Časopis Naše řeč
en cz

Přechylování jmen příponou -ice, I.

František Oberpfalcer

[Články]

(pdf)

-

Suffix -ica, -icě. Mužský základ zůstává úplný: u jmen žen, u jmen zvířat. — Přípona -icě místo muž. -ec: odvozeniny od kmenů subst. a slovesných; od adjektiv; jména zvířat. — K maskulinům na -ík: nositelky vlastností pejorativních; jména neutrální a ušlechtilá; slova tvořená příponou -nice; jména samic. — Jména manželek: podle mužova povolání; podle jeho příjmení.

1. Feminina ke jménům mužským se v slovanských jazycích tvoří dále příponou -ica, na př.: stslověn. cěsarica, proročica, otročica, vladyčica; medvědica, ľvica, turica, goląbica; starica — star’c’, věštica — věšt’c’; grěš’nica — grěš’nik’, dl’ž’nica — dl’ž’nik’, atd.

2. Česká slova odvozená od maskulin příponou -icě řadí se do několika skupin, a to podle způsobu tvoření a podle významu. Vyjdeme od těch feminin, u nichž mužský základ zůstává celý a u nichž k tomu základu přistupuje přechylovací suffix: AlxM. 36 jide před král čsná kmeticě (‚Dariova matka‘); Kollár, Nár. zpievanky 1, 266 jaká som já kmetica, keď mi v ruce sklenica (‚krstnička‘); Štít. ř. také helmbrechtice a helmbrechti boží lid pohubují (‚světačky‘); Rokyc. PostŠ. II 416, 281 čertice vtělená; DivVítB. 45 vy ste horšie nežli čertice a pravé ste domudnicě!; bošácR. 52 to je taká čertica; jičín. dračice ‚rozpustilá holka‘; bošácR. 82 dračica ‚žena svárlivá‘; slc. Kál. 628 sotonica ‚zlá, zlostná žena‘, ‚vzteklice‘, ‚sužovatelka‘; BartP. 3, 705 sú tam dívky šibalice; Kruml. 142b já nechtěla sem nikdy těch dievek tovařiška býti ani družice; Comest. 12a žena, jenž jsi mi ji dal družici; klad. 76 družice ‚družička‘; TkadS. 30a i ženy druhé, jenž rečice slúly, plakaly; Pulk. 9a Vlasta, vévodice těch panen; Háj. 17b ty byly hajtmanice; PulkL. 19 strójcě neb hauptmanicě zástupové; Kladr. Gen. 2, 23 slúti bude mužice, neb z muže vzata jest (Pr. ibid. mužatka; HusE. 1, 119 mužena); Rada zvíř. 29 já jsem já [258]tvá krásná opice, jak nějaká člověčice; Fejfalík, Volksschauspiele 75 člověčice; vých.-čes. (Jirásek, Sp. 22, 232) hošice ‚děvče, jež si samo namlouvá, je smělé k hochům‘; Jirásek, Kolébka (Sp. 25, 176) byla taková záletná dívka, hošice helmbrechtná; Zálesí 12, 1930/31, str. 36 klučice; Hrad. 104b nemúdrá bláznicě; TopSb. 2, 185b (1745) bláznice; Vocabul. 1531 Aqu. (Jg. 3, 23) panchartice ‚spuria‘, ‚která z nepravého lože pošla‘; slc. Kál. 943 panchartica ‚děvče panchart‘; Kanc. Lomn. 2, 63 jednau za den prs požíval od své chůvy pěstaunice; BartS. 457 (přerov.) učnica ‚učednice‘; jmor. Kott 7, 87 okanica ‚okatá žena‘ (: okáň); slc. Kál. 427 oplanica ‚ničemnice‘, ‚darebnice‘ (: oplan); t. Jg. 2, 1031 ožranica ‚ožralkyně‘ (: ožran); t. Kál. 465 pijanica; Klaret 2562 krajčice ‚sartrix‘; jihoč., jičín. poslice ‚žena, kterou si posílají do města nakoupit, vyřídit vzkazy‘.

