Zeyer

Prokop M. Haškovec, Redakce

[Short articles]

(pdf)

-

(NŘ. 18, 95 n.) Nevím, na kterém výroku básníkově zakládal prof. Máchal výslovnost, kterou uvádí p. R. Šanta, nemohu však také potvrditi, že by v rodině básníkově byla tato výslovnost (cajer) jediné známá, nýbrž naopak od osoby příbuzné s rodinou Zeyerovou dostal jsem na přímý dotaz odpověď, že sice v okolí (u Roudnice) bylo vyslovováno jméno rozličně, že však prý básník sám žádával výslovnost zajer a tu také přijímala příbuzná rodina; této třetí výslovnosti, nejrozšířenější, tuším, si však v své stati p. Š. nepovšiml. Chyba poukazů vedlejších vývodů oné poznámky je v jisté jednostrannosti, v níž se obráží úzký obzor českého [127]života, prosáklý jednostranným vlivem, a ten ve věci, o níž tu řeč, šel tak daleko, že z čistě českého Schejbala udělal Šejbala. A proto p. R. Šanta ani neměl uváděti za příklad jméno francouzského generála (jeho fonetický přepis tohoto jména je nesprávný), neboť bouří-li se jeho jazykový cit proti českému vyslovování německého jména českého básníka (Zejer), nemá nijak právo pozastavovat se nad francouzským usem jazykovým, který každé jméno kterékoliv orthografie průměrně vyslovuje podle svých zvyklostí. Je-li p. autorovi česká výslovnost jména Zeyer už proto chybná, že je to jméno cizího původu, co by řekl jménu, které bylo tu vyslovováno Lezage nebo Lesage, ale je francouzské Lesage (Lesáž; jmenoval se tak kdysi jeden obuvník v Praze ve Štěpánské ul.). Podobně by pak našel potíže se jménem krejčího »Voltér« nebo »Woltär«, v němž se však na štěstí grafika přizpůsobila výslovnosti. Dotkl se totiž svou statí vlastně staré otázky našeho pravopisu — přepisování cizích jmen. To vždy těsně souvisí s jejich výslovností, a o její konkretní případ tu běželo.

P. M. Haškovec

*

Zprávu p. prof. P. M. Haškovce, že Zeyer sám své jméno vyslovoval zajer, nikoli cajer, potvrzují i jiní čtenáři. P. JUDr. Ant. Mokrý, notář v Lišově, píše: »Oznamuji vám, že můj nebožtík otec, který se se Zeyerem v dobách jeho vodňanského pobytu téměř denně stýkal, vyslovoval jeho jméno důsledně zajer. Také moje teta, vdova po spisovateli Otakaru Mokrém, v jehož rodině býval Zeyer denním hostem, nevyslovuje jméno to jinak. Z toho soudím, že Zeyer sám tak svoje jméno vyslovoval a že tedy výslovnost otcova i tetina je původní.« Prof. Ferd. Strejček z Ml. Boleslavě uvádí několik velmi významných svědků: »Když jsem byl asi v sextě (r. 1894), přednášel u nás v Jindř. Hradci spisovatel Ant. Schulz; ten se znal se Zeyerem osobně, a tehdy již uznal za vhodné upozornit, že se jméno Zeyer čte buď cajer, ale spíše zajer, poněvadž prý je to »po pražsku« a básník s tím souhlasí, má to prý od něho samého. Rodina je prý zvyklá starší výslovnosti německé, »po pražsku« se prý však vždy říkávalo »Zajerova ohrada« a pod. V rodině básníka J. V. Sládka, jenž byl nejdůvěrnějším přítelem Zeyerovým, vyslovuje se důsledně zajer, zajra atd. V jednom dopisu píše paní Sládková Zeyerovi (vlastně by se mělo psát Zeyrovi jako Baurovi), že se jejich Helenka často ptává, »co dělá pan Zajej a kdy zas přijede.« Rovněž Sv. Čech vyslovoval vždy zajer, Heyduk spíše cajer, ale rozčiloval se jednou přede mnou, že na nějaké přednášce slyšel vyslovovat cejer, cejra; znělo to prý velmi komicky. — Také Zíbrt si přával, aby se jeho jméno vyslovovalo po česku, ačkoli mnozí mu říkali cíbrt. Když byl roku 1891 předsedou výstavního výboru hrabě Zedwitz, vyslovoval jeho jméno kdekdo zedvic, jen snad Němci cedvic.« Pan vládní rada dr. ing. K. Křivanec z Bratislavy píše: »Byl jsem na písecké reálce žákem prof. Ad. Heyduka. Nepamatuji se, že by on, náš profesor češtiny Suda, můj otec (též profesor češtiny) nebo kdokoli jiný v Písku byli vyslovovali jinak než zajer. Teprve když jsem byl už starší, [128]slyšel jsem jednu slečnu, která přijela do Písku na prázdniny, vyslovovat cajer, a bylo mi to hned nápadné. Vysvětloval jsem si tuto výslovnost tím, že se v slečnině rodině mluvilo i německy. Zdá se mi, že i později za svých studií v Praze jsem slyšel výslovnost cajer. Má žena ani její matka, obě z Vodňan, kde můj tchán působil dlouhá léta jako učitel, nikdy nevyslovovaly jinak než zajer, a když jsem se po přečtení článku v NŘ. ptal ženy, zda slyšela vyslovovat cajer nebo zejer, zcela rozhodně prohlásila, že nikoliv. O výslovnosti zejer jsem neměl až do onoho článku Naší řeči ani tušení.« Ze všech těchto svědectví, třebas nepřímých, jde patrně najevo, že se v nejbližším okolí Zeyerově vyslovovalo básníkovo jméno zpravidla zajer a že Zeyer sám proti této výslovnosti nic nenamítal. Výslovnost cajer se vysvětluje snadno tím, že rodinné prostředí, v němž básník vyrostl, bylo z valné části německé. O účelnosti znění cajer jsme projevili pochybnost už v předešlém čísle NŘ. a dnes se domníváme tím spíše, že by nebylo vhodné trvati na této původní výslovnosti německé, když na ní netrval ani básník sám. Tak by se zmenšily rozpaky, jež jméno Zeyer působí (a to už odedávna, jak ukazují poslední dvě zprávy), a zbývalo by rozhodnouti se mezi výslovností zajer, jejíž tradice se udržuje hlavně u přátel i známých Zeyerových a v jejich okolí, a zejer, která je běžná v širší veřejnosti a která se zakládá na způsobu psaní.

Naše řeč, volume 18 (1934), issue 4, pp. 126-128

Previous Svůj

Next Zobati