Časopis Naše řeč
en cz

Dbáti a jiné

[Hovorna]

(pdf)

-

(J. K.) má při sobě buď genitiv anebo 4. pád s předl. na, zvláště jde-li o význam oslabený, všímati si čeho, hleděti nač, dáti nač. — Dáti slovo (= závazně slíbiti) je výraz správný. — O příslovci zpět při slovesech dostati, bráti, vraceti a pod. platí totéž, co bylo řečeno o příslovci pryč ve výrazech jíti, bráti se a p. pryč v NŘ. 3, 154. — Vřelé je to, co vřelo; vroucí to, co dosud vře; proto mluvíme-li obrazně na př. [250]o silném a živém citu, o lásce a p., užíváme výrazů horoucí (= hořící) cit, žhavá n. žhoucí láska, vroucí cit a p., nikoli vřelý. — Nutný je sice slovo nové, ale vžité. — Očividný je slovo utvořené v nové době napodobením pol. oczywisty (oczywidny), a to zbytečně; česky říkáme zřejmý, patrný a p., místo očividně — vůčihledě. — Dopsati, dopisovati znamená vlastně napsati, psáti do konce.; v novější době se užívá slova dopisovati (někomu, dopisovati si s někým) ve významu korespondovati podle podst. jména dopis, které bylo utvořeno podle něm. Zuschrift a vytlačuje dnes z užívání stará slova list n. psaní. Ve většině případů bychom jistě vystačili se slovesy psáti, napsati někomu, psáti si s někým a p., ale slovesa dopsati, dopisovati jsou v tomto významu již příliš zakořeněna, aby je bylo možno zapovídati. — Hledané zboží je vlastně to, které nemůžeme právě najíti; zboží, které však chceme koupit, nehledáme, nýbrž žádáme je, sháníme je, sháníme se po něm, poptáváme se po něm a p. Chceme-li se tedy vyjadřovati češtěji, je lépe říkati o »hledaném zboží« (v tomto smyslu), že je po něm poptávka a p. — Výraz »doporučovati něco v kruhu svých známých« (= mezi nimi) a p. je najisto utvořen podle němčiny; říkáme-li po česku, že někdo seděl v kruhu svých posluchačů, máme vždycky představu kruhu, posluchačů sedících dokola kolem někoho, a toho zde není.

Jde-li o výplatu n. splatnost, není snad třeba psáti »k 1. červnu, nýbrž postačí obyčejné »1. června«; jde-li však o bilanci, která se dělá pozadu, je snad nutné psáti »bilance k 1. červnu« (ne 1. června), protože se tím vyjadřuje, ke kterému dni se stav v bilanci vylíčený vztahuje. — Způsob, jak se co prodává, vyjadřuje se v češtině obyčejně předložkou na: prodávati něco na váhu, na kusy, na úvěr, na splátky atd. Proto za rčení »prodávati ve velkém i v malém«, které je zase jen doslovný překlad něm. im Grossen und im Kleinen (en gros et en détail), nabízely brusy výraz »na hrubo a na drobno«. Rčení »na hrubo« by se dnes už ztěžka ujímalo, protože slova hrubý užíváme dnes skoro jen ve významu grob (nehledíc k ustáleným rčením »hrubá váha, hrubý příjem« atd., v nichž slovo hrubý nabylo významu, který je v příslovci zhruba); místo »na hrubo« říká se však v lidové terminologii obchodní »na velko«. Rčení »na drobno« (v drobném prodeji) je však dosud živé. Kdyby se tedy podařilo jazykové výchově budoucích obchodníků zavésti aspoň výraz »prodávati na velko nebo na drobno«, bylo by to češtější než dnešní »ve velkém nebo v malém«.

Zakazovati slovo velkoobchod bylo by marné; ani velký obchod ani obchod na velko není to, co dnes rozumíme slovem velkoobchod. Ale z toho ovšem neplyne, že máme-li velkoobchody, musíme míti i maloobchody, neboli, že máme právo rozmnožovati takovéto složeniny do libosti; zde bychom snad s výrazy »malý obchod, drobný obchod, obchod na drobno« vystačili. — Místo výrazů »připsati k dobru a p., banka je dobrá za milion« je opravdu lépe užívati výrazů, které za ně nabízí [251]Zenklův Rádce. — Stálec (nestálec) jsou slova utvořená formálně správně; ale výraz »stálý zákazník« a p. by snad také postačil. — To platí, i o slovech popisník a zásobník. — Je-li potřeba slova úložka (uložená částka) vedle běžného slova »vklad«, nedovedeme posouditi; obyčejný smrtelník by úložkou rozuměl nejspíše malou úlohu. — 10% úhrady, 10%ní (desítiprocentní) úhrada i úhrada 10% je stejně dobře možné. — Úschova je uschování; »dáti něco někomu do úschovy« je tedy správné; uschovací je už méně správné, protože se přídavná jména s příponou -cí tvoří zpravidla od sloves nedokonavých. — Podílník je, co víme, pojem širší než akcionář; podílnící mohou býti i v jiných společnostech než akciových. Slovo samo je ovšem správné. — Postihnouti (postíhati), postihovati mělo v starší terminologii právní vazbu »p. čeho (později také co) na kom n. na čem«: jestliže by na příjemci svého statku věna postihnúti nemohla Čel. Nál. XVII, 29; byl-li by jaký statek svrchní téhož Ondřeje…, ješto by na tom svuoj dluh mohl postihnúti Kol. B. 118b (1498). — Vyměřiti daň, poplatek a p. je výraz správný. — Je-li nějaký věcný rozdíl mezi zaplacením (na př. směnky) a proplacením, nedovedeme posouditi; není-li, bylo by zbytečné slovo proplatiti zaváděti. — Platba je slovo nové a načisto zbytečné; stačí plat, placení a p. — Slovo rozdružení zavedl Šafaříkův Slovník vědeckého názvosloví za překlad něm. Specifikation, Besonderung. Není zrovna šťastně voleno a bylo by skoro lépe zůstati při mezinárodním výraze specifikace, jemuž každý jistě rozumí lépe než jeho české náhradě.

Naše řeč, ročník 10 (1926), číslo 8, s. 249-251

Předchozí Běžný

Následující Jiráskovi Psohlavci

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1