Časopis Naše řeč
en cz

Podbízeti

Jiří Haller

[Články]

(pdf)

-

»Naše úřední čeština« (X, 1931, 172) píše: »Ve zprávě o schůzi ředitelské rady železniční v Hradci Králové v říjnu t. r. čteme: I nákladní přeprava automobilová vzrůstá, poněvadž může podbízeti tarify dráhy, nemajíc přepravní povinnosti, takže si může [226]vybírati rentabilní zboží. — Nevíme, vyjádřil-li se předseda vzpomenuté schůze takto doslova, ale onen neznámý tvůrce zprávy, který ji psal buď pro předsedu, nebo pro veřejnost, měl by být zbaven pera dotud, dokud nedokáže jazykovou správnost slovesa podbízeti a nevysvětlí smysl slov: přeprava (automobilová) může podbízeti tarify dráhy«.

»Naše úřední čeština« pranýřuje tuto jazykovou novotu plným právem, i když nehledíme k tomu, že celá ta zpráva i s tou »přepravou« a »přepravní povinností« je psána češtinou strašlivě úřední. Sloveso podbízeti svého německého původu nezapře a bez vzoru německého slova unterbieten by asi bylo sotva koho napadlo je utvořit. Ale už žije, jak je vidět na př. i ze zprávy Lidových novin ze dne 15. dubna 1931, v níž se mluvilo o tom, že »cenová dohoda čs. továren na pouzdra pro elektrické kapesní svítilny se skoro po šestiletém trvání rozešla pro nadvýrobu a tím stále vzrůstající podbízení cen.« Ani se tolik nedivíme, že se najdou u nás lidé tak otrlí, že se nerozpakují tohoto slova užít; vždyť slova podceňování a podceňovati, nadvýroba, podvýroba, podvýživa (patrně z »nadvyrobiti«, »podvyrobiti«, »podvyživiti« atd.) jsou rázu podobného, a přece se nad nimi už jen málokdo dnes pozastaví. A kdyby to byla jen tato slova, ale co je v dnešní češtině takovýchto nečeských, nemožných slov, která přese všechnu svou nemotornost jazykovou zdomácněla a kterých užívají a hájí i vážní spisovatelé! Mluvíme rádi o pobělohorském úpadku české řeči a s chutí jej svádíme na jesuity a Habsburky. Dnes nás k stírání národního rázu nikdo nenutí, a přece strkáme hlavu do cizího chomoutu. Nepíše se sice o pucování, šláfroku atd., ale taková slova, jako je sloveso podbízeti a mnohá jiná, nejsou o nic lepší. Jenom je v nich to němectví zakukleno, — ale utajené zlo bývá ještě nebezpečnější než zlo zjevné.

Co je podbízeti? Nic, aspoň v češtině nic. Můžeme sice spojovati slovesa s rozličnými předponami (na př. naložiti, podložiti, složiti, rozložiti, vyložiti, založiti, doložiti, odložiti, přiložiti, proložiti, přeložiti, vzložiti atd.), ale jen jistým ustáleným způsobem. Nemůžeme na př. užíti složeniny nadložiti, třebas jsou jiné složené útvary tohoto slovesa velmi běžné. To prostě proto, že dosavadní způsob našeho představování se takovému čistě mechanickému způsobu brání. Každý Čech jistě cítí násilí, kterého bychom se musili dopustit na jazyku, kdybychom chtěli představu »naložiti něco nad něco« vyjádřit jediným slovem nadložiti. A stejného rázu je i sloveso podbízeti, jenže je o to ještě horší, že jednoduchého slovesa, k němuž je utvořeno (-bízeti), nikdy v češtině v tomto významu nebylo. Význam, který má dnes sloveso nabízeti, se vy[227]vinul právě působením předpony na-. Bez ní ztrácí základní smysl ‚předkládati, podávati (pův. vnucovati) komu co‘, jak ukazují jiné složeniny téhož slova, na př. vybízeti, pobízeti. V nich se s předponou mění zároveň i význam celého slovesa, a proto by se mohlo sloveso podbízeti vztahovat nejen k slovesu nabízeti nýbrž i k pobízeti a vybízeti. A tak, kdybychom mermomocí chtěli mít doslovnou náhradu za německé sloveso unterbieten, musili bychom utvořiti asi nějaké podnabízeti.

