[Drobnosti]
-
(J. B.) Výrazu »prodejní úředníci« rozumí každý Čech tak, že to jsou úředníci, kteří se prodávají, které lze koupit, podplatit, a z tohoto prostého důvodu se nedoporučuje, aby se ho užívalo na označení úředníků prodávajících, zaměstnaných prodejem, v oddělení prodejů. Po stránce teoretické arci proti tomu výrazu nic nelze namítat; je utvořen správně, i jeho význam je ve shodě s tvořením českých jmen přídavných. Jména s příponou -ný mívají význam trpné možnosti, na př. pitná voda (kterou lze píti), dojná kráva (kterou lze dojit), zápalná obět (která se zapaluje) a j., i význam činný, na př. únavná práce (unavující), úmorné vedro (umořující), usilovná práce (usilující), platný zákon (platící), klamná naděje (klamající), hajný (vlastně ‚hájící, kdo hájí‘) a pod. Mohlo by tedy příd. jméno prodejný znamenat i trpnou možnost (co lze prodati) i činnou schopnost (kdo prodává, prodávající), stejně jako říkáme »únavná práce« (= unavující; význam činný) i »neúnavný člověk« (kterého nelze unaviti, který není nikdy unaven; význam trpný). Jediné, co by bylo lze namítnouti, je to, že všechna tato příd. jména jsou tvořena od zkrácených kmenů slovesných (chváliti: chvalný, šetřiti: šetrný), kdežto přídavné jméno prodejný (prodajný) má kmen naopak rozšířený (da-j-, srov. dá-ti). To ukazuje na to, že základem k němu není přímo sloveso, nýbrž podstatné jméno prodej, ovšem také od slovesa odvozené. Ale to by nijak nevadilo, neboť příponou -ný se tvoří podobná jména příd. i od jmen, na př. hříšný, věrný, opačný, zbožný a pod., a není tedy nic divného, když na sebe obě ty skupiny vespolek působily a jedna od druhé přijímala nové odstíny významové. Ale všechny tyto teoretické důvody nepostačují, jakmile se v jazyce už pevně vyhranil při příd. jméně prodejný jenom jeden z obou možných významů. Příliš jsme zvykli rozumět mu v tom ostře vymezeném významu trpné možnosti, který má na př. ve spojení »prodejná žena«, a nedovedeme se proto od této představy odpoutati ani při jakémkoli spojení jiném, tedy [28]ani při spojení »prodejní úředníci«. Nic by se nespravilo ani tím, kdybychom přídavné jméno prodejný nahradili tvarem s příponou -ní (»prodejní úředník«), neboť v množném čísle nám tato výpomoc stejně není nic platná. Nezbývá tedy než zvoliti výraz jiný. Nejprostší by byl výraz »prodávající úředníci«, ale tím by se nevystihl významový rozdíl, o který tu jde, t. mezi člověkem prodávajícím (prodavačem) a úředníkem, který je zaměstnán při nějakém závodě v oddělení obstarávajícím prodej, ale sám neprodává. Snad by se tedy vystačilo s výrazy »úředníci prodejny, z prodejny, v prodejně«. Ví-li někdo z našich čtenářů lepší náhradu, prosíme ho, aby nám o ní pověděl.
Naše řeč, ročník 16 (1932), číslo 1, s. 27-28
Předchozí Posádkové velitelství
Následující Sokol