»Jednomužná« obsluha

[Drobnosti]

(pdf)

-

Tento jazykový hřích ministerstva železnic nám prozradila redakce jednoho odborného časopisu. Aby bylo vidět, oč jde, citujeme doslova: »Ministerstvo železnic vydalo 12. prosince 1931 výnos, v kterém dává souhlas k tomu, aby stroje, které vytápějí ve stanici vlakové soupravy, byly obsluhovány jedním mužem, t. j. strojvůdcem, který by pak po skončeném předtápění (!) vozů mohl se strojem odjeti do výtopny, když vzal si na místo topiče třeba průvodčího strojů. Ovšem tuto výjimku připouští minist. železnic jenom v tom případě, když stroj před jízdou byl tak ošetřen, že strojvůdce za jízdy nemusí se zaměstnávati prací, kterou má konati topič, t. j. přikládati a pod.« Nevíme, na čí vrub spadá tato stylisace, je-li to doslovný citát z výnosu ministerstva železnic, či volná úprava dotčené redakce. Ale tak i onak je to typická ukázka dnešní jazykové nemohoucnosti. Řeči tak zašmodrchané už ani dobře nerozumíme a jenom hádáme, že tu je řeč o obsluhování stroje jedním mužem a to že ministerstvo železnic nazvalo »jednomužnou obsluhou« ve spojení »Jednomužná obsluha strojů použitých k vytápění vlakových souprav«. Výraz »jednomužná obsluha« je zajisté podivný, ale v oné složité konstrukci jmenné bylo těžké umístiti někde neshodný přívlastek jedním mužem. Chyba je tu tedy hlouběji, než se na první pohled zdá: v nemístné snaze o vyjadřování jmenné. Zapomíná se u nás často, že i nadpisy mohou mít podobu celé věty (zde na [127]př.: »Kdy obsluhuje« nebo »může obsluhovati jeden muž stroj« atd.). V normálních a nešroubovaných výrazech slovesných se snáze vystačí s přívlastky neshodnými a není třeba pro každý atribut tvořit taková přídavná jména, jako je slovo »jednomužný«. Také toto »obohacení« jazyka tedy pochází nikoli z technické potřeby, nýbrž ze stylistické neobratnosti a z nedostatku smyslu pro správné české vyjadřování.

Naše řeč, ročník 16 (1932), číslo 4, s. 126-127

Předchozí Havel

Následující Nohama a nohami