3. Tímto způsobem se odvozují jména samic od jmen samců: OtcB. 54a lvicě velmi zlá; Kron. Tur. II. 272 z velblauda levhartice ‚camelopardalis‘ (žirafa); Pror. Ol. Os. 13, 18 medvědice pochopiec medvěďátka; Troj. 6b tu hvězdu..., kterážto jest v uocasě nedvědice; Pass. 353 vdova, jiejžto Lupa řekli, točíž vlčicě jiej jmě bylo; Chir. 293b vezmi vlčie lajno... a to muži od vlka a ženě od vlčice; Praž. Gen. 32, 15 velblúdic březích s telaty jich třidceti; EvZimn. la, 14 ihned nalezneta oslici přivázanú a oslíče s ní; slc. Kál. 347 mulica ‚mezkyně‘; chod. 51 mandlici sme prodali (: hí, mandl! ‚vůl s bílou skvrnou na zádech‘); slc. Jg. 2, 400 mašice ‚mladá svině‘; bošácR. 277 dalas pit mašicce? (: mach, mašík ‚vepř‘); slc. Kál. 49 byvolica ‚buvolí samice‘; VelQ. 1022 psice ‚tista‘, ‚canis femina‘; Jád. rkp. (Jg. 3, 742) vezmi mléka od psičky, ježto štěnce chová; slovo psice značilo také ‚nevěstka‘: Kom. Jan. 669 obecným psicem cejch připálen bývá; Vít. 94b chrticě ‚veltrix‘; VelKal. (13. Jul.) přidav jim k chrtici velblauda (do erbu). Dosti vzácné jsou případy, kde přechylování vstupuje na místo staré různojmennosti, jako polen. 93, 118 jelenica ‚laň‘, také slc. (Jg. 1, 598); Němcová, Kraje a lesy ve Zvol. (Sp. 10, 341) srnce jmenují (Slováci) roháč, mladého srnce kolúch, laň jelenica, mladou jelenča; polen. 93 konica, konice ‚kobyla‘.

Také u ptáků se rozlišuje pohlaví derivacemi na -ice: ŽWittb. Ezech. 14 jako holubicě ‚columba‘; Mill. 63a má král pitomé orlice ‚aquilas‘; Lobk. 52b, 13 a mají (ptáci) peřie podobné k tetřevici, ale temnějšie šerosti než tetřevice; horň. BartS. 171 kurica ‚slepica‘ (: kur ‚kohouť); BartP. 2, 9 zabila [259]sem dvě kurice; SušP. 295 není na Moravě takové pavice; bošácR. 431 chozí jako pavica; Ypsilon (NL. 1915, č. 218, str. 10b) to je hudrmanice, tahle Betyna! (: hudrman ‚krocan‘, Kott 6, 38). Někdy se takové odvozeniny užívá jako označení samce i samice. Na př. val. BartS. 130 jastřabica, vl. ‚jestřabí samice‘, značí jestřába vůbec. Nebo se odvozené femininum vztahuje na jiného tvora než základní maskulinum: slc. jarabica je ‚koroptev‘, jak poznamenává vydavatel Jar. Vlček k B. Němcové, Kraje a lesy ve Zvol. (Sp. 10, 342): po hájích a lesích hnízdí a živí se jarabica (Němcová: ‚jeřábek‘). Žertovné povahy je přechylování v jičín. snět přes celej svjet, bylo na něm šest ptáku a sedmá ptačice, 6 dní, 7. neděle‘.

U malých živočichů se pohlaví obyčejně nerozlišuje, ale přece i tu se časem přechyluje: LékA. 66b vezmi několiko račic; Jg. 3, 776 ne vždy rak na mlýně, někdy račice (ze Smil. přísl.); slc. Kott 7, 1275 chrústica ‚samička chrousta‘ (z časop. Obzor 24, 251); Od Horácka k Podyjí 8, 1930/31, str. 349 vy krtové a krtice, až v soudný den vylezte z hrobů ven (z Tišnovska, řikadlo na Velký pátek); krtice není jen ‚samice krta‘, nýbrž na př. v sev.-výchK. 15 nebo v podluž. (BartD. 1, 224) krtek vůbec: když krčica pod stěnou ryje, kdosi v domě umře; bošácR. 257 krčica ‚krtek‘, ‚prase drobného plemene‘. Obě pohlaví označují: Ol. Lev. 5, 2 dušě, kteráž dotkne co nečistého... nebo kteréžkoli jiné zemoplazicě ‚aliud reptile‘; WintObr. 2, 671 (XVI. stol.) (křivého svědka prý) motýlice snědí; slc. Kál. 473 plšica ‚plch‘. — Subst. jěščeřicě (Kruml. 315b jedovatých ješčeřic) náleží k jěščer, ale význam obě slova tak od sebe rozvedl, že tu přechylování necítíme.

