Elektrotechnický slovník

Jiří Haller

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Elektrotechnický slovník. Vydal Elektrotechnický svaz československý v Praze. ČSN.-ESČ. 94. V září 1932, 370 stran norm. A5. Za 60 Kč (pro členy ESČ.).

(Ostatek)

V soustavu byly upraveny také výrazy označující přeměny proudu: komutovat, konvertovat, měnit (na př. kmitočet, fáze), transportovat a usměrňovat (v slovníku však nejsou uvedeny všechny), a jména spínacích přístrojů: odpinač (vypíná bez proudu, na př. střešní odpinač, pol. odłącznik dachowy, něm. Dachtrennschalter; úsekový nebo sekční odpinač, pol. wyłącznik sekcyjny, něm. Ableitung-n. Sektionschalter, franc. sectionneur), vypinač (na př. vypinač časový, směrový, stropní, dveřní, hruškový, krabicový atd.) a přepinač (pol. przełącznik, něm. Umschalter); společný název pro všechny tyto jednotlivé druhy je spinač. Vypinače samy podle způsobu manipulace jsou páčkové (t. j. s pohybem dolů a nahoru, něm. Kippschalter), obrtlíkové (s pohybem postranním, něm. Riegelschalter), otočné (otáčející se na obě strany, něm. Drehschalter), tlačítkové (něm. Druckknopfsdhalter), tahací (něm. Zugschalter).

[56]Už z těchto příkladů je vidět, že sestavit elektrotechnický slovník nebyla věc snadná. Bylo třeba zjišťovat nebo tvořit výrazy nejen pro základní pojmy, nýbrž i pro nejrozmanitější jejich odstíny a kombinace. Autoři slovníku užívali k tomuto účelu většinou diferenciačních přívlastků a vyhýbali se co možná slovům složeným. U mnohých hesel stálo jistě mnoho práce, najíti vhodná jména, jejichž spojení se jménem základním by mohlo být odborným termínem. Jako příklad uvádíme heslo napětí s těmito rozlišujícími přívlastky: n. anodové, činné, fázové, jalové, jmenovité, k uzlu, linky, malé, mřížkové, nízké, primární, průrazné, reaktanční, rozkladné, sdružené, sekundární, uzlové, vysoké, velmi vysoké, a heslo proud: p. anodový, antenový, činný, dostihující, elektronový, galvanický, chybný, ionový, jalový, jednosměrný, kmitavý, mřížkový, nasycený, oscilační, podložený, volací, posuvný, prosakující, předbíhající, předstihující, reaktanční, řídící, stálý, stejnosměrný, střídavý, tavicí, nejmenší, tepavý, topný, unikající, vadný, vypínací, zabírací, zapínací, zemní.

Prof. List v citovaném článku poznamenává, že některé výrazy byly do slovníku přijaty i proti mínění filologů, a také v slovníku samém je k názvům, o jejichž jazykové stránce nebylo dosaženo shody, vždy připojena příslušná poznámka. Týká se to na př. výrazů předstih, dostih (něm. Voreilung, Nacheilung, pol. wyprzedzenie, opóźnienie), které zůstaly, protože jsou vžité a stručné, ačkoli byly místo nich doporučovány termíny předbíhání, zpoždění. Takových krátkých postverbativ je v tomto slovníce (jako vůbec v dnešní odborné mluvě) i jinak dost, na př. zkrat (něm. Kurzschluss), průhyb, průlez, přeslech, výpusť (lépe by bylo psát výpust), záchvěv, útlum atd. Chápeme dohře, že se technikům zamlouvají právě svou stručností, proto se asi tak snadno vžívají; ale nelze doporučovati, aby se tvořila i tam, kde by se vystačilo s výrazem dosavadním, na př. s podstatným jménem slovesným. Proti jazykovým námitkám obstál i výraz protielektromotorická síla se zkratkou protiems. Má obdobu ve všech jazycích ostatních, srov. pol. siła przeciwelektromotoryczna, angl. counter-elektromotive force, franc. force contre-électromotrice, něm. gegenelektromotorische Kraft. Zkratka protiems (a podobně též thermoems) je patrně čistě technická (jako zkratky Čedok, Zepop, Cidna a pod.); elektrotechnická terminologie má takovýchto úsporných výrazů, tvořených rozmanitým způsobem, [57]mnoho, srov. na př. název farad (utvořený mechanickým zkrácením z příjmení Faraday) s odvozenami mikrofarad, pikofarad, faradisace, nebo termíny mho (obrácený výraz ohm), dynamotor (franc. dynamo-moteur), synchroskop, radfot, kvalimetr, elměr (z elektroměr) atd. Právem zajisté byly vzneseny námitky proti složeným slovům nadproud (proud větší než dovolený), podproud (proud menší než nejnižší dovolená hodnota) a podpětí (napětí menší než nejnižší dovolená hodnota); není to obvyklý způsob tvoření slov v češtině. Polská terminologie se dovedla tomuto mechanickému napodobení německého vzoru (Überstrom, Unterstrom, Unterspannung) vyhnout výrazy prąd nadmiarowy, niedomiarowy, opadowy n. zanikowy. Snad by se bylo i pro české názvosloví vystačilo s prostředky domácími, na př. spojením základního jména s případným přívlastkem (nadměrný, nedoměrný); viděli jsme, že právě u názvů napětí a proud je to způsob obvyklý ve všech jiných případech. Stejně by místo výrazu mřížkové předpětí, který je mechanickou napodobeninou něm. Gittervorspannung, stačilo jistě zcela dobře označení mřížkové napětí, neboť přívlastek sám dostatečně vyjadřuje, oč jde (srov. franc. tension de grille). Pro svou vžitost se ponechává název přeslech, označující hovor zaslechnutý náhodně z cizí telefonní linky, ačkoli místo něho byl navrhován název zaslechnutí n. záslech. Vžil-li se opravdu již termín přeslech, třeba se s ním ovšem smířiti; od hovorového slova přeslechnutí, vyjadřujícího něco jiného, se liší dostatečně svým útvarem.

