Zor, zůr, zvůr

Václav Machek, František Oberpfalcer

[Články]

(pdf)

-

Budiž mi dovoleno připojiti několik poznámek k článku Fr. Oberpfalcra, otištěnému v předešlém čísle tohoto časopisu.

Oberpfalcer zavrhuje Łośovu domněnku, že polské slovo wzór ‚pole zorané‘ pochází od kořene slovesa orati (a stejně tak česká dialektická slova téhož nebo podobného významu), a ukazuje, že vlastní význam téměř všeslovanského vzor je pohled, příklad, model atp., a tedy že to slovo je od kořene zer- (č. zříti).

Ale při tomto výkladě není jasno, jak je třeba rozuměti tomu, že se mohl v staré polštině a v některých českých nářečích vyvinouti i význam ‚zorané pole‘. Ve skutečnosti je však oblast tohoto »rolnického« vzoru větší, totiž aspoň česko-polská. Neboť vedle tvaru zor, který uvádí O. z Kotta, mají česká nářečí, a to nejen ta, která sousedí s polštinou, nýbrž i západní, tvary zůr nebo zvůr[1] (v. Kott 5, 696 a 741; 7, 1164; Přísp. 2, 414; 3, 541). Kott uvádí tam významy ‚květnatá louka, pažit, kus pole mnoho korců obsahující, každé oddělení pole, kus pole osetého, zoraného, též celé pole to, které se jedním rokem osívá‘. Důležitý je obrat na jeden zůr = na jedno zorání (z Hořicka). Já sám znám slovo zůr ze svého domova (na Hořicku v severových. Čechách). Tam znamená jen veliké pole, na př. posekli za den ten celej zůr pšenice, zvláště když se mluví s obdivem o jeho rozsahu. Je to tam slovo úplně běžné. Také snad žije nebo žilo v slovenštině. Kálal 892 cituje z Palkoviče zvor ‚lán‘; Palkovičovo zvor je ovšem jen fonetický přepis slova zôr, které zase odpovídá stč. zór, nč. zůr.

Je tedy viděti, že můžeme slovo zor, zůr pokládati za všeobecně české, a tak dostáváme česko-polské, tedy zeměpisně dobře ohraničené slovo zvláštního významu, a to slovo staré v češtině i v polštině, nikoli přejaté. A není pochyby, že toto slovo skutečně souvisí s orati, a tak má pravdu Brückner, jenž v Sł. etym. 640 rozeznává dvě slova stejného tvaru, ale s významy různými, jednak ‚okaz (= vzorek), model‘, jednak ‚oranina‘.

Je přirozené, že obě slova vedle sebe nemohla obstáti. A tu je poučné, že staropol. wzór ‚oranina‘ žilo jen asi do 17. století, poněvadž se už od 16. století objevuje druhé wzór ‚model‘. Něco [88]jiného je v češtině. Staré české zor, zůr (vzniklé ze vzor, vzůr) se udržuje právě jen tím, že ztratilo počáteční v- a tím není možná jeho záměna s druhým slovem vzor, které bylo nota bene přejato teprve v minulém století z polštiny (jak uvádí sám O.) a které tedy je v češtině vlastně slovo původu knižního. Staří Čechové znali jedině vzor (spíše vzór) s významem ‚oranina, lán pole‘. Musíme tedy uznati dvě homonyma, jedno česko-polské od orati, druhé, rozšířenější, od zer (zříti).

Václav Machek

*

V článku o slově vzor ‚prototyp, příklad, model‘ (pol. wzór) dotkl jsem se také slova zor ‚zorání, zorané pole‘ (pol. wzor), protože polský jazykozpytec J. Łoś obě slova ztotožňuje. Souvislost čes. zor (a pol. wzor, bez »pochyloneho« o) se slovesem orati je tak samozřejmá, že to není třeba výslovně připomínati, a popření této skutečnosti není možno vyčísti při pozorném čtení výkladu slova vzor z kořene zer-. Nepopírám ani, že slova zor, zůr, zvůr mohla vzniknouti na české půdě samostatně, bez polského vlivu, ač doklady mně známé nepotvrzují zcela s jistotou jejich obecné rozšíření v české mluvě lidové. Závažné je svědectví Jungmannovo, který uvádí zůr (V, 793) a zvůr (V, 814) s pozn. us. a recent. Také Riegrův Slovník naučný (X, 1873, str. 455) má heslo zvůr a vykládá je jako název dlouhé části pole, orané bez zatočení potahu. Z dokladů Kottových zasluhuje pozornosti citát z Erbena (Prostonárodní české písně a říkadla 1864): voral tam můj milej volkama zůr. Ale kdož ví, zda všecka tato svědectví neukazují svým původem do severových. Čech, kde je na Hořicku slovo zůr podnes živé? Ostatní doklady jsou vesměs z oblasti Moravy, Slezska a Slovenska. Jejich stáří není veliké (nehledíme-li ke Kottovu dokladu 5, 741 dědin vorných, dobře vypracovaných a na 3 zvůry rozdělených, uvedenému s datem 1619 bez jakéhokoliv bližšího určení).

Homonymie neměla v osudu slov pol. wzór ‚model, příklad‘ a wzor ‚zorání, zorané pole‘ úlohy tak rozhodné, jak se domnívá kol. Machek. Každý jazyk neustále homonyma tvoří a trpí jich beze všeho značné množství po všecky časy a není mezi nimi boj o život. Podmínky pro zánik slova pro homonymii jsou dány, když uvnitř větného celku, v němž slova teprve nabývají barev a života, není pro posluchače možnosti poznati, o čem vlastně mluvčí hovoří. A to jsou případy svrchovaně vzácné. Zdá se mi, že pol. wzor ‚zorané pole‘ žilo ještě dlouho vedle slova wzór ‚příklad, model‘; Karłowiczovy doklady z pol. nářečí, jež jsem v svém článku citoval, jsou toho výmluvná svědectví.

Fr. Oberpfalcer

---

[1] Kott 5, 741 má také heslo zvůra. Ale v jediném jeho dokladě je instr. plur. zvůrami. To však nemusí ještě být důkazem, že to slovo žije také v tvaru ženském. Koncovka -ami (resp. -ama) je dialektická koncovka mužského rodu instr. plur. místo spis. -y, na první pohled však budí dojem, že je od nějakého tvaru ženského (jako ryba), a to způsobilo, že Kott utvořil nesprávně heslo zvůra.

Naše řeč, ročník 12 (1928), číslo 4, s. 87-88

Předchozí E. (= Václav Ertl): Zánik předložky s

Následující Quido Hodura: Rodinné vzpomínky na Jana Gebauera