Z našich časopisů

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V Časopise pro moderní filologii a literaturu (XIV, 1—4) uveřejnil Josef Janko další řadu svých příspěvků k etymolog. slovníku českému, o nichž jsme referovali naposledy v NŘ. 11, 186 a násl. V tomto [212]pokračování jsou vyložena zvláště tato slova: apodiktický (jistojistý, nutný [soud]) z řec. apo (od) a deiknymi (ukazuji), tedy ukazuji něco napřed jako věc hotovou, dokazuji; apokalypsa (odhalení věcí skrytých, zejména tak slove kniha katol. církví do Nov. zákona pojatá »Zjevení sv. Jana«) je z řec. apokalypsis (odhalení); apokryf (nepravý, podvržený spis, zvl. biblický) z řec. apokryfos (skrytý, tajný); apologie (obrana) z řec. apologia (ospravedlnění, obhaj. řeč); apostata (odpadlík, zvláště Julian Apostata) z řec. apostatés (odpadlík); apostrof (znamení udávající, že je vynechána samohláska) i apostrofa (oslovení, pak řečnický obrat, oslovení nepřítomné osoby nebo věci) z řec. apo (od) a strefo (točím, obracím). Apostrofos (t. j. prosodia) znamená zrušený přízvuk, tedy vynechávku, a apostrofé je odvrácení, když se totiž řečník náhle odvrátil od posluchačů a oslovil přítomnou osobu; apoštol (posel, vyslanec boží) z řec. apostolos (vyslanec); apoštolka (krpec, střevíc s řemínky) je z tureckého postal (střevíc), při čemž a bylo přidáno vlivem lidového mylného výkladu, který spojoval to slovo s apoštoly obutými v podobnou obuv; apotheosa (zbožnění) je z řec. apotheósis (zbožnění); aparát (přístroj, výzbroj, příprava) z lat. apparatus (příprava i to, čím se příprava děje); apelace (odvolání) z lat. appellatio (odvolání, oslovení); apercepce (osvojování nových představ) z lat. apperceptio (jasné uvědomení jednotlivého pochodu); aplanovati (urovnati půdu, spor) z lat. applanare (urovnati); aplaudovati (tleskati) z lat. applaudo (tlouci na něco; na znamení souhlasu tleskati rukama); aplikace (užití; přiložení obvazu; ozdoba) z lat. applicatio (připojení); apretura (konečná úprava výrobku) z lat. ad (k) a praesto (rychle, pohotově); praesto je z prae (napřed) a situ (6. p. příd. situs položený); apprêt ve fr. znamená koření, valchu a pregnantně poslední úpravu, lesk; aprobace (schválení) z lat. approbo (schvaluji); aprovisace (zásobování) z lat. ad (k) a provideo (předvídám, starám se), fr. approvisionner (hleděti k získání potravy) [proviant, které má podobný význam, je z lat. praebenda]; aproximativní (přibližný) z lat. approximare (přibližovati); aprikosa (broskev) z lat. praecoquus (předčasně zralý) přešlo do češtiny asi z něm. die Aprikose; april (duben) z lat. aprilis (druhý měsíc; první byl březen); obyčej posílati aprilem je dosvědčen ze XVII. stol. ve Francii a odtud přes Německo (einen in den April schicken) přišel k nám; a priori (zpředka, předem; soud ne ze zkušenosti, nýbrž z nutnosti, jaksi napřed daný) z lat. a (od) a priori (6. p. komparativu prior, dřívější); apropó (mimochodem řečeno, abych nezapomněl) je z franc. à propos (k věci t. mluviti) a základem je lat. proponere (veřejně ohlásiti, navrhnouti, tvrditi); apsida (výklenek s oltářem) má za základ řec. apsis (přivázání); forma absis vznikla u Latiníků matením s předl. ab (od); ar (100 m²) je z lat. area (plocha); arabeska (1. rostlinná ozdoba po způsobu arabském; 2. povídka) je z arab. Arab; arak (rýžová kořalka) je z arab. arak (pot); s tím souvisí též rakia (také srb. a bulh.); aranžovati (upravovati) má za základ germ. hrengaz, stněm. (h)ring (kruh); z něm. ring je franc. rang = řada a z něho je arranger; arbitráž (roz[213]hodčí výrok neb vyšetření rozdílů mezi cenami, platnými v téže době na rozličných místech) má zákl. v lat. arbiter (očitý svědek); arci- (n. př. arcibiskup) má za zákl. řec. archos (vůdce) a už v řeč. se objevuje ve složeninách: Archelaus je tolik jako Arcislav; arci (ovšem), arcil, arcilka (kdo ke všemu říká arci, něm. Jaherr) je z a a rci (rozk. zp. od řku); aréna (zápasiště, letní divadlo) je z lat. harena, arena (písek); arenda, harenda, arendator (slc. nájem, nájemce) má za základ lat. reddere, vulg. lat. rendere ve složení s předl. ad; z téhož slova v tvaru rendita vzniklo renta (důchod); areopag (nejvyšší soudní sbor athénský) je z řec. Areos pagos (pahorek Areův); arest (vězení) má za základ střlat. arrestare (uvězniti); argot (hantýrka zlodějů, šejdířů a j.) má za zákl. lat. argútum (zahrocený), z něhož je stfr. argot (dráp, hák); argument (důkaz) má za základ lat. arguo (objasňuji, dokazuji); Argus (báječná bytost stooká) je z řec. Argos, které snad souvisí se jménem argyros (stříbro), jež by se dobře hodilo k pojetí Arga jako zosobněného vševidoucího nebe.

Naše řeč, ročník 12 (1928), číslo 9, s. 211-213

Předchozí Jan V. Sedlák: Deutsch-Tschechisches — Tschechisch-Deutsches Militärwörterbuch

Následující Báťa, baťa