Lebavý

[Short articles]

(pdf)

-

(NŘ. XV, 1931, 206 n.) O tomto slově, na něž nás upozornil prof. V. Tille, nám poslali naši čtenáři mnoho zpráv, vesměs z Moravy. P. St. Hovězák je zná v několika obdobách z nářečí moravskoslovenského (Starovičky, Rakvice, Velké Pavlovice). Příd. jména lebavý jednak značí ‚pošpatnělý, nijaký‘, na př. já sem mňél letos vobilí lebavý (špatné nebylo, ale nelíbilo se mu); já sem mňél lůni zas lebavý, letos to ešče ušlo (= bylo dobré); jednak znamená ‚malý, slabý, zakrnělý‘, na př.: Ná co ten váš Janoš je takové lebavé, dyť von nic neroste. Náš Francek je taky tak staré a je vám jednó tolké. — Ale dite z lebavcem, dyť von je v jednem kusi venku, doma kósek teplýho voběda vám nesní! Doběhne, chňapne vosóch (buchtu) a zaz ven! — Vedle toho je podst. jméno lebáň s významem jednak ‚prašáň, lajdák, darebák‘, jednak ‚slabý chlapec, zakrslík‘, má tedy týž dvojí význam jako příd. jméno lebavý. Podst. jménem lebeň (2. p. lebeni) se posměšně označuje hlava (= kotrba, golozňa, gebeň, škopovica a pod.), na př.: dostal glackem po lebeni, všady tó lebeň musí strkat. — Prof. J. Dvořáček nezná sice pohádky »o lebavým Macku«, ale slova lebavý, lebáň, lebeňa, zlebavělý zná z Kyjova a okolí a z Hradišťska. Lebáň a lebavec jsou vždy synonyma, obě značí plešavce, člověka olysalého, a to v řeči vážné, na př. soucitně o starém člověku, i s přízvukem hanlivým. Zajímavé však při tom jest, že lebáň značí na Kyjovsku nejen starce (plešatého), nýbrž zcela naopak i chlapce, nezralého jinocha, holobrádka. »Takovýho lebáňa bych si vzala? Šak ešče ani u odvodu nebýl. Co s takovým klučiskem?« povídala mladá služebná u nás; pochází přímo z Kyjova. — Lebeňa s významem ‚hlava vůbec, nejen lysá‘, žije jako posměšné označení hlavy v celém vých. a jižním kraji Moravy. Hrozba »dám ti po lebeni, já ti tú lebeňu popravím, narovnám« atd. slýchá se dosud na vých. Moravě často. Příd. jména zlebavělý, vylebaný a též vylefaný užívá se jednak ve vlastním smyslu, t. j. ‚lysý, oblezlý‘ atp., ale častěji obrazně, přeneseně, totiž s významem ‚odřený (zbavený vlasu, na př. o látce), obnošený, vyrudlý‘ atp. »Už má tu halenu celú zlebavělú, — zas si bereš ten starý, vylebaný kabátisko (gram. nekongruentní), už je ten vlňák celý vylefaný, nemožu v něm chodit«. Odkud f místo očekávaného b [63]v slově vylefaný, nedovede prof. D. říci. — Paní ředitelka měšť. školy V. Mošová zná slovo lebavý od své matky: Moje maminka, které by dnes bylo 92 let, kdyby žila, pocházela z Fryštáku u Holešova a prožila druhou polovici svého života na Slovácku v Kyjově. Užívala v řeči často pořekadel a měla jich několik o židech, na př. sluší ti to jako židovi flinta. Když jsem jí někdy vyprávěla nějakou dobrou novinu a pak se jí ptala: »Maminko, máte radost?«, odpovídala s dobráckým úsměvem: »Mám — jak žid nad lebavou hlavou.« V tomto ironickém pořekadle slovo lebavý značí patrný ‚lysý‘. Také o barvě užívala maminka toho výrazu, na př. když starý černý šátek byl už vyrudlý a spíš šedý nebo nazelenalý nežli černý, řekla maminka, že už je lebavý. Myslím, že na Slovácku toto slovo žije v nářečí dosud a že se říká také o psu nebo o kocouru, že je lebavý, když ztrácí na jaře zimní srst a není pěkně vybarven, nebo když je hodně starý a má nestejně už zbarvenou srst (jako ten starý šátek barvu). — Z okolí kyjovského (z Kostelce) zná slovo lebavý také sl. M. Martincová, učitelka v Kyjově. Od listonoše slyšela větu: »Idu omluvit naši Vojtěšku, má hnisavú anginu — dycky neco lebavýho donde.« Na dotaz, co je to lebavý, jí odpověděl, že prý je to »po čem nic«. — Pan gen. poručník Jos. Koláček z Olomouce zná slovo lebáň z Kyjovska jako nadávku. — Prof. dr. K. Šulc píše, že ve Zhoři Stránecké u Velkého Meziříčí se slovem lebáň posměšně označuje starý plešatý dědek. — Pan F. Horečka z Frenštátu zná příd. jm. lebavý z Frenštátska, kde prý značí ‚prázdný, jednoduchý, zplanělý‘, na př. o květinách: ten hřebíček je lebavý (prázdný, neplný), lebavá ružička (prázdná, zdivočelá, ač byla dříve plná, štípená).

Naše řeč, volume 16 (1932), issue 2, pp. 62-63

Previous Zkl.: Kvalitní

Next Místo