Časopis Naše řeč
en cz

Už jsem z toho jelen

J. H.

[Články]

(pdf)

-

Na výklad F. Pátka o tomto vulgárním rčení (NŘ. XV, 1931, 43 n.) odpovědělo několik čtenářů Naší řeči, ale všechny dopisy, které nás došly, se snaží o výklad jiný. Pokusy vysvětlit vznik toho rčení se rozcházejí už v základním hledisku: jedny hledají jeho původ ve vzorech cizích, druhé je vysvětlují z půdy domácí. K prvnímu druhu se hlásí výklad Pátkův, že slovo jelen je tu překladem německého slova Hirsch, vztahujícího se ke jménu německého města Hirschau. Pan V. Kvasnička z Mladé Boleslavě první projevil pochybnost o správnosti tohoto Pátkova výkladu a ukázal na jinou možnost. Píše, že byl k svému názoru přiveden tímto vypravováním p. podpluk. H. Duška:

— Rčení ein Hirschauer Stückchen (= hloupý, kocourkovský kousek) jsem četl v německé škole, do které jsem chodil, ale v živém hovoru jsem je neslyšel nikdy. Je to asi úsloví velmi vzácné, aspoň u nás (neříká bohužel, kde). Nepodobá se pravdě, že by bylo z něho mohlo vzniknouti naše běžné úsloví lidové »jsem z toho jelen«. Před válkou jsem neslyšel české úsloví o jelenu ani v české společnosti, ani u našeho 36. pluku, ačkoli mělo jeho mužstvo vždycky bohatý výběr podobných rčení. Objevilo se teprve za války a důstojníci i poddůstojníci našeho pluku, kteří sloužili za války u pluků maďarských, tvrdili o jeho původu toto: Roku 1915 byly rozpuštěny 28. a 36. pěší pluk, pražský a mladoboleslavský, a jejich důstojníci i mužstvo byli přiděleni plukům německým a maďarským. Při vyvolávání jmen, které se na vojně za Rakouska dálo přes tu chvíli, hlásili se maďarští vojáci hlučně po maďarsku slovem »jelen!«, t. j. »zde«. Našim vojákům neušla ovšem komická shoda tohoto maďarského slova s českým jelenem a začali Maďarům říkat »jeleni«. Protože pak maďarští branci inteligencí právě nevynikali a našim hochům byli protivní (nikdy na př. neopominuli, jakmile uviděli české šestatřicátníky, zdvíhat ruce nebo točit čepici štítkem dozadu), rozšířilo slovo jelen snadno svůj význam až v přezdívku, značící hloupého, nejapného člověka. A říkalo se: »Ale byl tu takovej jelen.« — »Copak jsem jelen?« — »Já jsem z toho jelen« a pod. Toto jistě velmi nápadné úsloví se rychle ujalo u českých vojáků vůbec a s nimi se při první příležitosti dostalo i k obyvatelstvu civilnímu. Je tedy rčení »už jsem z toho jelen« jedním z lexikálních plodů války; před válkou ho ještě nebylo. —

Takřka doslova stejným způsobem vysvětluje jeho vznik p. MUDr. K. Helbich z Prahy: — Na vojně počátkem války jsem toto rčení okolo sebe slýchal od českých vojáků, kteří se názvem [181]»jelen« posmívali vojákům maďarským. Ptal jsem se po původu této přezdívky a zvěděl jsem, že jelen znamená po maďarsku »zde« a že se tak maďarští vojáci hlásí při vyvolávání jmen. Proto se jim přezdívalo »jeleni«. Poněvadž pak naši hoši hleděli na Maďary vůbec spatra, nabylo u nich slovo jelen významu člověka méně bystrého, nechápavého, vrtáka. Tak mi původ rčení »jsem z toho jelen« vysvětlili roku 1914 naši vojáci. —

Druhá skupina výkladů zůstává na půdě domácí. Jako první z nich uvádím výklad prof. Ant. Procházky:

— Také jsem přemýšlel o podstatě tohoto výrazu, jenž mě zarážel nečeským duchem a jehož vznik jsem si kladl do let poválečných. Zdálo se mi, že je to pravděpodobně výraz z novějšího slangu let dvacátých a třicátých. Hledal jsem analogii ve výrazech »ten mu to vytmavil« a pod., jež ve slangu z doby nedlouho před válkou znamenají právě opak svého slovního znění (na př. »vytmavil mu to« — vysvětlil mu to, ovšem už s přízvukem: důrazně, důkladně atp., asi jako: »ten mu zahrál« atd.). A tu jsme už doma. »Vytmavil« místo »vysvětlil« vede nás k vysvětlení obratu »jsem z toho jelen«, ač vlastně zde není protiklad jako v prvém případě. Lidový obrat u nás běžný zní od let: »Já jsem z toho janek«. »Janek« znamená též zajíce; záměna v obratu byla nasnadě; možná, že snad působila spolu i slovní hříčka, místo »celej janek« — »celej jelen« nebo pod. Chronologicky bychom si mohli (podle hypothesy naznačené) sestaviti tento postup ve vývoji onoho obratu:

