Svůj

[Short articles]

(pdf)

-

(M. S.) Ve výraze »volné spojení slovesa se svým předmětem«, který se vyskytl v NŘ. 17, 4, není zájmena svůj užito nesprávně. Přivlastňovací zájmeno svůj vedle svého obyčejného významu znamená také tolik co »vlastní, příslušný, náležitý«, a v tomto významu se nemusí vztahovati jen k podmětu. Proto se říká na př.: Lépe státi za svým snopem než za cizím mandelem. Každé věci svůj způsob. Volno čertu v svých bahnech orati. Dej to na své místo. Svá vůle v pekle shoří (odtud adj. svévolný). Atd. Téže povahy jsou i výrazy svým časem, svého času, své doby (t. j. náležitým časem, v příslušném čase, v příslušné době) atd. O tom se lze poučiti v Gebaurově-Ertlově Mluvnici české 2, 1926, 145 a v Gebaurově-Trávníčkově Příruční mluvnici 1930, 315. Výraz »spojení slovesa se svým předmětem« je tedy ve shodě s dobrým spisovným usem a znamená tolik co »spojení slovesa s vlastním, příslušným předmětem«.

Naše řeč, volume 18 (1934), issue 4, p. 126

Previous Sokol či sokol?

Next Prokop M. Haškovec, Redakce: Zeyer