Dvě protivná slova

[Drobnosti]

(pdf)

-

Každá doba má svá zamilovaná slova, která vynese na povrch, do kterých se zahledí a jež na konec nemírným užíváním otříská tak, že vás bolejí uši od jejich zvuku. Pamatujete se ještě, jak jsme se někdy v letech devadesátých mazlili se slovem pokrok a pokrokový, jak jsme kdekoho uvědomovali a kdeco umravňovali, až nám bylo na konec z těch moderních slovíček všem skoro zle. Poválečná doba si mimo jiná hesla oblíbila slova otázka a řešiti. Nyní se nejedná o stavbě nové školy, o vystavění mostu přes nějakou řeku, o smlouvě s Maďarskem neb o změnách v německé diplomacii, nýbrž vždy o otázce stavby nové školy, o otázce smlouvy s Estonskem atd. Dnes se neuvažuje, nepřemýšlí, nesnaží, neusiluje, ale všecko se řeší. A k tomuto módnímu slovesu se přidává to módní substantivum otázka. A tak čteme ve zprávě o schůzi městské rady v Zamyšlanech, že řešila otázku stavby nové nemocnice, místo aby se prostě povědělo, že uvažovala o této stavbě. Souvisí ta dvě dnes už protivná slova s poválečnou neschopností postavit se k věcem a osobám přímo, či se snahou tvářit se ke všemu důležitě? Ať tak neb jinak, šetřme trochu těmito slovy, aby se nám docela nezprotivila. Ubude z jazyka aspoň skřípavého štěrku, o který škobrtáme v každé téměř větě.

(sh v Lid. novinách 9/X 1932)

 

Naše řeč, ročník 16 (1932), číslo 9, s. 287

Předchozí Jan V. Sedlák: Prohlášení

Následující Opis, prvopis