1. Hloupej Honza = Janek.

2. Já jsem z toho (celej) janek = hloupý.

3. Janek = zajíc. — Já jsem z toho janek. Asociací představ byla upravena cesta k výrazu: »Jsem z toho jelen.« Dojista však vznikl tento obrat ve vrstvách, kde slang je domovem. Není to výraz lidový a asi zase zajde, neuplatní-li jej některý spisovatel; ale o tom lze pochybovat, neboť dnes je to již výraz otřelý a ovšednělý. Výraz původní »Já jsem z toho janek« má punc lidový a zdá se, že potrvá déle než uvedený novotvar. Tím spíš, je-li tím »jelenem« vinen někdo, kdo chtěl k nám snad z Chebska (třeba bezděky) převésti výraz »Hirsch« (= Kocourkovský, neboli Janek), jenž je alusí na falckou Přelouč — Hirschau, jak píše Ferd. Pátek. Nepřinesl to k nám některý z našich vojáků, kteří vojákovali v Chebu? —

Jiný výklad zůstávající na půdě českého jazyka mám až z druhé ruky; je to výklad řed. Róna, ale sám jsem jej zvěděl z reprodukce prof. Hodury. Tento pokus vychází z jiného významového odstínu úsloví »jsem z toho jelen«. Nemusí totiž znamenat [182]»jsem z toho hloupý, blbý« a pod., nýbrž prostě »jsem v rozpacích, zmaten, nevím jak dál, kudy dál« a pod. A takovýto význam by ukazoval k tomu, že rčení »jsem z toho jelen« je vlastně obraz jelena zahnaného štvoucími lovci a psy do situace tak zoufalé, že neví jak dál. Představa uštvaného a zmateného jelena je tak působivá, že se mohla stát základem eliptického přirovnání »jsem z toho jelen« (t. j. jsem z toho zmaten jako uštvaný jelen).

Máme tedy na vybranou čtyři různé výklady. Je dokonce možné, že časem k nim přibude ještě několik nových, ale zdá se, že by to mohly být už jenom obměny základních myšlenek, obsažených ve výkladech právě podaných. Výběr výkladu nejpravděpodobnějšího nebude trvám snadný, neboť každý z nich má sebe něco sympatického. Avšak dříve, než se pokusíme posoudit je kriticky, musíme zjistit, je-li rčení »jsem z toho jelen« opravdu teprve z války, či je-li to už starší úsloví lidové. Prokáže-li se, že vzniklo v ovzduší vojenském, bude to silná opora pro výklad z maďarského jelen. Přiznám se, že mně samému se zatím zdá tento výklad (zvláště ve formulaci p. MUDr. K. Helbicha) nejvýhodnější. Najisto možno postaviti už dnes, že přezdívka »ty jelene« a úsloví »jsem z toho jelen« nejsou teprve z r. 1915, jak soudí p. Kvasnička, ani z let poválečných, jak se zdá p. prof. Procházkovi, nýbrž že obé žilo už na počátku války. Potvrzuje to svědectví p. MUDr. Helbicha, a mohu to potvrdit konečně i ze své zkušenosti, neboť jsem slyšel úsloví »to jsem jelen« po prvé o prázdninách r. 1914, tedy na samém počátku války. Byl u nás na prázdninách student z Prahy, právník (rodák z Plzně), a ten toho rčení užíval velmi často a s obzvláštní zálibou. Z toho by bylo možno soudit, že i jemu bylo nové a ještě neotřelé, t. j. že se mu sám přiučil teprve nedávno. Je ovšem zcela nasnadě, že se mu přiučil právě od svých kamarádů vojáků. Mně a ostatním mým krajanům to bylo úsloví úplně nové a velmi horlivě arci jsme se ho chytali.

Bylo by tedy třeba ještě zjistit, nejde-li původ těchto rčení s jelenem ještě před začátek války. Ukáže-li se, že je to rčení už starší a že nevzniklo ani v prostředí maďarském ani německém, bude to zajisté svědčit pro jeho čistě český původ. Naše velké slovníky ho však nemají. Prosím proto čtenáře Naší řeči, aby nám svými zkušenostmi pomohli zjistit stáří těchto rčení, t. j. aby nám laskavě oznámili, ode kdy je znají nebo kdy je po prvé slyšeli a od koho

Naše řeč, ročník 15 (1931), číslo 8, s. 180-182

Předchozí Václav Flajšhans: Bludná slova

Následující Quido Hodura: Když si náš tatínek maminku bral

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1