4. Druhá skupina slov na -icě mužské paralely na -ec. Jsou to nejprve některá jména příbuzenská, jako AČ. 7, 637 (1438) bratranice ‚bratrova dcera‘ (srov. také HArch. 28, 83); slc. S1P. III, 2, 202; IV, 417 bratranica; Háj. 21b Bíla, dcera Bivojova a Kášina, sestřenice Libušina ‚ze sestry dcera‘, pak značí i vzdálenější vztahy příbuzenské: slc. Kál. 959 sestrenica, sesternica, sestranica ‚strýčna sestra‘; mor. Kott 7, 669 sestřenice po Adamu ‚milenka‘; proti tomu sestřenec ‚ze sestry syn‘: Háj. 21b (Tetka) na žádost svého sestřence (Nezamysla) kázala město (Slavošov) založiti; slc. Palkovič 2411 testice ‚tchyně‘; t. Kál. 713 testica ‚(mé) ženy macecha‘; testec ‚mé ženy otčim‘.

Substantivní základ pro dvojici -ec/icě je zřídka, na př.: Vít. 15a pade nicě Věhlasnost, ta rozumicě, před bohem: roz[260]umec ‚rozumář‘ (»Kmotr rozumec« od A. V. Šmilovského); Ol. 3. Reg. 11, 1 ženy cizozemicě; Klaret 2560 tkadlice ‚textrix‘; BibOlom. 1. Reg. 8, 13 dcery vašě učiní súkenné tkadlicě; TomP. 8, 392 tkadlci a tkadlice raušek; bošácR. 620 z našjéj Anny bude dobrá tkadlica, lebo sa jéj neťaží pri krosnách sedzet; Klaret 1182 kúzdlicě ‚divina‘: kúzlec ‚divinator‘; Jg. 3, 40 drahný čas pastvice na drahách dobytek pásla (ze Sychrovy Fraseologie); polnic. 114 pastvica ‚pasačka‘; záp.-mor. BartS. 115 pastvica ‚služebná dívka‘: pastvec koní (VelN. 433); Pís. arch. I 18a (1457) aby sě všem jich (soukeníků) řemeslníkóm a přědliciem pravda dála (vypsal již J. Schöna pro Jg. 3, 427); A. Sedláček, Rychnov 40 (Kott 2, 927) aby vlny sňato bylo 15 gr. bílých buď na knapa, neb na předlici aneb na mykačku: slc. (Jg. 3, 427 z Bernoláka) přadlec vlny.

Ještě vzácnější je tento typ odvozování při základu slovesném: Troj. 1, 1 věštice Medea; Němcová, Chyže pod hor. (Sp. 4, 321) ale takové věstice jsou vědomice a mnoho vědí, co jiní lidé nevědí; bošácR. 653 věščica (: věšcec); slc. Kál. 766 věštica (: věštec); mor. (Kott 4, 648 z Kuldových Pohádek) šestinedělka nesmí v noci ven choditi, aby jí věštica ošklivé děcko nepodvrhla; — TkadlS. 28a žeť sme my tě téj (tvé) jisté Pernikářky, téj tvéj jistbomecicě zbavili; — SušP. 556 budeš dobrá žnica (: žnec); bošácR. 217 žňica, keď si dá druhéj žnici kosák pobrúsiť, nebere ho z jéj ruky nazpät, lebo ináč by sa požala; klade jej ho na zem a ona ztade si ho bere.

