Starší pán

[Hovorna]

(pdf)

-

Výrazy toho způsobu, jako starší pán, mladší dáma, delší dobu a p., bývají pokládány někdy za nesprávné a za důvod se uvádí, že tu není 2. stupeň (komparativ) přídavného jména na místě, protože tu nejde o srovnávání s jinou věcí téže vlastnosti. Ale námitky ty jsou po našem soudu liché. Komparativu bez vyjádření věci na srovnání přibrané užívá se velmi často, je-li tato věc samozřejmá. Říkáme »moudřejší ustoupí«, neboť komparativní doplněk (než kdo) nepotřebuje tu slovného vyjádření; každý ví hned, že se míní »moudřejší než ten druhý«. Píše-li Štítný o těch, »ješto mistrují vína a činie je nezdravějše«, domyslíme se snadno, že je činí nezdravějšími, než jsou obyčejně, když ještě nejsou pokažena; rovněž tak dobře rozumíme, napíše-li »vdova, donidž (dokud) byla jest mlazši«, že míní, mladší, než jest teď atd. Toho způsobu jsou také komparativy ve výrazech »starší lidu, Kristus a jeho mlazší (= učedníci), když vyšší zlý bude (= představený), vyšší důstojník« atp. Postavíme-li takovéto komparativy prosté (absolutní) proti 1. stupni (positivu) jména přídavného, na př. moudrý ustoupí, dokud byla mladá, nabývají významu poměrného, relativního, t. j. znamenají ne docela moudrý, ne docela mladá, nýbrž jen s jistým omezením, [123]do jisté míry, poněkud. A v tom smyslu užíváme pak takovýchto komparativů prostých (bez než…) v jazyce nynějším. Člověk menší postavy jest postavy menší než obyčejně, ale ne docela malé; starší pán jest sice starší než většina pánů, ale ne ještě docela starý; trvalo to delší dobu, znamená delší, než bychom byli snad očekávali, ale přece ne dlouhou dobu, jen trochu dlouho. Příklady tohoto způsobu nalézáme rovněž již v jazyce starším. Štítný (u Vrťátka str. 212) píše na př. (člověk, vyhýbá-li se podnětům k hříchu) ne tak brzo v hřích upadne, jako dalí (= vzdálenější) jsa od vody, ne tak brzo utone a dalí jsa od ohně, ne tak brzo sě sežže, t. j. jsa poněkud vzdálen, byť ne daleko. Podobně v Alexandreidě (B 5, 27) snášeli občané babylonští vítěznému Alexandrovi »což by lepšího gde jměli neb co ľubého věděli«, t. j. co by bylo jen trochu pěkného.

Naše řeč, ročník 2 (1918), číslo 4, s. 122-123

Předchozí Padl či padnul?

Následující Svéráz