Písmeno x

[Drobnosti]

(pdf)

-

(NŘ. 15, 205) K článku J. Dvořáčka píše jeden z našich čtenářů: Písmeno x jsme přijali jako celou abecedu od Římanů, a ti se naučili písmu u Řeků. V celé jižní Italii a na Sicilii byly řecké osady. Řecké byly také Kumy v Kampanii (Cumae; z nich vznikla Neapol), jež založila v IX. nebo VIII. stol. př. Kr. obec Chalkis na ostrově Euboii. Srovnání lokálních alfabet řeckých řadí Euboiu (spolu s Pelopenesem) do západní skupiny. Písmeno x je právě jeden z rozlišovacích znaků: na západě značí skupinu hlásek ks, na východě (v M. Asii, na Kykladách, v Athénách, v Korintě) aspirátu kh. Okolnost, že lat. x je jedna značka pro dvě hlásky, neznamená, že skupina ks je »splynulina« toho typu jako české c, č. Při [26]c, č zůstávají po celou artikulaci okraje jazyka přitisklé k hořejším dásním, jen špička jazyka se odděluje a tvoří žlábek, jímž jde vzduchový proud. Je proto lépe mluviti o zubních hláskách polozávěrových než o »souhláskách složených« nebo o »splynulinách«. Rozdíl mezi c a ts dobře ukazuje výslovnost čes. špice a něm. Spitze; v němčině se totiž c uprostřed slova snadno mění ve dvě samostatné hlásky [špitse]. Zcela samostatné jsou v jazycích obě hlásky skupiny ks, a to nejen tam, kde je v písmě rozlišujeme (jako: aksamit, faksimile, Doksy, k sedmé), nýbrž i když je po latinsku píšeme jednou literou. Písmeno x neznačí jednu souhlásku, splynulinu, nýbrž souhlásky dvě. To však neznamená, že bychom měli latinský pravopis nahrazovat psaním fonetickým. Proti tomu mluví výslovnost gz ve spojeních ex + vokál. Naopak zase máme pro jednu neznělou předopatrovou hlásku třenou písmena dvě: ch. I to je značka latinského původu: znamenala aspirované kh. Přesnější je cyrilice, neboť má pro ch literu jedinou. Ta je ovšem přejata z řecké alfabety typu východního a je to totéž písmeno X. Slovanské ch se často v jazykozpytných pracích přepisuje tímto x.

Naše řeč, ročník 16 (1932), číslo 1, s. 25-26

Předchozí Jiří Haller: Kvalitní

Následující Posádkové velitelství