Kromě těchto slov, na která se upozorňuje v slovníku samém, bychom rádi ukázali ještě na některé jiné výrazy tvořené způsobem neobvyklým. Je to především slovo příkon, označující práci přijatou nebo spotřebovanou za 1 vteřinu ve W; bylo utvořeno patrně jako protějšek výrazu výkon, označujícího práci za vteřinu ve W vůbec a práci vydanou za vteřinu zvlášť (franc. puissance absorbée - puissance débitée, pol. pobór mocy - wydatek mocy). Neobvyklým způsobem je užito adjektiva nezvratný ve spojení nezvratný děj (něm. nicht umkehrbarer Vorgang). Toto přídavné jméno mívá dnes zpravidla význam jiný (srov. nezvratné přesvědčení, nezvratná jistota a pod.), a nastává tu tedy jistá kolise významů; volba padla na toto adjektivum patrně proto, aby vznikla významová dvojice zvratný děj (umkehrbarer Vorgang) — nezvratný děj (také v pol. je dvojice przemiana odwracalna - nieodwracalna). Spojení [58]sled vln (pol. ciąg fal, něm. Wellenzug) nevidíme rádi; bylo by dobře slovu sled ponechávat jeho vlastní význam (= stopa, srov. Gebauer-Ertl 1, 1926, 142). Slovesa zhasínati se užívá ve významu pod. gasić, franc. couper, éteindre atd. asi jen nedopatřením místo správného zhášeti (na str. 63 je správně psáno magnetické zhášení).

