Padl či padnul?

[Hovorna]

(pdf)

-

Slovesa II. třídy (zakončená na -nouti), která před slabikou -nou- mají souhlásku, na př. pad-nouti, tisk-nouti, zdvih-nouti a p., tvoří podle theorie mluvnické příčestí minulé činné (na -l se končící) bez slabiky -nu-; tedy padnouti — padl (nikoli padnul), kleknouti — klekl, lehnouti — lehl, tisknouti — tiskl atd.

Avšak pravidla mluvnická zřídka bývají bez výminek, ať zdánlivých, ať skutečných. A tak i v našem případě: jsou slovesa, která v příčestí min. činném podržují příponu -nu- i po souhlásce. Především jsou to slovesa, která před -nu- mají souhlásku r, l, tvořící slabiku (t. zv. r, l slabikotvorné), neboť v tom případě má r, l vlastně platnost samohlásky, na př. hr-nouti — hrnul, tr-nouti — trnul, str-nouti — strnul, osl-nouti — oslnul, kl-nouti (novotvar ke klíti, klnu) — klnul a p. Pak jsou to slovesa, jejichž kmen v nynějším svém tvaru záleží v jediné pouze souhlásce, na př. h-nouti — hnul (pův. bylo hbnouti, dokonavý tvar k hýbati), pohnul, sehnul, ohnul atd.; l-nouti (ke lpěti) — lnul, přilnul, velnul; m-nouti — mnul, vymnul, rozemnul; u-s-nouti (ke spáti) — usnul, zesnul. U těchto dvojích sloves zachovává spisovný jazyk v příčestí minulém činném slabiku -nu- vždycky.

U sloves ostatních by v tomto tvaru slabiky -nu- bývati nemělo, ale vlivem sloves, která před -nu-, -nou- mají samohlásku (na př. mi-nouti) a která své -nu- podržují ve všech tvarech (minul, minuv, minut), vznikají a vznikaly odedávna u sloves tvaru pad-nouti novotvary s -nu-, na př. dotknul, táhnul a p. V nynějším jazyce spisovném rozmáhají se tyto novotvary s -nu- přes míru a vzniká z toho nejistota, kolísání i zjevné chyby, na něž i v »Naší Řeči« bylo často upozorňováno.

Dosti spolehlivým vodítkem může býti v té věci usus obecný (středočeský), s nímž se dosti věrně shoduje i většina nářečí. Z něho poznáváme, že se u valné většiny sloves tvaru pad-nouti tvoří příčestí min. činné způsobem theoreticky správným, totiž [122]bez -nu-, a že se tvaru padl (ve výslovnosti obecné ovšem pad) dává přednost před novotvarem padnul (Dušek, Dialektické zvláštnosti českého slovesa v Listech fil. 1892, str. 127). A tak podle obecných tvarů přiběh, dejch, zdřím, zdvíh, vzdych, zhas, zhlíd, klek, křík, ukrad, leh, lek se, spolk, zmáčk, pad, pích, pliv, napřáh, prch, říz, rejp, sáh (vl. šáh), sed, střík, vystyd, škráb, štíp, vztáh, stisk, trh, vším si, zvyk si atd. budeme i ve spis. jazyce dávati přednost tvarům přiběhl, dýchl, zdříml zdvihl, vzdychl, zhasl, zhlédl, klekl, křikl, ukradl, lehl, lekl se, spolkl, zmáčkl, padl, píchl, plivl, napřáhl, prchl, řízl, rýpl, sáhl, sedl, střikl, vystydl, škrábl, štípl, vztáhl, stiskl, trhl, všiml si, zvykl si a p.

Odchylky od tohoto způsobu v jaz. obecném mají většinou důvod v okolnostech, které pro spis. jazyk, zachovávající koncové -l, nemají té váhy jako v jazyce obecném. Bývá totiž v jazyce obecném slabika -nu- zachována, když by na konci tvaru vznikla skupina souhlásková těžce vyslovitelná; na př. uštknul m. uštk, ani se toho netknul m. netk, uschnul m. usch, zvlhnul m. zvlh, zamknul m. zamk, ale i tu ve tvarech ostatních, o slabiku delších, bývá zase tvar bez -nu-, na př. zmije ho uštkla, ani se toho netkla, šaty uschly, vlasy zvlhly, děvečka zamkla a p. Jindy bývá užíváno tvaru s -nu-, když by tvar bez něho (a ovšem i bez koncového -l) pozbýval vůbec rázu slovesa: to bývá zvláště u sloves odvozených ode jmen přídavných, na př. on slábnul m. on sláb, an stárnul m. on stár, on bohatnul m. on bohat, ale i zde bývá ve tvarech jiných tvar bez -nu-, na př. seslábla, sestárla, omládla, zbohatli atd.

Úhrnem tedy možno z toho ze všeho vyvoditi pro spisovný jazyk pravidlo, že kromě sloves tvaru hrnouti (se slabikotvorným r, l) a hnouti (s neslabičným kořenem) sluší v příčestí min. činném sloves, zakončených před -nou- souhláskou (pad-nouti), dávati přednost tvarům bez -nu- a psáti tedy shlédl (nikoli shlédnul), rozběhl se (nikoli rozběhnul), dopadl (nikoli dopadnul), vypláchl (nikoli vypláchnul), namítl (nikoli namítnul) atp.

Naše řeč, ročník 2 (1918), číslo 4, s. 121-122

Předchozí Kancelář

Následující Starší pán