Časopis Naše řeč
en cz

Stál — stal — stanul

František Šimek

[Články]

(pdf)

-

Infinitiv státi náleží dvěma rozdílným slovesům: jedno je nedokonavé a má přít. čas stojím, stojíš... (vzor trpěti, třída III.), druhé je dokonavé a má přít. čas stanu, staneš... (vzor minouti, třída II.; infinitivní tvary pravidelné jsou však podle tř. I., vzor krýti). Protože nedokonavé státi vzniklo stažením (ze stojati, jako báti z bojati), je kmenové -á- u to[6]hoto slovesa vždy dlouhé (tak stč. imperfektum stách, aorist stách, participia stáv, stál, stán, subst. verb. stání; to platí i o složeninách jako dostáti, postáti, vystáti atd.). Dokonavé státi však má pravidelné tvary aorist stach, participia stav, stal, tedy -a- krátké. V nové češtině spisovné nacházíme tyto pravidelné tvary s krátkým -a- jen při zvratném státi se (stav se, stal se) a ve složeninách, na př. vstáti — vstav, vstal; dostati — dostav, dostal; nastati — nastav, nastal atp. V nářečích však i v kompositech najdeme odchylkou od spisovné řeči dlouhé -á-.[1] Tak na Chodsku se říká:[2] Hínaj, kmotře, to sem dostál (= ránu). Dostáli telátko. Dostáli (= chytili) zloděje. To sem tě dostál! (směje se pacholek děvce, když ji vyvedl aprilem). Tys dostál dnes co proto v takuvým calachu haž sem! Podobné doklady lze najíti i u Baara (Chodské povídky a pohádky. Řada II. V Praze 1922): chudáci divčata dostály vyjprask (str. 8); esli pa se tim dětom něco nestálo (str. 9); já tu muším vostát (str. 54). Gebauer na uv. m. uvádí z knihy Na zboží chodském od A. B. Hanina (= J. F. Hrušky) také tyto doklady: to by se z Vojty stál chalupník; co se stálo; haby se na dvůr dostál; dostáli se do nebe. Pod. v hanáckém nářečí slyšíme:[3] čertovi bych dušu dal, dybych dostál tó princezňu (str. 150); Iřík zostál rád (str. 152); dostál se na tě inší kos (str. 155); a v pohádce Pryncka z rohama[4] čteme: pryncka... nabaťkala milého hráča, aby ostáł u ňich v královském hraďe na noc (str. 341); skoro-li tu pojede nejaký šíf, co by sa dostáł nejag dóm (str. 342). Takové dloužení však najdeme jen v nářečích, kde jsou podobné tvary zdlouženy i u jiných sloves, na př. na Chodsku:[5] dělál plátno (str. 5); koza se nacpála jako žok (str. 7); přihnála mě demů (ib.); tak šecko prodála (str. 24); kola se jí hudělála před vočma (str. 10); volál na lišku co míl síly (str. 12); rozněvál se ježeček (str. 13); dyž se přihnála bouřka (str. 54); dyby se nebul sám vozvál (str. 57). Podobně v nářečí hanáckém (doklady z Bartošovy Dialektologie II.): to bych přece nedál (str. 150); že bych čertovi dušu dál (151); dál se u krála ohlásit (152); sebrál teda svý věci a pospíchal dál (151); pozorovál, že je rád [7]viděné (152); dyž se Iřík zpamatovál (ib.); Iřík se poděkovál (153). — Ale i ve spisovné češtině najdeme občas odchylku od správné kvantity; nejednou čteme, že loď přistála, lodi přistály atp. m. náležitého přistala, přistaly.

Kromě toho se v nářečích a dílem i ve spisovné řeči vyskytují novotvary s -nu- v tvarech infinitivních. Jsou to vesměs tvary analogické; protože se časovalo stanu, staneš... podle minu, mineš..., utvořily se i novotvary stanuv, stanul[6] (podle minuv, minul atp.). Novotvar stanuv označuje Gebauer na uv. m. jako Us. spis. a platí to ovšem i o stanul, protože tvarů stav, stal dnes už nikdo neužívá. Jistě nedopatřením mají Pravidla českého pravopisu jen tvary stal, stav, kdežto tvary stanul uvádějí jako odchylku; to, co je v Pravidlech, je třeba označiti za normální tvary v složeninách a při zvratném státi se, jak o tom byla učiněna výše zmínka, ale pro nesložené státi je nutno připustiti novotvary stanul, stanuv.

Chci při této příležitosti ukázati na několik míst v překladu Písma sv., kde se už v starší době čte omylem stál, stáli místo náležitého stal, stali. Starší texty neoznačovaly kvantitu, a tím lze vysvětliti, že pozdější opisovatelé a překladatelé místo správného stal, stali psali stál, stáli. Všimněme si na př. míst z Nového zákona Luk. 17, 12, Luk. 24, 36, Jan 1, 26, Jan 20, 19, Jan 20, 26.