5. Nejčastěji se suffixy -ec/icě zpodstatňují adjektiva: HusPost. 111b nemají výmluvy bohatci a bohaticě; RokPostŠ. I, 807 ad 242, ad 247 světicě; Br. na Iud. 8, 27 k svatým, světicem putovati; han. BartS. 411 svatica ‚modlena‘, ‚Betschwester‘; Štít. ř. 91b ti hubenci a hubenice budú do ostatka obnaženi a ohavně okázáni; ModlPetr. 42a abych nebyla lakomicí a pokryticí; hor.-blan. 47 lakomice; ŠebDok. 243 lakomica; OtcB. 71b jako ženka mladicě; KolEE. 240b (1662) po Dorotě Kuchařové odběhlici: t. 148a (1662) po Pavlovi Jilovským odběhlci; Pís. arch. 290 (1658) matka její zběhlička jest; Kruml. 16b (Maria) nebieše ztrávcě ani opilicě; Lac. 41a compotrix spolu vožralice (: t. 172b vinarii dicuntur ebriosi vožralci na víně); ProrOl. 3, 8 pohýřilice ‚praevaricatrix‘; Lit. Cant. 2, 7 abyste nebudili, ani kázali procítiti zmilelici (: Ol. Prov. 31, 2 zmilelče mój! ‚dilecte mi!‘); Němcová, Babička 311 nebe bylo ustavičně otevřené, blesk za bleskem, hrom za hromem, jako by vzteklice lítaly (: Jungmann, Mil[261]tonův Ztracený ráj 1, 13 by jiným chtěje zlého, na sebe zatracení uvalil, a uviděl vzteklec, kterak z zloby jeho vyplejvá láska nesmírná); Epitaphia Hanussii, Pragae 1611 smrt nemotorná holice; — OtcB. 310a že ostala jeho vzchovanice ‚alumna‘; KolAA. 9a (1511 dal jest... Annu, schovanici svú, za Krištofa (: Kladr. Levit. 22, 11 kteréhož by kněz kúpil a kterýž by schovanec domu jeho byl ‚vernaculus‘); BartS. 120 chovanica (: chovanec ‚děti chudších příbuzných nebo cizí siroty, jež bezdětní hospodáři za vlastní vychovávají); laš. km. 7 dźevucha je tam za chovanicu; bošácR. 167 my se o našu chovaňicu tak staráme jako o svoju vlastnú; Štít. ř. 237a navrať sě, odvrácenice, neodvrátímť své tváři od tebe (o duši) (:ŠtítMus. 124a navraťte sě odvrácenci aneb přestupníci k srdci); HusE. 1, 200 málo jest pravých manželóv, mnoho změtencóv a změtenic; OpMus. 141a když bieše vzata ta děvice, svého milého syna zvolenice; Pass. 638 ty dievky syn boží jako své milé zvolenice miluje; bošácR. 405 osúdzeňica ‚žena, nevěsta někomu osudem souzená, určená‘ (: osúdzeněc); sl. Kál. 618 sľúbenica, t. 624 snúbenica, t. 766 verenica, t. 777 volenica, t. 546 pripovedenica, pripovedanica ‚snoubenka‘; t. 314 ľúbenica ‚milenka‘ (: ľúbenec); Rosa, Čechořečnost 173 čekanice (: ČL. 19, 324 moje čekanka ‚nastávající‘, ‚nevěsta‘); srov. Jg. 1, 270 čekanec auřadu (z Rosy); bošácR. 407 oškubaňica ‚otrhaná žena‘, oškľbanica, slc. Kál. 375 nehanblivica ‚nestyda‘, nekázanica, t. 377 neogabanica ‚neomalená žena‘, t. 459 pažravica ‚hltavá žena‘, t. 488 pochabica ‚ztřeštěná žena‘, t. 846 zasranica; — HusE. 1, 127 tanečníci a pipláči s piplavicemi nehledie na božie dielo; Pulk. 20a přemrská zlostivice (: ŽKlem. 25, 5 nenáviděl sem sňatka zlostivých ‚ecclesiam malignantium‘); slc. Kál. 268 krásavica (: O. Bella, Piesne 1880, 69 krásava).

6. K typu -ec/-icě náleží konečně několik jmen zvířat. Především slovo samice: ŠtítMus. 72a samice k tomu, což zamyslé, kvapnějše bývají než samcové. K starému názvu hřebce ‚sveřepec‘ bylo prechýlené femininum: Rožmb. 273 kdež svěřepicě nejměli, nejmají na obci obory, ty kobyly móž vdáti; stejně ke ‚hřebec‘: KolE. 108a (1590) ty hřebice do téhož aučtu nejsau pojaty; polnic. 114 řebica; BartS. 107 hřebica ‚hříbě kobylka‘; slc. Kál. 905 žrebica. Slova hřěbec-hřěbicě náleží k témuž základu co hřiebě; stejného typu odvozeniny jsou i k slovům jěhně a tele: Mus. Num. 6, 14 obětovati bude jěhnici roční; Br. Levit. 14, 10 ovci jednu roční, výkl. jehnici ‚jehně samice, ještě bez plodu‘: Lit. Cant. 4, 2 [262](ovcě) jmajíce po dvém jěhnec; Jg. 4, 566 telice ‚malá jalovička‘; ŽPod. 105, 19 i učinichu telec v Orebě. — Srov. ještě: Pís. arch. VIII, 295a (1605) jedna kráva, 3 jalovice, 3 řezanice ‚vyřezané sviňky‘: B. Kralice z Veitmile, Regiment zdraví 1535, 89a těm, ježto flegmatici sú, samci najpříhodnější, ale cholericis samice, prostředním pak řezanci. — Někdy zůstává základem feminina celé jméno mužské: jičín. trupčice ‚zvolená včela, která klade do panenského díla, přišel-li roj o matku‘; jezevčice ‚jezevčí samice‘; zaječice; dravčice (o kuně; J. F. Hruška, Z pamětí derečka včalaře 1926, str. 48, 49); Rosa, Čechoř. 25 krkavčice.

