Vésti velký dům

[Drobnosti]

(pdf)

-

V Národním osvobození 6. prosince 1931 píše Edmond Konrád v »Besedě«: Vedli jsme velký dům (doufám, že »Naši řeč« při tomhle germanismu neraní mrtvice), co den to hostina. — Mohu p. E. Konráda zbavit jeho ironických obav. Především nejsme v Naší řeči takoví neduživci, abychom padali do mdlob při každém germanismu; ostatně nás mnozí čeští spisovatelé po této stránce vydatně a vytrvale otužují. A za druhé, výraz »vésti velký dům« Naše řeč nikdy za germanismus nepokládala, stejně jako nepřijala za své mnoho a mnoho jiných výtek brusičských. Poznámka Konrádova vyšla asi z nějaké vzpomínky na školní hodiny češtiny anebo z některého brusu. Jako nesprávné se uvádí toto rčení ještě v 3. vydání matičního Brusu (1894) a doporučuje se za ně výraz »vésti nádhernou domácnost«; také P. Zenkl v svém »Rádci správné češtiny« (1911) tuto výtku doslova opakuje. Ta náhrada ovšem nevyhovuje plně, neboť »velký dům« je výraz metaforický, »nádherná domácnost« nikoli. Ale je ta náhrada i zbytečná. Přídavné jméno velký má tolik významů a tak rozmanitých, že si spojení »velký dům« můžeme snadno vysvětliti i z půdy české, bez cizího vzoru. V podobném smyslu říkáme také na př. velké peníze (= mající velkou cenu, nikoli fysický rozměr, velikost), velká výprava (= nádherná, hojná), velký průmysl (= pracující ve velkém), velký svět (= zámožný, bohatý, společensky vynikající), velký hudebník (= vynikající) atd. Proč bychom právě při výrazu »velký dům« neměli spojovati s představou prostornosti také představu vynikající vlastnosti jiné, na př. význačnosti společenské, majetkové a pod.? Při výraze »velké hospodářství« máme v mysli nejen rozměry dvora, polností atd., nýbrž i představu velkého majetku vůbec, zámožnosti. A totéž je i při slovech »veliký dům«. Tato metafora se tedy českému jazyku nikterak nepříčí. Není ani třeba hledat v ní vzor německý, třebas Němci také říkají grosses Haus halten, machen, führen (to asi vedlo matiční Brus k oné výtce, ale poznamenáno v něm není nic). Představa, která se tou metaforou vyjadřuje, je tak nasnadě, že mohla vzniknouti samostatně v jazycích docela různých. Proto na př. také Francouzové říkají la grande maison s významem opulente, t. j. dům zámožný, oplývající nadbytkem.

Naše řeč, ročník 16 (1932), číslo 1, s. 29

Předchozí Vaňha, Vaňhal

Následující J. K.: Zalistniti