První místo (Luk. 17, 12) v bibli vydané r. 1925 nákladem Britické i zahr. spol. bibl. zní: »A když vcházel do nějakého městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteříž stáli zdaleka.« Protože je tu text upraven podle posledního vydání Kralického z r. 1613 a Nový zákon v bibli Kralické je přetištěný překlad Blahoslavův, můžeme tvar stáli přičísti na vrub už Blahoslavovi; a opravdu v jeho překladě z r. 1568 tak čteme. Stejně čteme v překladu Sušilově[7] a Sýkorově (Nový zákon. V Praze 1909). Řecký text má έστγσαν latinský steterunt; Poláci překládají »stanęli« a staří Čechové překládali »stali jsú« (tak čteme v Husově Postile mus. III B 11 v perikopě na 14. neděli po sv. Trojici a v Rokycanově Postile, srov. mé vydání II, 425). Flajšhans ve vydání Husovy Postily, převedené v novou češtinu (u Vilímka 1900), str. 316 má tedy neprávem »stáli zdaleka«.

V Luk. 24, 36 v překladě Brit. i zahr. spol. čteme: »A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš u prostřed nich a [8]řekl: Pokoj vám.« Tak přeložil toto místo už Blahoslav, protože cítil, že se sem naprosto nehodí »stál«, jak jindy tlumočí řecké έστη a lat. stetit; polský text má »stanął« a novočeský překladatel by tu jistě napsal »stanul«, kdyby si náležitě uvědomil význam řeckého tvaru (má tak skutečně Sýkora, kdežto u Sušila je chybně »stál«). Staročeské překlady ovšem tu měly »stal jest« (srov. Rokycanovu Postilu I, 676).

Na třetím místě (Jan 1, 26) čteme v překladě Blahoslavově: »Já křtím vodau, ale uprostřed vás stojí (s marginální poznámkou: mezi vámi jest), jehož vy neznáte.« Tento překlad, přejatý i do novočeského vydání Brit. i zahr. spol. bibl., je správné přetlumočení řeckého perfekta έστηχεν (lat. stetit, polský překlad má i zde »stanął«). V starších českých překladech i tu bývá přeloženo »stal jest« (srov. Chelčického Postilu, ed. Smetánka, I, 45 a Rokycanovu Postilu I, 97). U Sušila[8] i u Sýkory čteme správně »stojí«.

U Jana 20, 19 v překladě Blahoslavově (i v novočeském přetisku Kral. bible) stojí: »přišel Ježíš a stál uprostřed a řekl jim: Pokoj vám.« Tak má i Sušil; u Sýkory však čteme správně »postavil se«, jak žádá řecký text (έστη) i latinský (stetit). Staré české překlady mají »stal« (srov. Rokycanovu Postilu I, 709), Poláci »stanął«, novočesky by mělo býti »stanul« (nebo »postavil se«, jak má Sýkora).

A stejně nepřesný je překlad Blahoslavův na posledním citovaném místě (Jan 20, 26), převzatý i do novočeských překladů: »Přišel Ježíš a dvéře byly zavříny, i stál uprostřed a řekl: Pokoj vám.« Zase čteme v řečtině έστη, v lat. stetit a smysl vyžaduje »stanul«, nikoli »stál«, jako je i v polském překladě »stanął«. Staročeský překlad byl ovšem zase »stal« (srov. Chelčického Postilu I, 366 a Rokycanovu I, 710). U Sušila čteme zase chybně »stál u prostřed«; Sýkora má tu správný překlad »postavil se doprostřed«.

Při revisi biblického překladu bude nutno všude tam, kde se omylem Blahoslavovým dostalo do textu čtení »stál« nebo »stáli« za řecké έστη, έστησαν nahraditi je správným »stanul« i »stanuli« nebo volnějším »postavil se« a »postavili se«. A nejen v Novém zákoně, nýbrž i v Starém najdeme u českých překladatelů podobná nedopatření, na př. v 1. Samuel (1. Král) 3, 10 a j.


[1] Srov. Gebaurovu Hist. ml. III. 2, vyd. 2., str. 220.

[2] Doklady u J. F. Hrušky, Dialektický slovník chodský, str. 22 s. v. dostát, dostál.

[3] Doklady z Bartošovy Dialektologie moravské, díl II. Některé z nich uvádí i Gebauer na uv. m. (bez kontextu).

[4] Tamtéž díl I, str. 340 nn., různořečí zlinské.

[5] Doklady uvádím z uvedené knihy Baarovy.

[6] Doklady ze spisovné řeči i z nářečí jsou u Gebaura na uv. m.

[7] Evangelium sv. Lukáše. V Praze 1865.

[8] Evangelium sv. Jana. V Praze 1867.

Naše řeč, ročník 16 (1932), číslo 1, s. 5-8

Předchozí † Josef Zubatý, —r: Nezanedbávejme důrazového slovosledu!

Následující Karel Popelka: Vyvážený — vyvážiti — vyvažovati

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1