Nejvyšší soud

[Answers]

(pdf)

-

(J. M.) O psaní názvů jako nejvyšší soud, státní soud, nejvyšší správní soud a p. psali jsme v NŘ. 10, 255 a zvl. 8, 318 v tom smyslu, že není příčiny, proč by se tyto výrazy měly podle zásad našeho dnešního pravopisu psáti s počátečním písmenem velkým. Ve výraze Česká akademie věd a umění (krátce Akademie) není analogie a tedy ani ospravedlnění pro psaní Nejvyšší soud. Úřední Pravidla českého pravopisu, vypočítávajíce případy, která jména (složená i prostá) píší se velkým písmenem, [95]poznamenávají v odstavci, do něhož by náleželo poučení v našem případě, že se s velkým písmenem počátečním píší názvy spolků a společností. Česká akademie je společnost, proto se píše takto; ale nejvyšší soud ani státní soud ani nejvyšší správní soud nejsou ani spolek ani společnost; a proto je podle Pravidel s velkým písmenem psáti netřeba. Důvod tohoto různého psaní záleží v tom, že Česká akademie je jméno (vlastní), nejvyšší soud je název (apelativum). Společnost lidí, která utvořila Českou akademii, toto jméno si dala; mohla si dáti i jiné jméno, neboť na př. Král. česká společnost nauk, anglická Royal Society, francouzský Institut jsou instituce téhož rázu jako Česká akademie a naopak zase Académie française je jiného rázu než Akademie naše atd. Naproti tomu nejvyšší soud není jméno, nýbrž název plynoucí z funkce, neboť je to skutečně soud, který soudí, a skutečně nejvyšší — právě tak jako obecná škola je škola, a to obecná — ne jméno přijaté a podle vůle členů této instituce vybrané. Kdy by se mohl nejvyšší soud psáti s velkým písmenem na začátku, vyložili jsme právě v NŘ. 8, 318. Ostatně hlavní důvod pro psaní nejvyšší soud, nejvyšší správní soud a p. je ten, že se tak vždycky psávalo. Stačí pohlédnouti do kteréhokoli z našich naučných slovníků, Riegrova nebo Ottova, do slovníka Kottova a j. a možno se o tom přesvědčiti. A pravopis, jak jsme již několikráte pověděli, je věcí tradice a konvence. Chce-li některý úřad psáti proti Pravidlům, která tu psaní velkého písmene nezavádějí, Nejvyšší soud, nelze mu v tom brániti, ale vydává se tím arci v nebezpečenství výtky, že nepíše pravopisně, jako ten, kdo napíše Pražský magistrát a p. Nechybíme asi daleko od pravdy, vyslovíme-li domněnku, že se našim úřadům lépe líbí psaní Nejvyšší soud proto, že ve psaní nejvyšší soud, nejvyšší správní soud, státní soud vidí snad jakési snížení prestiže.

Naše řeč, volume 11 (1927), issue 4, pp. 94-95

Previous Kultura

Next Provoz