Kucně

[Answers]

(pdf)

-

(J. S.), příslovce, kterého užívají na Bechyňsku ve smyslu krásně, ale zpravidla s pojetím ironickým (tys kucně učesaná, ten ti ty šaty kucně ušil), mohlo by se snad vykládati jako lidová obměna příslovce vkusně. Vkus je ovšem slovo nové, původu knižního, utvořené podle rus. slova vkus, které znamená jednak chuť (vkusnyj = chutný, vkušať = jísti, okoušeti), jednak vkus v našem slova smyslu (krasocit). Slovo vkus uvedl do literatury Jungmann, který v Slovesnosi (1820, XX) také jeho smysl vykládá (vkus aneb okus = gustus, der Geschmack, chuť, také líbost [die Lust] znamená, a tamt. komičnost vyšší… něžných pravidel vkusu [krasocitu] šetří) a v Slovníku (5, 117) toto místo ze Slovesnosti jako jediný doklad slova vkus cituje; proto bývá tak původ slova vkus přičítán Jungmannovi. Ale užil ho již před Jungmannem mladý Palacký v Prvotinách 1817 (115) v úvodě k svému překladu Ossiana: »tyto básně (Ossianovy), pokud jen vkusu pro krásy přirozenosti stávati bude, …vždy v té největší vážnosti zůstanou.« Palacký píše o tom také v svém listě k Jungmannovi ze dne 3. března 1819 (Nováček, Frant. Palackého Korrespondence a zápisky III, str. 34): »Čechové nikdy neměli gustu, Geschmack; pročež ani slova proň nemají. Chuť se tuším nedá veskrz užívati, an při něm nikdo necítí estetického vztažení; projměmež tedy ruský vkus ku pomoci.« Od slovesa vkus bylo utvořeno příd. jméno vkusný s významem »vkusem nadaný« (výbor… dohotovený šťastným a vkusným překladatelem Čelakovský v ČČM. 1832, 134), »dobrým vkusem se vyznačující, pěkný« (založení sadů okolo jest velmi vkusné t. v Č. včele 1834, 335) n. »chutný« (nápojem nevkusným Krok 1823, 126 u Jungm.). Z těchto tří významů se ujal toliko význam »vyznačující se dobrým vkusem, [187]pěkný.« Slova vkusný, vkusně jsou arci slova knižní, ale užívá se jich i v řeči vzdělanců a v řeči městské, zvláště jde-li o věci týkající se zevnějšku (vkusný šat, vkusně se strojiti atd.). Odtud mohlo slovo vkusně, jak se domníváme, přejíti poslechem i do řeči lidové, a protože je v řeči lidové bez opory v slovech podobných, mohlo se změniti, byvši nepřesně sluchem zachyceno a nepřesně ústně reprodukováno, v tvar kucně, tak jako se slova cizí (a cizím může býti lidovému slovníku i slovo české) deformují v řeči lidové velmi často (roztopáčný m. prostopášný, namladit m. navnadit, světnice — seknice atd.). Snad i tento původ slova, pochyceného v městě, byl příčinou, že se ho v lidové mluvě užívá jaksi s přídechem parodie, a tedy posměšně. Jiného, pravděpodobnějšího výkladu neznáme.

Naše řeč, volume 10 (1926), issue 6, pp. 186-187

Previous Chrániti

Next Lehost