naříkaje noc po noci (místo »probudil se s pláčem noc co noc«); na str. 256: chodil jsem kolem stolu (místo »obešel jsem stůl«); na str. 260: vydrancovaly, utrápily, zničily (místo »pustošily, trápily a ničily«); tamtéž: ze všech žen, které poznám (místo »o nichž vím«).

Těžký boj, ne vždy vítězný, svádí pan překladatel s čísly a hlavně s označováním hodin. Tak na str. 38 píše čtvrt na šest místo správného tři čtvrti na šest (zde se ještě dopustil nepozornosti, neboť chvíli předtím se mluví v románě, že je půl šesté, a celý román je vlastně založen na současnosti několika dějů); na str. 80: za pět minut deset (místo »za deset minut pět«); na str. 65: jedenapadesát (místo »korunu padesát«).

Dále je tu nesprávně překládán onen ošemetný severský kondicionál, s kterým si neví překladatel vůbec rady. Uvedu jen několik příkladů, napřed znění překladu a v závorce znění správné. Str. 49: potom by byla za něho vdána (pak už aťsi byla za něho provdána). Str. 59: kdyby jen svíčka nedohořela (jen kdyby nebylo zhaslo světlo, rozuměj elektrické). Str. 189: vlastně by jí věru nejraději otevřel (vlastně jí mohl rovnou otevřít). Str. 223: jako bych měl staré bezpráví mstíti se (jako bych měl pomstít staré bezpráví). Str. 308: že by se zaprodala (že se zaprodala). Tamtéž: tu by jí byla pomsta drahá (pomsta jí mohla přijít draho). Str. 220. myslím proto, že to byla… (proto se mi zdálo, že je…).

Další kámen úrazu jsou náměstky; u nich někdy není panu překladateli dost jasný rod a pád. Tak na str. 164: jeho ruku (její ruku); na str. 267: jeho ulice (její ulice); na str. 298: jeho vděčnost (její vděčnost); na str. 239: nebo ji (nebo ona).

Další omyly se již nedají sestavovat do skupin. Uvedu nejprve několik omylů, které se týkají jednotlivých slov, a potom delší věty.

Str. 51: tajemné břímě (tajná neřest). Str. 70: obyčejný (ojedinělý). Str. 73: vykoukl (vyšel). Str. 105: z poddajnosti (z nedbalosti). Str. 134: do kuchyně (do předsíně). Str. 139: poslední prst (koneček prstu). Str. 140: úplatky (zpronevěra). Str. 151: úspěch (ústup). Str. 161: smích (úsměv). Str. 166: [205]z jednoho odpoledne (z dnešního odpoledne). Str. 176: těžký případ (těžký pád, t. j. těla na zem). Str. 177: práce celého roku (několika let). Str. 193: celému rodu (rozumu). Str. 203. před tajným spiknutím (před tajným spoluspiklencem). Str. 220: tak často (tak brzy). Str. 221: napětí (námaha). Str. 229: divoce (nesprávně). Str. 234: hnal jsem se po pokoji (loudal jsem se po pokoji). Str. 241: předpokládati (předvídati). Str. 243: plakala noc i den (ve dne v noci). Str. 252: několik dní (několik neděl). Str. 266: něco hloupého (něco nesprávného). Str. 273: podivná (hezká). Str. 276: zoufale (zmateně), pohovka (prádelník, dvakrát). Str. 296: zapřísahal (!) (klel). Str. 297: muži (muž). Str. 145: velký los (doslovný překlad místo hlavní výhra). Na str. 315: okrouhlá pila (místo kruhová pila).

