Předmět u sloves bodati, píchati, šlehati a pod.

[Drobnosti]

(pdf)

-

(K. Kl.) U sloves boleti, svrběti, svěděti, zábsti, páliti, mrzeti a pod. bývá předmět ve 4. pádě, na př. bolí mě hlava, mrzí ho to atd. Podle toho říkáme také bodlo ho u srdce, píchá mě v zádech atd. Také ve větě »vaše slova mě bodají v srdce« je akusativní předmět na místě, neboť tu je případ podobný jako u sloves prve uvedených. Vedle toho by ovšem bylo možné osobu, jíž se děj dotýká, vyjádřiti v této větě dativem. V mluvnici se nazývá takový dativ volným a označuje osobu nebo věc, k jejímuž prospěchu nebo k jejíž škodě se něco děje, anebo vlastníka předmětu, který je dějem zasahován (o tom Gebauer-Ertl 2, 183). Věta »vaše slova mi bodají srdce« je tedy správná, ale má jiný smysl než podobná věta s předmětem akusativním. Rozdíl je v tom, že se 4. pádem vyjadřuje přímo osoba dějem zasažená, kdežto při vazbě dativní je důraz na věci zasažené a 3. pád vyjadřuje toliko jejího vlastníka. Spojení s akusativem tedy užíváme, máme-li vyjádřiti přímé (nepřátelské, škodlivé, nepříjemné a pod.) zasažení osoby (na př. uhodil ho do ramene), vazby dativní pak tenkrát, když chceme zdůrazniti spíše místo nebo směr děje (na př. uhodil mu do ramene). Totéž rozdílné pojetí se projevuje také ve větách »dešť mě šlehal v obličej« a »dešť mi šlehal v obličej«. Herben (Do třetího pok. 1889, 434) píše na př.: Haluze a ostré pahýly draly mu (Petrovi) šaty a šlehaly mu přes obličej, jako by běhal na vojně ulicí. Podobně Jirásek (Písničky 1916, 223): Krůpěje deště šlehaly statné ženě do tváře, vlhčíce jí vlas i brvy. Obojí vazbu se zřejmým rozdílem významovým shledáváme na př. v těchto větách F. X. Svobody: Jindy kopřivy mě v srdce šlehly (Básně 1883, 101). Oheň jemný v líce šleh mi bledé (Koketky 1893, 131). (Tyto příklady jsou vybrány z materiálu Slovníku jazyka českého.)

Naše řeč, ročník 18 (1934), číslo 4, s. 125

Předchozí Prsy, prsa

Následující Sokol či sokol?