Časopis Naše řeč
en cz

Několik slov o posledních českých překladech Cervantesova »Dona Quijota«

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Ota Dubský: Několik slov o posledních českých překladech Cervantesova »Dona Quijota«.

Naskýtá se otázka, proč byl současně vydán »Don Quijote« v dvojím novém českém překladě: v překladě V. Černého s ilustrační výzdobou Kvida Mánesa a Karla Purkyně (podle vydání I. L. Kobra z r. 1866) v Melantrichově knižnici (1931) a v překladě Huga Kosterky s obrázky Gustava Doré v Družstevní práci (1931), když přece existuje dosti dobrý překlad A. Pikharta (ve »Světové knihovně« č. 101 až 131).[1] Důvod k tomu nebyla jistě zastaralost překladu Pikhartova, nýbrž spíše asi nakladatelská spekulace: přinést knihu v úhlednější úpravě a s novými jmény překladatelů. Překlad Pikhartův vykonal své záslužné poslání u starší generace čtenářské a líbil se dikcí. Vnucuje se tedy samo sebou srovnati jej s překlady novými, abychom si učinili představu, jak se oba noví překladatelé zhostili svého úkolu a co jest v jejich překladech novějšího. Nelze ovšem srovnávati trojí znění tak obsažného díla celého. Stačí snad některé ukázky.

Hned při otevření knihy padnou čtenáři do očí slova překladu Černého (str. 37): »Odtud to zamyšlení a napětí, v němž jste mě nalezl.« Pikhart překládal totéž místo: »Toť důvodem zamyšlenosti a zabranosti, ve které jste mne zastihl, a to, co jste ode mne slyšel, jest dostatečnou toho příčinou.« Kosterka: »Z toho plyne zamyšlenost a zahloubanost, v jaké jste mě právě našel: dostatečný důvod, jak slyšíte (?), abych byl takovým.« Srovnáme-li místo s originálem, vidíme, že Černý (právě tak jako francouzský překladatel Florian, vyd. z r. 1884) vypouští prostě z textu to, co se mu dobře nehodí. Kosterka vystihuje lépe smysl originálu a také formálně rozděluje obvětí dvojtečkou, jako je tomu v originále. — Černý překládá dále: »Budete-li jednat o moci smrti, vrazte tam« (verše, str. 38), a to zase výstižněji podává Kosterka: »Budete-li pojednávat o vlivu smrti, přispěšte si s tím.« Opravdu zastaralé jest znění Pikhartovo: »A vykládáte-li o mocnosti (!) smrti, povězte honem.« — Černý uvádí tamže mylně [89]Katona, Pikhart a Kosterka správně Platona. — Obrat Černého: »stačí znát krapet (!) italštiny « zní u Pikharta: »umíte-li toskanštiny jen co by za nehet vlezlo« a u Kosterky: »znáte-li jen trochu toskanštiny«. — Č. překládá: »máte doma Fonsecovu ‚Lásku boží‘, kde se uvádí vše, co vy (?) i ten (!) nejchytřejší mohl by si jen přát v tom ohledu (!)«, což zní nedosti správně rovněž u P.: »máte doma Fonsecovo Del amor de Dios, ve kterém shledáte vše, co vy, a i (!) člověk nejmoudřejší by si o tom přáti mohl«. K. to podává rozumněji: »máte doma Fonsecovo ‚Del amor de Dios‘, kde najdete všecko, čeho byste si nejen vy, ale i nejvzdělanější muž přál«. — Č. mění leckde smysl originálu, na př.: »Ten celý abecední seznam opíšete do své knihy: na tom málo záleží, že bude jasně patrno, že jste vlastně vůbec nepotřeboval jich užívati« (str. 41). Snad se dal svésti překladem Pikhartovým: »Nuže, ten celý abecední seznam opište do knihy svojí; nezáleží na tom, že vám vlastně ani třeba nebylo užiti (sic!) jich«. Výstižnější jest zase překlad K.: »Nu, a týž srovnaný seznam vpište do své knihy, neboť i kdyby se nakrásně poznal tento podvod, nebude to nic znamenati pro nepatrnou důležitost jeho upotřebení«. — Nemožné jest místo u Č.: »Jasnost jeho řeči a složité jeho myšlenky zdály se mu být (!) přímo perlami, nejvíce když četl ona vyznání lásky a vyzvání k souboji a potkával (!) věty, jako tahle: smysl nesmyslu (!!), jímž týráte (!) mou mysl, mou mysl bolí (!) a dává smysl (!) mému nářku na vaši krásu« (str. 44). Nebylo by divu, kdyby jen z toho se don Quijote pomátl na rozumu. Volně a nesprávně přeložil toto místo již také fr. Florian (str. 12). Na Č. působil asi vliv překladu P.: »Jasná jeho řeč a složité jeho myšlénky (sic!) se mu neskonale zalíbily, hlavně když čítal dvorné řeči a vyznání, ve kterých často nacházel něco takovéhoto: Smysl křivdy, která se děje mému smyslu, tak se mi seslabuje, že celým smyslem svého žalu žaluji na Vaši krásu« (!). Kosterka si počíná promyšleněji: »neboť jasnost jeho prózy (odpovídá originálu) a spletité věty se mu zdály perlami: především když četl ona vyznání lásky a dopisy vyzývající k souboji, v nichž na mnohých místech stálo psáno: Úmysl křivdy (šp. »sinrazón« značí skutečně křivdu, něm. Unrecht), který jest jasný mému smyslu, tou měrou mou mysl zeslabuje, že úmyslně si stěžuji na vaši krásu«. — Č. překládá dále, co Florian vynechal: »vznešená nebesa, která vaši božskost božsky (!) obklopují (!!) hvězdami«. Rovněž nesprávně překládá místo P.: »Vznešené nebe, které vaši bož[90]skost tak vznešeně vznáší ku hvězdám (!)«. K. zachovává smysl originálu: »… nebesa, která ve vašem božství vás hvězdami božsky posilují« (šp. fortifican). — Nehorázné jest místo překladu Č.: »Ubožák se viděl za zdatnost svého ramene (!) nejméně s korunou trapezuntského císaře na hlavě: a tak (!) ponoukán přepodivnou svou zálibou v těchto příjemných myšlenkách, pospíšil si převraceti (!) svoje přání v skutečnost« (str. 46). Č. jen obměnil znění P.: »Chudák si již představoval, že jest za statečnost svého ramene[2] korunován aspoň na trebizondského císaře, a v těchto jemných (!) myšlénkách (!), které jej neobyčejně těšily, hleděl rychle vykonati, po čem toužil«. K. překládá: »Ubožák se již pro sílu svých paží domníval, že bude pasován (šp. coronado!) alespoň za krále trapezuntského; a těmito příjemnými myšlenkami povznesen, jakož i zvláštním požitkem, jejž při nich pociťoval, povzbuzen, chvátal, aby uskutečnil, co si umínil«.