Za jednu z nejlepších stránek tohoto slovníku pokládáme to, že se podle možnosti vyhýbá nečeským složeninám. Výrazů složených, jako je na př. podivné slovo bleskojistka (něm. Blitzschutz), je celkem málo a většinou byly už jako celek přejaty z terminologie mezinárodní, na př. radiografie, osciloskop, kilokalorie, kilowatt, voltampér (též franc. voltampère), kilovoltampér atd. Také výrazu protiváha se dává přednost před výrazem vyvážení, vyvažovací antena, vyvažovací síť patrně jen proto, že obdobný výraz mají všechny jazyky ostatní, srov. pol. przeciwwaga, angl. counterpoise, franc. contrepoids, něm. Gegengewicht. Tlak systému, na který jsme v svých poznámkách narazili už několikrát, vedl i k hybridním slovům ampérhodina, watthodina, kilowatthodina, ampévzávit a pod., jakým se nedovedla vyhnouti ani francouzština (srov. ampèreheure, watt-heure, ampèretour) ani polština (srov. amperogodzina, watogodzina, amperozwój). Ale to jsou řídké výjimky a z celkového rázu slovníku můžeme soudit, že k nim vedly vážné důvody věcné; vždyť jinak leckdy i tam, kde má polština slovo složené, vystačuje český slovník se slovem jednoduchým nebo s opisem, srov. nepromokavý proti pol. wodoszczelny, s cizím buzením proti obcowzbudny (něm. fremderregt), s vlastním buzením proti samowzbudny (něm. selbsterregt), a j. Místo skládání slov využívá ES. náležitě možnosti tvořiti nová slova příponami; z nich se často uplatňuje zvláště přípona -č (na př. vypinač, spinač, přijimač, vysilač, zesilovač, hledač, řidič, třidič atd.), -ka a rozličné její kombinace (na př. zástrčka, spojka, zásuvka, svorka, návlačka, stahovačka, žárovka, obloukovka a pod.), -k nebo -ák (na př. klapák, držák, bzučák a j.), -dlo (na př. svítidlo, vařidlo, kluzadlo, smykadlo atd.), -na (na př. velitelna, transformovna, akumulátorovna, kmitna a pod.). Vedle toho se často užívá slov z jazyka obecného nebo z terminologie jiných oborů metaforicky jako termínů technických, na př. smyčec (srov. něm. Bügelstromabnehmer!), lyže (pol. odbierak płozowy, něm. Schlitten), lžička (něm. Abnehmerschuh), placička (část žárovky, něm. Quetschung), límeček (něm. Sockelrand) [59]atd. Ve všem tom je vidět mnoho rozvahy a prozíravosti a tím by mohl být Elektrotechnický slovník vzorem podnikům podobným.

Ve vnější podobě termínů a poznámek se dbá normy pravopisné přesně; odchylku jsme našli jen zřídka, na př. blikavé světlo m. blíkavé (č. 3981), přeska m. přezka (č. 5423), zkreslení m. skreslení (str. 142). Předložku ve spojení »článek s dvěma tekutinami« je lépe vokalisovat (jinak vzniká shluk souhlásek — gzdvj). Korektura byla provedena pečlivě, takže se najdou jen ojedinělá tisková nedopatření (zavedný m. zavedený na str. 133, větví m. větší na str. 60). V textu poznámek třeba opraviti některé nepřesnosti ve vazbách nebo v stylisaci, na př. k plnění se užije tyčinka m. tyčinky (113); lze jej (přístroj) ponořiti do vody, aniž vniká dovnitř m. aniž voda vniká dovnitř (69) a pod. Zajímavé i poučné je srovnávat české názvy obsažené v tomto slovníku s názvy polskými. Někdy je polský termín lepší než český a také v předcházejících poznámkách jsme několik takových příkladů uvedli. Zato však leckde zase stojí čistě český výraz proti polské výpůjčce z němčiny, na př. stroj proti maszyna, tvar proti kształt, dílenský proti warsztatowy, střešní proti dachowy, sloup proti stos, spřežka proti zaryglowanie, zkouška proti próba atd., dokonce stává český termín vypůjčený původně z polštiny proti polské výpůjčce z němčiny, na př. náboj proti pol. ładunek. Naopak shledáváme v české části mnohem více názvů mezinárodních než v části polské. Poláci aspoň v tomto oboru daleko horlivěji překládají a popolšťují cizí termíny než my, a to i tam, kde se tím odchylují od způsobu společného všem jazykům ostatním. Tak na př. mají slovo natęženie za mezinárodní termín intensita, biegun m. pól, biegunowość m. polarita, stała m. konstanta, silnik m. motor, prądnica m. generátor, wirnik m. rotor, róźnicowy m. diferenční, układ m. schema atd. Případů opačných, t. j. že čeština má slovo domácí tam, kde polština přestává na názvu mezinárodním, je velmi málo. Těžko rozsuzovat, který způsob je účelnější; se stanoviska praktického, které právem klade důraz na souvislost národního názvosloví s terminologií mezinárodní, se ovšem doporučuje názvy čistě odborné raději nepřekládat. Ale ať tak či onak, tato zkušenost ze srovnání polštiny s češtinou ukazuje, že asi není docela pravda, co se někdy tvrdívá, že se u nás cizí termíny překládají zby[60]tečně a že se tím čeština odlučuje od západoevropských jazyků daleko více než jiné jazyky slovanské. Aspoň obor elektrotechnický svědčí o něčem zcela jiném.

Naše řeč, volume 17 (1933), issue 2, pp. 55-60

Previous Jiří Haller: Spisovná čeština a jazyková kultura I.

Next Karel Pittich: Mládí Humprechta Jana Černína z Chudenic