Fidibus

[Hovorna]

(pdf)

-

(L. M.) Fidibusy bývaly proužky papíru, po délce překládané, asi 15 cm dlouhé, jimiž si kuřáci od svíček nebo od jiného plamene zapalovali tabák v dýmce (jinak k tomu mívali křesadlo s hubkou). Ještě asi před 60 lety, kdy se v hostincích svítilo svícemi postavenými na stole, stávaly u nich sklenice nebo jiné nádoby s fidibusy nadělanými ze všelijakého papíru. Slovo to vzniklo asi v Německu (ve Francii na př. není známo), odtamtud přišlo i k nám; vlastní jeho původ není dobře znám. Obyčejně se vykládá jako zkratka z nápisu fidelibus fratribus (věrným nebo snad, s významem, jejž lat. fidelis dostalo v něm. studentské řeči, veselým bratřím) na lístcích, ‚jimiž se kuřáci zvávali ke kuřáckým schůzkám (známa jsou t. zv. tabáková kollegia pruského krále Bedřicha Viléma I.); často psané i slýchané ex offo (= ex officio ‚z úřední moci‘) je známý doklad, jak se taková zkrácenina někdy ustálí, nemluvíc o novodobých výtvorech jako Čedok (Čs. dopravní kancelář), Zepop (Zprávy elektr. podniků obce pražské) a p. Jiný výklad je z franc. fil de bois (vlákno z dřeva, tříska), málo podobný již proto, že slovo f. vzniklo nejspíše v něm. studentské řeči. Nejméně pravděpodobný je výklad z Horatiovy věty »et ture et fidibus juvat placare… deos« (i kadidlem i strunami těší [mne] smiřovati bohy); vypadá, jako by byl povstal z žertu, že již Horatius znal fidibus. U nás se vyslovovalo také fidipus (podle něm. výslovnosti hlásky b), filipus (Kott 1, 365).

Naše řeč, ročník 10 (1926), číslo 6, s. 185

Předchozí E., Z. (= Josef Zubatý): Z našich časopisů

Následující Chrániti