Časopis Naše řeč
en cz

Posádkové velitelství

[Drobnosti]

(pdf)

-

(A. V.) Příd. jméno posádkový v tomto výraze je jiného druhu než příd. jméno úrazový ve výraze »úrazová zábrana«, o němž jsme psali v předešlém čísle. Je utvořeno po způsobu mnoha jiných rčení podobných, běžných v češtině od nejstarších dob až podnes, a nelze je tedy vinit z nesprávnosti. Říkáme správa lesní místo správa lesa, vládní nařízení místo nařízení vlády, úřední dopis místo dopis úřadu, královská vláda místo vláda krále, ženské dílo místo dílo ženy, temena horská m. temena hor atd. Ve všech takových spojeních zastupuje přídavné jméno původní genitiv přivlastňovací, arci pojímaný v nejširším smyslu (vláda krále — vláda královská, správa lesa — správa lesní, t. j. les má svou správu). Příčina této změny leží v obecné snaze našeho jazyka, co možná nahrazovat přívlastek neshodný přívlastkem shodným. V článku o »úrazové zábraně« jsme ukázali, že v dobách starých bývala tato snaha v našem jazyce ještě mnohem obecnější, takže téměř každý neshodný přívlastek mohl být vyjádřen jménem přídavným, na př. strach židovský m. z Židů a pod. Časem se však tento způsob z rozličných příčin opouštěl (o tom viz NŘ. II, 1918, 98 n.) a dnes už nemůžeme nahrazovati přídavným jménem ani všechny pády předložkové (na př. horská cesta je něco jiného než cesta do hor nebo v horách a pod.) ani prosté (srov. na př. cesta lesem a lesní cesta). Ale změna genitivu přivlastňovacího v přívlastek shodný je i dnes stále ještě běžná, jak je vidět z příkladů uvedených hned s počátku. Výraz posádkové velitelství (a stejně i divisní, brigádní, plukovní, rotní velitelství) vznikl také z vazby genitivu přivlastňovacího (velitelství posádky, t. j. posádka má velitelství), a není na něm tedy docela nic neobyčejného, tím méně nesprávného. — Ani bychom se dnes už nemohli dobře vzdát takovýchto přídavných jmen, neboť si u nich jazyk velmi často [27]vytvořil zvláštní odstín významový. Rozlišujeme dobře na př. listí dubu (t. j. určitého, tohoto dubu) a listí dubové (t. j. každého dubu, druh listí vůbec), břeh řeky a říční břeh a pod. A že ten rozdíl zachováváme velmi přesně, ukazuje na př. tato věta (cituji z uvedeného článku Ertlova v NŘ. II): »Na pasece stál dub; všechny stromy byly zelené, jen listí dubu (nikoli listí dubové) bylo suché a hnědé«. A naopak zase: »Kuřáci za války v nedostatku tabáku sahali i po dubovém listí (nikoli dubu)«. Je tedy s přívlastkem shodným spojeno pojetí obecné, kdežto přívlastkem genitivním individualisujeme, označujeme určitého jedince. A takový rozdíl by bylo lze konec konců vidět i mezi výrazy posádkové velitelství (t. j. vůbec, jako druh, stupeň velitelství) a velitelství posádky (t. j. určité posádky, jedné posádky, v jistém městě a pod.). Vojenská správa se tedy nedopustila chyby, když se rozhodla pro tvar s přívlastkem shodným, neboť měla úplnou volnost vybrati si z obou pojetí to, které jí více vyhovovalo.

Naše řeč, ročník 16 (1932), číslo 1, s. 26-27

Předchozí Písmeno x

Následující »Prodejní úředníci«

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1