Č. vynechává při popisu koně Gonelova (I, 1) lat. citát »tantum pellis et ossa fuit«, což uchovává P., překládaje v poznámce: »Byl jen kost a kůže«.[3] K. správně citát ponechává.

Č. rovněž nepodává vysvětlení jména »Rocinante« (str. 47), srov. P. v poznámce: »Rocin antes, doslova: herka-dříve«, se zbytečnou další poznámkou: »Ante-rocin: první ze všech koní«. — K.: »dokud byla herkou dříve«. — P. (I, 1) překládá: »Když byla tedy zbroj čista a z přílby helmice s hledím, a když měla jeho herka jméno a on sám se také překřtil« atd., což Č. podává nepřesně: »Maje zbraň vycíděnou (!), místo přílby helmici s hledím (!), pojmenovav koně a pokřtiv sebe«, atd. Nejpřípadnější jest překlad K.: »Když byl tedy vyčistil zbroj, utvořil z přikrývky přílbu, dal jméno herce a překřtil sebe«. — Tamže překládá P.: »rytíř, hodný chvály největší«, Č.: »rytíř, jemuž navždy budiž chvála«, což se shoduje s překladem Florianovým: que la renommée ne peut jamais assez louer, kdežto K. vystihuje věrněji znění originálu (el jamás como se debe alabado caballero): »ne dosti oslavovaný rytíř«.