Ale i když pustíme se zřetele neodůvodněnou libovolnost v utvoření slovesa podbízeti, zbude ještě mnoho námitek jiných, především proti nejasnosti a nevýraznosti jeho významu. Říkáme »nabízeti zboží za jistou cenu« nebo i »pod jistou cenou«, říkáme také »nabízeti jistou cenu zboží«. Která z těchto představ by měla být základem výrazu »podbízeti ceny«? Máme mu rozumět jako ‚nabízeti zboží pod cenou‘, či ‚nabízeti zboží za nižší ceny‘, či prostě ‚nabídkou snižovat ceny‘? Tato nejasnost významu ztěžuje ovšem analysu, ale pokusíme se o ni srovnáním s jinými českými slovesy s předponou pod-. Tato slovesa mívají význam rozličný. Vyjadřují buďto činnost směrem dolů nebo dole, vespod (podběhnouti, podstoupiti, podlomiti, podebrati, podepříti, podepsati a pod., a v přeneseném významu jednání tajné, na př. podhoditi, podnésti, podstrčiti, podskočiti, podplatiti, podlouditi se, odtud podloudník, podmazati a pod., a podřízenost, na př. podrobiti, podříditi, podvoliti se a pod.), anebo menší míru (podnapíti se, podeschnouti; o tato poslední slova lze aspoň poněkud opříti novotvary podvýživa, podvýroba, podceňovati). Slovesu podbízeti máme patrně rozumět tak jako na př. slovesu podlomiti ve výraze »podlomiti ceny«, a hlásí se tedy do první skupiny. Vazba i význam jsou tu podobné, ale základní rozdíl je v tom, že obrazný smysl výrazu »podlomiti ceny« opíráme o fysickou představu podlomení (nalomiti něco dole, aby to ztratilo pevnost, rovnováhu), kdežto při výraze »podbízeti ceny« takové opory nemáme, neboť nerostl z půdy našeho jazyka. Proto je pro nás výraz »podlomiti ceny« jasný a jednoznačný, a proto nám přesný smysl výrazu »podbízeti ceny« uniká. Je to útvar nepřirozený a násilný a rozumět mu může jenom ten, kdo buďto zná jeho německou předlohu, anebo napřed už ví, že se jím chce vyjadřovati představa dumpingu. Stejnou nesrovnalost však shledáme také při konfrontaci tohoto výrazu se všemi slovesy ostatními. Na př. výraz »podstrčiti vrata« znamená ‚strčiti něco pod vrata (nebo pod vraty)‘ a na pohled se přesně shoduje s vazbou »podbízeti ceny«. Ale je tu zase rozdíl v tom, že jde při něm o představu fysickou, kdežto »podbízení cen« je představa abstraktní. Že to není u těchto sloves [228]jedno, ukazuje se už z toho, že se změnou pojetí fysického v pojetí přenesené se mění zároveň i jejich vazba (podstrčiti komu co). A tak i z tohoto celkem povrchního srovnání vychází zcela jistě najevo, že výraz »podbízeti ceny« nemůže mít u nás domovské příslušnosti vůbec, leda snad ve skupině sloves s pod- vyjadřujících jednání tajné (podstrčiti co = tajně strčiti; podbízeti ceny = tajně nabízeti, vybízeti, pobízeti). Ale i potom bychom mu musili prominouti jeho vážné nedostatky kmenoslovné.

Snad by někdo chtěl zachraňovati nemožné toto sloveso změnou předmětu, totiž obměnou ve vazbu »podbízeti zboží« (t. j. nabízeti pod cenou). Ale ani tím by se tu nic nespravilo. Předmětná slovesa s předponou pod- totiž neznamenají ‚činiti něco pod něčím‘, nýbrž ‚činiti něco naspodu věci označené předmětem‘; na př. podbíjeti strop znamená ‚přibíjeti něco naspodu stropu‘, nikoli ‚přibíjeti strop pod něco nebo pod něčím‘. Podobně podmalovati písmeno znamená ‚namalovati, ozdobiti je malováním na jeho spodní straně‘, nikoli ‚namalovati je dolů pod něco‘, atd. Naši venkovští lidé říkají, že podstýlají krávy, t. j. nestelou krávy pod něco, nýbrž nastýlají stelivo, slámu pod krávy nebo pod kravami. Podle toho by tedy výraz podbízeti zboží mohl znamenati jediné ‚nabízeti něco pod zbožím‘, a to je ovšem nesmysl.

A nelze konečně obhájiti rčení podbízeti ceny ani tím důvodem, že je stručnější než výraz původní. Stručnost nemůže být jediným a výhradním zřetelem při posuzování řeči, leda snad v esperantu.

Zdá se však, že slovesu podbízeti nebude jeho topornost v kariéře vadit. Má už dokonce blížence, téhož rázu a téhož původu. Přivedly jej na svět zase Lidové noviny, a to dne 6. června 1931. Čtli jsme tam na str. 3: »stálým poklesem kursů jest mnoho dlužníků u darmstadské banky hluboko podkryto«. Lze si představit, že mnoho čtenářů Lidových novin bylo nad touto větou »podspokojeno«, protože jí »podrozuměli«.

Naše řeč, ročník 15 (1931), číslo 10, s. 225-228

Předchozí František Oberpfalcer: Příjmení z ženských jmen

Následující Quido Hodura: Masaryk a řeč

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1