Hostinec »Ku anjelovi«

Václav Machek

[Články]

(pdf)

-

Kráčíme-li po prvé ulicemi slovenského města, zarazí nás dosti hojné nápisy nad obchody a hospodami znící na př. Ku bielej labuti, Ku jeleňovi, Lekárňa ku Matke Božej, Obchod ku železničiarovi, Kaviarňa ku Matúšovi Trenčianskemu. Ale časem tomu zvykneme, když shledáme, že je to všude stejné. Pro filologa není ovšem nejmenší pochyby, že takové výrazy jsou ohavné germanismy, věrné překlady německých názvů Zum Engel a p. Některá slovenská města mají takovýchto domovních jmen jen málo, ale zato se jinde nahromadila až příliš. Netřeba připomínati, že by si poctivý Slovák s čistým jazykovým citem takovou firmu nedal udělati. Ale skoro všecky obchody i hostince jsou na Slovensku v rukách Židů, mluvících německy nebo maďarsky, a tak není divu, že se vyskytují takové nápisy. V Trnavě je dokonce jeden »Hostinec zelenému kríčku« (t. j. keříčku), nápis má ohromné litery, předložka k chybí, ale pozastaví se nad tím málokdo. Při tom nehledíme ani k tomu, že předložka tu má stereotypní tvar ku, často zbytečný (místo k).[1] Všecko to zavinil jednak nedostatek jazykového citu, jednak nedostatek předválečné tradice. Na Slovensku nebylo téměř nikde t. zv. domovních znamení. Slovenské nápisy se netrpěly, a tak se stalo, že se po převratu rázem objevily v ulicích tyto nestvůrné nápisy, jež lahodí dobrému jazykovému citu asi tak jako ty rozličné »potravné články« (podle něm. Artikel). Správné tvary typu »U zelenej lipy« jsou bílou vranou. Náprava půjde ztěžka, když si toho noviny nevšímají, ba někdy i dobří spisovatelé užívají takových označení bona fide. Tak na př. i sám Kukučin v nejnovějším svém románu Mať volá, kde popisuje život dalmatských vystěhovalců v Jižní Americe píše II, 41: Obchodný dom pána Polčića Kolčića »Ku mestu Londýnu, Parížu a Talke« bol ešte dosť tichý; III, 160: Nevedel ako, iba keď sa našiel před hostincom »Ku zlatému guanakovi«. Není to tedy líčení slovenských poměrů, kde by mohlo třeba jíti o věrné vystižení skutečnosti; nikoli, jméno té hospody si spisovatel vymyslil sám. Jiný vynikající spisovatel L. Nádaši (Jégé), který studovával v Čechách, je si patrně vědom nesprávnosti vazby s předložkou ku a proto si v rozpacích [13]pomáhá označením bez předložky, na př. v románě Adam Šangala: hostinec »Zelená lipa«, str. 229, do brány »Zelenej lipy«, str. 230 atp. na str. 245 a 264.

Tento článeček je adresován hlavně Slovákům, aby se sami přičinili o nápravu. Neděláme si ovšem velkých nadějí, že to půjde tak rychle. Upozorňujeme však na to, že se úsilí o očistu jazyka může tu obrátiti o pomoc na okresní politické úřady, jež mohou ze své úřední moci majitelům prostě naříditi opravu nápisů jazykově vadných. Místní odbory Slovenské ligy nechť všude dodají okresním úřadům seznam vadných nápisů spolu se žádostí, aby donutily majitele firem k opravě. Také krajinský tisk může tu mnoho vykonati.

---

[1] Srv. Weingart ČMFL. 7, 1920, 106. — Zvláštní domněnku o původu tvaru ku pronesl Vey (Mélanges Boyer, Paris 1925, str. 313 n.). Má za to, že ku vzniklo spojením dvou předložek, k + u. Praví to podle svých pozorování na nejvýchodnějším Slovensku, kde se stýkají Slováci s Rusíny. Ale tuto domněnku pokládáme za nepravděpodobnou samu o sobě, o středoslov. a západoslov. ku nemůže platit nikterak.

Naše řeč, ročník 12 (1928), číslo 1, s. 12-13

Předchozí V. N.: Pýcha Detroitu

Následující František Oberpfalcer: Vrba zelená