Tam, kde se vypravuje o tom, že don Quijote hlídal zbroj v první krčmě (I, 3), již P.: »upírá oči na zbroj a hodnou chvíli jich s ní nespouští«[4] a nyní rovněž Č.: »upírá oči na [91]zbraně a dlouho si je prohlíží« překládají volně asi jako Florian: Don Quichotte regardait fixement les armes, affectant toujours une contenance aussi tranquille que fière, kdežto překlad K. jest věrnější: »pohlíží na svou výzbroj a ani okamžik od ní očí neodvrací«. Tamže překládá P.: »také ji (nevěstku) požádal Don Quijote, aby si přidala Doni a jmenovala se Doňa Molinera, a zaslíbil jí další své služby a ochotu«, což jest poněkud zastaralé. Č.: »Také ji prosil don Quijote, aby se nazývala doňou Molinerou, a nabídl jí své služby a přízeň«, kdežto K. překládá věrně podle originálu: »také ji požádal don Q., aby mu přidávala slovo don a sebe jmenovala doňa Molinera, slibuje jí svou službu a ochotu«. — Bakalář Sansón praví o knize pojednávající o donu Quijotovi (v pokračování díla Cervantesova, II, 3) u Č.: »Vůbec celá kniha je velmi příjemná a zábavná, podobná nebyla ještě napsána; nenajdeš v ní stopu neslušného slova, ani rouhavé myšlenky«, kdežto K. překládá věrněji: »Zkrátka taková historie je velmi příjemná a co nejméně škodlivá zábava, jakou kdy kdo viděl, neboť v ní neobjevíš nikde ani zdání po neslušném slovu, ani myšlenky, která by nebyla katolická« (toto slovo jest důležité, ježto běží o dobu protireformační), srov. P.: »Zkrátka historie jest nejutěšenější a nejneškodnější zábavou, jaká se dodnes naskytla, neboť v celé (!) není ani stínu neslušného slova, ani myšlenky nedosti katolické«. — Místo o potulných (bludných) rytířích překládá P. (II, 6): »vím, jakými (!) nesčetnými obtížemi strádá ode věkův (!) potulné rytířstvo, znám také nekonečné výhody, jakých (!) lze v něm dosíci, a vím, že jest stezka hříchu široká a prostraná, a vím, že jejich konce a cíle« atd. (zastarale). Č. nepodává znění příliš odlišného: »vím dobře, jakými nesnázemi je sužováno potulné rytířstvo, vím i o jeho výhodách a vím, že cesta ctnosti jest úzká a stezka neřesti široká a pohodlná, znám jejich cíle« atd. K. překládá zase věrněji a bystřeji: »znaje, jako že znám, nesčetné práce obvyklé v bludném rytířstvu, vím také, jakého (proč ne: jak?) nekonečného dobra se jím dosahuje; vím, že stezka ctnosti jest velmi těsná a že cesta hříchu jest široká a prostraná; vím, že jejich cíle« atd.

Zkušebním kamenem pro české překladatele byla přísloví španělská, kterých užívá přehojně — a obyčejně vždycky nevhodně — Sancho Panza i jeho žena Tereza. Praví o nich S. P. sám: »Všecka přísloví se mi derou na jazyk… jedno za druhým. Vyhrknu potom, co mi slina přinese na jazyk« [92](II, 43). Don Quijote (tamže) až posílá Sancha »ke všem čertům« s příslovími. Sancho je drmolí ustavičně a každé z nich takměř bodne dona Quijota. Jinde prohlašuje don Quijote: »Věř mi, Sancho, přísloví, která říkáš, hodí se po každé tak neskonale málo k tomu, o čem hovoříme, jako si neskonale přeji, aby mi Pán Bůh dopřál hodně zdaru v tom, po čem toužím« (II, 10). Idealistický rytíř nenávidí všecko, co není zvládnuto rozumem, všecko, co je jen akustické. Domlouvá Sanchovi: »Netvrdím, že působí špatně přísloví pověděné vhodně, ale kupiti a mlíti přísloví jedno přes druhé činí řeč nesmyslnou a sprostou.«

Jest pravda, čeští překladatelé byli postaveni před těžké, ale vděčné pole při příslovích španělských. Přísloví španělská jsou velice názorná, ale přísloví česká jim názorností v ničem nezadají. Stačilo všimnouti si sbírek stč. přísloví (na př. Flajšhansových) nebo sbírek přísloví novějších. Vždycky lze najíti dobré přísloví české, odpovídající příslovím západním.

