Mraka

Zkl. (= Alois Získal)

[Short articles]

(pdf)

-

Prof. Hruška se ptá v 10. č. min. ročníku NŘ., říká-li se někde jisté trati v lese mraka (1. p. jedn. č. k tomu je mráka, tedy asi jako louka — luka). Neznám z lidové mluvy ani ze spisovného jazyka toto slovo a nenašel jsem je ani v našich známých slovnících (Jungmannovi, Kottovi, Bartošovi). Jen v materiálu Slovníku jazyka českého je jméno pomístné »v mračím, veliké louky s rybníkem pod Chumeny nedaleko Husince v okrese prachatickém«. Je pravděpodobné, že obě slova jsou příbuzná. — Snad lze mraka dále spojovati i s podst. jm. mláka, mlaka = močál, kaluž, bahno. Ovšem je pak nesnadné říci, jak tyto obojí tvary spolu souvisí. Mohlo by se snad vykládat, že mraka je obměna původního tvaru mlaka, kterému se nerozumělo, protože byl úplně osamocen, a který se pozměnil podle podst. jm. mrak, blízkého po zvukové stránce (v nářečích často množ. č. mraka; stč. doloženo také v žen. rodě mraka, -y). Podobnou změnu znám z Pelhřimovska. Moji rodáci si změnili, takřka před mýma očima, rčení »byl zatčen«, které čtli často v novinách (a jehož souvislost se »zatknouti« ovšem necítili), v nové rčení »byl začten, začtěn«, spojujíce si je smyslem se slov. »čísti«. — Mláka, mlaka je doloženo již ze staré češtiny (z 13. stol.), v nové době jako jméno obecné je známo zejména ze slovenštiny (Palkovič, Bernolák, Kollár; také Bartoš je uvádí jako slov.); v novočeském spisovném jazyce ho užila na př. Němcová a Holeček. V lidové mluvě jsem je slyšel v Čížové na Písecku v tvaru »mláka« (jedn. č.) od lesních odborníků jako pojmenování lesních, většinou močálovitých luk. Kromě obecného jména mláka se vyskytuje často jméno pomístné Mlaka, Mláka (buď jedn. č., nebo pomnožné, při čemž se kvantita kolísá). Tak na př. je na Písecku »Mlaka« (třikrát, jména samot), u Volar »Mlaka« (dvakrát, něm. Moorhäuser a Lackenhäuser), u Čes. Krumlova »U Mlák« (samota, něm. Lackerbauer), u Vimperka »Mláka« (samota), u Veselí n. Lužnicí »V Mláce« (samota) a u Lomnice n. Lužnicí [91]»Mláka« (osada). (Podle úředního Lexika obcí.) — Ještě častěji než mláka slyšíme na Písecku mezi lidem slovo mlačina jako název pro prázdná, travnatá místa v lesích nebo pro menší lesní loučky. Také je jméno místní Mlačina (u Neveklova, dříve prý Mlatšina; u Písku, dříve prý Mladšiny). Tu však je již souvislost s podst. jm. mláka velmi pochybná; spíše se zdá, že je to původní »mladšina« (někdy i »mladšinka«), jež dokládá na př. Jungmann a Kott ve významu »mladá, nová louka« nebo »mladé, nové pole«, tedy základ mlad-. Ovšem je možné, že nastalo matení slov obojího druhu mezi sebou. — Mladšina je na Písecku také název pro druhou (mladší) služku u sedláka, které jinde říkají »mladšinka« (Kott od Slaného). A zase v jiném významu uvádí Němcová ze Zvolenska: »mlátka je tlustá jedle, mláčina prostřední«. V těchto slovích je souvislost s kořenem mlad- nepochybná.

Naše řeč, volume 16 (1932), issue 3, pp. 90-91

Previous kvh. (= Kvido Hodura), jha.: Z našich časopisů

Next Odčítati