7. Velký počet feminin na -ice mužské protějšky na -ík. Základem těchto dvojic jsou také jména přídavná, zakončená hlavně suf fixem -ný, -ní. Podle tohoto původu označují substantiva, jimiž se nyní budeme obírati, především osoby mající nějakou vlastnost: Mast. 374 tato biednicě; Lit. 3. Reg. 3, 16 dvě ženě zjevnie hřiešnici ‚meretrices‘; Klaret 1179 prohřiešnice ‚praevaricatrix‘; HistArch. 7, 201 (1634) ta ničemernice Lipchavská (Blah. 265 ničemerný ‚ničemný‘, ‚mizerný‘); Kruml. 404a ta ukrutnicě; RokPostŠ. I, 110, 125 falešnice; bošácR. 105 ty falešná falešnica! ty falešné srce máš! Ščera si sa zhovárala, hňeskaj ma uš ňěpoznáš; t. 60 ale čo ťa po darebňicách!; t. 326 naňišthonňica; t. 349 ňeopaterňica; t. 350 ňěposenňica ‚neposedná žena‘; slc. Kál. 296 lakomnica ‚lakomkyně‘; t. 456 paškrtnica, t. 325 maškrtnica ‚mlsalka‘; t. 767 veternica ‚poběhlice‘; t. 382 nezdobnica; RokPostŠ. II, 728, 68 když by tobě... kto řekl: »Nevěrná cizoložnice (neb ty cizoložníče)« a bylo to vpravdě do tebe, líbo-liť by bylo?; Gesta 24, 1—8 námilostnice; Kruml. 238a smilníci a smilnicě nečtú sobě toho za veliký hřiech; Ol. Lev. 21, 7 zlé dceře i vilnice nepojmeš; Hlah. Sir. 19, 3 kto se přijme vilnic, zlým bude; RokPostŠ. II, 405, 124, a ad 125 nuž vy baby chomútnice, ženy fiflovné, pyšné, hrdé, nu vy věnečníci a věnečnice nestydaté!; Hrad. 105b svódnicě viece jest než vražedlnicě; Kruml. 16a (nebyla Maria) kratochvilnice; t. 16b ne tanečnicě ani metařka; ŠtítOp. 369b (žena některá) pak na to se dá, že slúti bude tanečnice neb frejieřka; RešSir. 78a taulavé a běhavé pokautnice (: OpMus. 112b neroďte mnoho mluviti, jakožto pokútníci, kacieři bláznivě mluvie); Kruml. 22b aby přestupnicě zákona nebyla súzena (:HusPost. 209b toho božského přikázanie přěstupník); RokPostŠ. II, 515, 229 takéž vy, přestupníci a přestupnice neděle svaté, zvíte, coť vás proto potká; chod. 64 parádnice ‚parádná žena‘; [263]BartS. 282 parádnica; bošácR. 426 paránňica; PassBrn. 154 čarodějnicě; jihoč. 41 čarodenice; BartS. 44 čarodenica; ML. 19a ženy, ježto jediechu své jazyky, to sú kúzedlnice a svódnice; podl. BartS. 20 bobonica ‚čarodějnice‘; t. 460 újemnica (ujímá jiným užitku); Pass. 424 když k téj běsnici, ke králově dceři sv. Cyriacus přistúpi; — DivVítB. 45 ó slyšte, baby klevetnicě a vy svódné čarodějnicě; slc. Kál. 241 klekotnica; mor. ČL. 5, 420 klebetnice chodí po pořadovým podmáslí; bošácR. 184 jazyčnica ‚mnohomluvná žena‘; slc. Kál. 568 rečnica ‚povídavá žena‘; t. 561 radorečnica ‚tlachalka‘. Slovesný základ mají: bošácR. 275 lepšá chudobná robotnica, jako bohatá márnica (: Jano je velký márňík; ňebuďe dúho, čo prežeňé črevami celý majetek); jičín. ta bejvala vodjagživa hamonice; žďár. BartS. 89 hamonica ‚lakotná žena‘; Rais, Na lepším 244 Voralka je škormajzlice ‚lakotnice‘.

(Příště ostatek)

Naše řeč, ročník 16 (1932), číslo 9, s. 257-263

Předchozí Zazvěřiti

Následující Jiří Haller: Kolísati se

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1