Pikhart při volbě přísloví projevuje jistě zdravý smysl lidový, srov. na př.: Srdnatost nehody zmáhá (I, 10); Č. překládá: Odvážnost neštěstí přemáhá; K.: Odvážné srdce láme nezdary; — P.: I z čista jasna hrom uhodí (to neodpovídá sice doslovně originálu, ale jest to výrazné); Č.: Když nejmíň čekáš, vyskočí zajíc; K.: Kde toho nejméně očekáváme, vyskočí znenadání zajíc (oba novější překladatelé ulpěli na znění španělském); — P.: Kde není slaniny, tam netřeba bidélek na sušení (jest nečeské, bezvýrazné); Č.: Kde není slaniny, tam netřeba špýlů (rovněž nečeské); Kosterka si pomáhá českým rčením: Kde není hole, není bití; — P. (II, 12): Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše (v originále se rovněž mluví o ptáku v letu a v hrsti); K. má totéž znění; Č.: Lepší hrst jistoty než pytel naděje; — P. (II, 13): Lakota vlastní pytel prodře; Č.: Příliš poctivosti pytle trhá (nelidové); K.: Lakota proděraví vlastní pytel (odpovídá znění P. a originálu). — Šp. přísloví: Cuando te dieren la vaquilla, corre (acudas) con la coquilla překládá P. (II, 4): Dává-li ti někdo krávu, chop se provazu a běž; Č.: Dávají-li ti kravičku, utíkej s ohlávkou (nejasné); K.: Dávají-li ti kravku, přiběhni a přines ohlávku; P. (II, 50): Dává-li ti někdo kravku, chyť ji rychle za ohlávku; Č.: Když ti dávají, ber (neshoduje se s originálem, kde se totéž přísloví úmyslně opakuje); K.: Když ti dávají kravku, přines ihned ohlávku; — P. (II, 62): Když se stane, že mi někdo dá krávu, hned mám v hrsti provaz; [93]Č.: Když mi někde náhodou dají krávu, jsem tam hned s provazem (nelidové); K.: Přihodí-li se mi, že mi dávají kravku, přinesu hned ohlávku (přihlazené rčení P.); — P. (II, 4): Štěstí-li k tobě zaměří, jen je pusť rychle do dveří (umělé je: štěstí-li); Č.: Blázen, kdo dává, větší, kdo nebere (neshoduje se s originálem); K.: Když štěstí u tebe zaklepe, uvítej je (co) nejlépe; — P. (II, 13): Cizí starost, oslova smrt; Č.: Starost o cizí zabila osla (není totéž); K.: Cizí útrapy ubíjejí osla; — P. (tamže): Není cesty tak rovné, aby na ní nebylo hrbolu či díry; Č.: Žádná cesta není bez hrbolů nebo děr; K.: Není silnice tak rovná, aby neměla hrbolů nebo výmolů (ani jedno z těchto znění není lidově české: vadí tam či a nebo); — P. (tamže): Máme-li soudruhy trápení, bývá nám to úlevou (řečeno strojeně, spisovně); Č.: Přátelé v neštěstí jsou nám útěchou (nijaké); K.: Máme-li druhy v trápení, je to pro nás úlevou (strojené); — P. (tamže): Majíce chleba, neměli bychom vyhledávati koláče (šp. názorně: pues tenemos hogazas, no busquemos tortas); Č.: Měli bychom se starat, abychom pro koláče nepřišli o chleba (neshoduje se s originálem); K.: (Pravím), když máme doma chlebíček, abychom nevyhledávali koláčů (upravené rčení P.); — P. (tamže): Slepý-li slepého vede, i s druhem v jámu zabřede (zase: slepý-li); Č.: Když chromý vede slepého, často se natáhnou oba dva (neomalené, periferijní); K.: Vede-li slepý slepého, jsou oba v nebezpečí (upravené rčení P.). Šp. názorné a dobové přísloví (II, 33): No ocupa más pies de tierra el cuerpo del papa que el del sacristán překládá P.: Tělo papežovo nezabere více země než tělo kostelníkovo; Č.: Smrt naměří stejnou papeži jako kostelníkovi; K.: Tělo papežovo nezaujme více sáhů (!) než tělo kostelníkovo (nevhodné); — P. (tamže) překládá: »Mravenci narůstají křídla jen na jeho škodu«; Č. skoro stejně: »Mravenci narostla křídla jen na jeho neštěstí«; rovněž P.: »Jen k své škodě dostali mravenci křídla«; — P. (tamže): »V noci jsou všecky kočky černé«; Č. stejně a rovněž K.: »V noci všecky kočky bývají černé«; — P. (tamže): »Není žaludku, třeba byl o píď větší druhého, aby se nemohl nacveknouti«; Č.: »Žaludek jako žaludek, není jeden větší