Časopis Naše řeč
en cz

Lidová rčení

[Drobnosti]

(pdf)

-

(Srov. NŘ. 16, 1932, 253 n.) Otiskujeme další část sbírky p. řídícího učitele Fr. Jirsáka z Dobřenic. Doklady jinak neoznačené jsou z Dobřenic. — Vrazil do šenkouny jako malej hrom. — To dítě je těžky jako řmíně (= hřmíně). — Drží slovo jako pes půst (Kratonohy). — To je asi prauda, jako že blecha kašle. — Bjéži jako s teplou bábou (= bábovkou). — Bjéži jako s terpentýnem. — Bjéži jako s keserem. — Bjéži, jako dyž mu p…l nasoli. — Bjéži, jako dyž mu u p….e zapáli koudel. — Bjéži jako s teplým h…m. — Utikám jak špinavy prádlo. — Co já se mu namluvim: »Hondo, měj rozum!« Ale to jako dyž dá hluchymu dobrytro. — Vona se do mně pustila, jako dyž vořechy z pytle sype. — Peněz jako želez (jako babek; jako tříštěk; jako za dobrejch let; jako dyž se vo ních zdá). — Vykukuje jako žába ze salátu (Kratonohy). — Naše kůtě je jako mnik (mrštné, nedá se udržet, vysmekne se z ruky). — Měl barák jako bouda u hrachu, po došky, na spadnuti (Michnovka u Dobřenic). — To je jako dyž se z prázdnyho napije (na př. manželství bez lásky, falešné přátelství). — Von je — Pánbu mně netrestej — šerednej jako pes. — Velké boty jsou jako kachle, jako automobily. — Je zmrzlej jako roh, jako rohlik, jako roubik. — Cesta umrzlá jako cejn. — Jí jako zjednanej, jako nádeník, jako dyž páli, jako vlk, jako dyž paličkama tluče, jako nezauřenej, jako by štrnáct dní nejed. — Je najedenej jako cejcha. — Hubené dítě, kotě a p. je jako žížle, žejžle. — Je tam jako v drábouně, jako v čertírně; jako dyž votud čert vyleti (je tam nepořádek). — Je naloženej jak kysely zéli (je v špatné náladě). — Husa málo vykrmená je lehká jako pávek (Kratonohy). — Kouká jako pět voči z mněkoty. — Je rozpálenej jako dvířka vod kamen; je rozpálenej jako provaz = ženil by se jako žavej. — Ty mně toho nastrkáš (zaplatíš), jako drátenik pradleně (Kratonohy). — To to dnes bliká jako za dušičky (lampa špatně svítí). — O bujném tmaivozeleném žitě vypravoval starý rolník: Vono bylo zrouna černý [31]— jako vrána, a stýblo jako rákos (Pravy, r. 1912). — Já do něj vidim jako do hladovy kozy. — Přišel k tomu jako vůl do votýpky sena (na př. o tom, kdo se přiženil do pěkné živnosti) (Kratonohy, r. 1890). — Zustal jako Pilát, jako dyž do něj uhodi. — To máme dnes nádobi (t. po obědě) jako vo křtinách. — Tam bylo holek, že by s níma moh Labe zastavit. — Je prodluženej, že mu už nepatří ani šindel na střeše; je prodluženej na flastr. — O zbohatlém rolníku: Před válkou měl krávy, aby je zbíhal (zdvíhal), a koně, že by ho v pytli unes, a dnes —! — Byl tu ancvaj, jako na koni, jako po telegrafu, co by rukama plác, co by řek »švec«, co by řek »jahelnik«, v cuku letu, co by dup, co by pět napočital (= hned). — Mrknutim byl dóle, jen to fiklo! — Zaruchlal se do peřin, že mu ani hlavu nebylo vidět. — Slepice se dnes nažraly, až sou křivy. — Ten má víc v jednom prstě než tamten v celym těle. — To je lakomec, že by to po sobě sežral i s pacochama.

Naše řeč, ročník 17 (1933), číslo 1, s. 30-31

Předchozí Dělení slabik

Následující Mluvnická shoda

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1