Několik vět: Str. 58: taková věc nemůže u mne tolik znamenat (pro muže taková věc tolik neznamená; říká to žena). Str. 75: co z ní vyšlo? (co se to s ní stalo?). Str. 84: používají proti nim svého jediného talentu k živobytí (svého jediného talentu, talentu vydělávat). Str. 100: jako by slyšel, jak vesmír dáví a vrhne na veškeré nízké a bídné lidstvo (z hnusu nade vším bídným a nízkým lidstvem). Str. 106: cítil se jako v chrámu velikého Pana, prochvěném přírodou (cítil se jako v chrámu, prochvíván všepřírodou, zajedno s velkým Panem). Str. 112: omamovati se v já velkoměsta (ve štvanici velkoměsta). Str. 137: ano, hodnoty na mnoha místech, a žádná, o níž by sám nevěděl, kde jest (ano, hodnoty na mnoha místech, nikdo kromě něho nevěděl, na kolika místech). Str. 160: bojím se, když sedí sama (bojí se, když je sama). Str. 174: odvedl ji ode všeho (odbyl to smíchem). Str. 176: takový, kterému se smáli za zády (jak se mu za zády smáli). Str. 196: věda jest nebezpečím (v nebezpečí). Str. 202: jak druzí uznali (jak jsem již přiznal). Str. 203: zmizelo jako voda v písku (steklo jako voda s husy). Str. 210: taková byla (tak jí bylo). Str. 222: nekladla na to důraz, aby lhala (nesnažila se lhát). Str. 241: zápasit s těžkostmi — jak jsem duše naivní, věřil, že měla cit (s těžkostmi, o nichž jsem se, duše naivní, domníval, že je cítí). Str. 247: zvláštní při těch věcech je, že přecházejí dobou (že jimi trpí doba). Str. 248: myslil jsem, že musím mysleti (myslil jsem, musil jsem myslit). Str. 260: nechtěla nic pro sebe (ničeho si vřeleji nepřála). Str. 230: vstávala a usedala na židli (seděla vzpřímeně na židli). Str. 290: ležel na zádech (ležel dále). Str. 291: že byla taková (že byla zde). Str. 315: stříkala s něho voda jako s tuleně (rozstřikoval vodu jako plískavice). Str. 317: o krásných ruských šancích (o vyhlídce na krásný ruský obchod).

[206]Ke konci cituji ještě jednu dlouhou větu, jakých je víc, ale které nemohu všechny uvádět: Str. 106: Och nesouhlasil však se svým ostatním osudem, že měl odvrhnouti svou vášeň, svou lásku k ženě, která ztratila svoje kouzlo… v téže chvíli, kdy se vdala a klesla do své línosti jako do písečného přesypu (ach, což nebylo ve shodě s celým jeho ostatním osudem, že promarnil svou vášeň, svou lásku na ženu, která ztratila své kouzlo… v téže chvíli, kdy se vdala a klesla do své lenosti jako do peřiny).

Bylo kdysi řečeno, že překládání je služba autorovi. Myslím, že za takovouto službu by se každý autor poděkoval. Ale kdysi mi bylo také namítnuto, když jsem hájila nutnosti dokonale znát jazyk, z něhož překládáme, že důležitější je správně znát jazyk, do něhož překládáme. Nuže, je čeština pana Rypáčka tak bezvadná a libozvučná, aby jen poněkud omluvila horendní chyby jeho překladu?

Překladatel píše sesíliti místo zesíliti, ho místo jej (na př. na str. 39: sňal klobouk a zavěsil ho, m. zavěsil jej). Dopouští se germanismů, na př. důsledně píše zůstal státi místo zastavil se (na str. 21, dvakrát na str. 22); na str. 194 místo »během několika roků« má být za několik roků; na str. 191: jeden život práce za druhý život zahálčivosti (správně: život práce za život zahálčivosti), atd. Na str. 92 si utvořil zbytečně slovo zhrozený (místo zděšený). Dále doslovně překládá imperfektum ve vedlejší větě tam, kde se česky správně má užít présentu, a to naveskrz celou knihou. Tím a dotčeným již chybným pochopením kondicionálu nabývá kniha podivně šroubovaného slohu. Příklady by bylo možno citovat stránku za stránkou, uvedu jich jen několik. Str. 89: když se mu zdálo, že se lidé chovali bídácky (správně chovají). Str. 93: je možno pronajati (!) pokoj v domě, kde sama bydlela (bydlí). Str. 94: měl dojem, že ví, kdo byla (kdo je). Str. 95: lékaři myslili, že měl syfilis (že má syf.). Str. 97: aniž věděla, co činila (co činí). Str. 104: jež dovedlo upamatovati, že tu ještě byl (že tu ještě je). Jak je vidět, jsou tyto příklady vybrány jen z necelého archu.

A na konec ještě příklad krásného slohu překladu: Díky, Apisovi, který silně línal, bylo možno občas přichytiti jinak vždy upraveného přednostu kanceláře s bílými chlupy na šatech (str. 35).

Nemyslím tedy, že by zřetel ke správnosti češtiny mohl býti omluvou chyb, kterých se p. Rypáček dopustil proti originálu.

Naše řeč, ročník 18 (1934), číslo 6-7, s. 203-206

Předchozí František Oberpfalcer: Slunce

Následující J. Schwarz: Mluvnice na škole národní nižšího i vyššího stupně a na nižším stupni školy střední