než druhý, a šťasten takový (?), který se spokojí slamou a senem«; K.: »Není žaludku, ať byl třebas o píď větší než jiný, aby se mohl naplniti, jak se říká, senem a slámou« (?); — P. (tamže): »Kdo o druhé odpoledne ještě nesnídal, je už pořádně nešťasten«; Č.: »Kručí v břiše tomu, kdo do večera nesnídal«; K.: »Dosti nešťastný jest, kdo ani o druhé hodině odpolední [94]ještě nesnídal« (upraveno dnešním způsobem). Šp. přísloví: Vióse el perro en bragas de cerro (II, 50) překládá lidově P.: »Když pes dostal kalhoty, zaštěkal hned jinou (ihned začal krčit nos nad ostatní psinou)«; Č. to odbývá jen slovy: »Dostal pes kalhoty atd.« (nic více, což jest ovšem nejasné); P. rovněž věc zkracuje: »Spatřil se pes v kalhotách, ale už se nehlásil ke psům, a podobně«. Přísloví: No es la miel para la boca del asno (I, 52, II, 28) překládá P.: »Medem osla nekrm«; Č.: »To není med pro oslí hubu« (hrubé); K.: »Med není pro osla«. Šp.: »La hijo de tu vecino, límpiale las narrices y mételo en tu casa« překládá P.: »Sousedovu hochu utři nos a vezmi si jej domů«, Č. to ponechává, kdežto K. to obměňuje: »Sousedovu chlapci utři nos a vezmi si jej domů«; — P-ův překlad (II, 5): »Ať žije slepice, a třebas tipec měla«, ponechává rovněž Č.; K. mění znění: »Ať žije slepice dále i třebas s tipcem«; — P. překládá (tamže): »Šat, který tě pokrývá, čím jsi, světu odkrývá«; Č. mění smysl: »Kdo drahým rouchem tě pokrývá, tebe i odhaluje«; K.: »Co tě zahaluje, ať tě prozrazuje«; — Tereza horlí u P.: »Poctivá žena, zlomená noha, obojím bývá nejlépe doma«, Č. to zkracuje: »Poctivé ženě a zlomené noze bývá nejlépe doma«; K. to poví bystřeji: »Žena poctivá, noha bolestivá, ať doma pobývá«; — P.: »Hlad jest kořením na světě nejlepším« (zbytečný instrumentál); Č.: »Hlad je nejlepším kuchařem« (klade instrumentál jistě podle P., jinak zní přece toto přísloví: Hlad je nejlepší kuchař); K. hledí k originálu: »Nejlepší koření na světě jest hlad«; — P.: »Počestné holce práce milejší než posvícení«; Č.: »Řádná holka hledí si spíše práce než zábavy« (bezvýrazné); K.: »U řádných děv bývá práce zpěv« (lidově si zabásnil). Názornost, která se jeví v příslovích, přechází u Cervantesa u osob z lidu také do jiných rčení. Sancho chce říci: »Jsem lepší sedlák než vladař« a poví to lidově: »Lépe dovedu orati a kopati, klestiti a přiřezávati révu nežli vydávati zákony a brániti provincie a království« (překlad P., II, 53); Č. to tlumočí: »Lépe rozumím orání a kopání, ořezávání a vysazování révy než dávání (!) zákonů a hájení (!) krajů a království« (samá podstatná jména slovesná); rovněž P. hromadí podst. jm. sloves.: »Lépe se vyznám v orání a kopání, v ořezávání révy a ve vinobraní, než v dávání zákonů nebo bránění provincie a království«. — Sancho Panza píše své manželce Tereze, že se stane velmožnou paní, a praví to obrazně: »Rozhodl jsem se, abys jezdila v kočáře« (II, 36, podle překladu P., který uchovává také Č. a rovněž K.).

(Příště ostatek)

[1] Překlad Pikhartův nahradil nejstarší český překlad »Dona Quijota« od J. Boj. Pichla (z r. 1866); Pichl překládal ještě »místodržitel« m. hrabě, psal na př.: »náhlil přání své v skutek uvésti«, z »hermelínu přílbu učinil«, »milostslečna« atp. Pichl přeložil jen první část »Dona Quijota«, kdežto překlad druhé části byl svěřen Kr. Stefanovi.

[2] Pikhart podlehl patrně vlivu překladu Pichlova: »Ubožák již viděl sílu svého ramena aspoň císařstvím trapezuntským odměněnu« (str. 3).

[3] Pichl v závorce: (herka)… kost a (kůže byla (tamže).

[4] Pichl: oči své na střeženou zbroj upial a s ní ani jich nepozdvihnul (str. 12).

Naše řeč, ročník 17 (1933), číslo 3, s. 88-94

Předchozí Jiří Haller: Spisovná čeština a jazyková kultura II.

Následující Břvany