Uzemniti

[Short articles]

(pdf)

-

(V. B.) Vedle slovesa uzemniti se vyskytuje, aspoň v řeči psané, také útvar »uzemiti«, který zamítl už V. Ertl v NŘ. VI, 1922, 20 jako slovo utvořené libovolně a násilně. Avšak nelze neuznati, že elektrotechnikové nevystačí s navrhovaným opisem »spojiti se zemí« a že zvláště [192]pro některá rčení (na př. uzemňovací zařízení a pod.) potřebují výrazu jednoduchého. Pojem uzemňování je ostatně při dnešním rozšíření rozhlasu tak obecný, že požadavek, aby jazyk měl pro něj slovo zvláštní, je zcela přirozený. Sloveso »uzemiti« však opravdu nevyhovuje; Ertl je zamítl plným právem a obecný usus mu v tom dal za pravdu, když nepřijal tvar »uzemiti«, nýbrž jeho obměnu uzemniti. Pro ni lze už najíti vzory v jazyce, a třebas nemáme předpokládaného slovesa jednoduchého »zemniti«, přece můžeme vznik složeného uzemniti vyložit přímým odvozením z příd. jména zemní podle jiných dvojic podobných, na př. pevný — upevniti, tuhý — utužiti, černý — učerniti a pod. Předpony u- tu bylo tedy užito nikoli ve funkci místní (uzemniti = dáti v zem, srov. upoutati = dáti v pouta), nýbrž ve funkci prostě perfektivisující (srov. hasiti — uhasiti). Proto tam, kde je k vyjádření představy »spojiti se zemí« třeba slova jediného, je lépe rozhodnouti se pro tvar uzemniti než »uzemiti«. Příčestí min. trpné k němu zní uzemněn, podst. jm. uzemnění. Nedokonavé sloveso a jeho odvozeniny jsou uzemňovati, uzemňování, uzemňovací atd.

Naše řeč, volume 16 (1932), issue 6, pp. 191-192

Previous »Svéstojná cena«

Next Úsporná komise