Časopis Naše řeč
en cz

Vejíti se

Josef Zubatý

[Drobnosti]

(pdf)

-

(14, 196) Podle zprávy p. J. Úlehly, řed. r. gymn. v Banské Bystrici, říká se v jeho rodišti, v Hruškách u Břeclavy na Moravě a v okolních vesnicích na Podluží místo vejíti se, obvyklého ve středních Čechách, vlézt (nikdy vlézt sa). Původní význam tohoto slovesa se však dobře cítí; řekne-li na př. někdo »to seno na hůru nevleze«, časem zaslechne žertovnou poznámku: »Pravdaže nevleze, mosíme ho tam dat«. V stejném významu se tam říká také vdat sa: »To sa tam nevdá (= nevejde); všecko sa nám to tam vdało; moc se tam teho nevdało«. Vdát, vdáti (se) se v tomto kraji významem nemate se spisovným slovesem vdáti (se); na Podluží se o vdavkách říká vydat (sa), jako namnoze i jinde na čs. východě (z Brány jazyků 593 vidíme na př., že Komenský znal vedle spisovného vdáti [se] i nářeční vydati [se]). Vdáti v onom nářečním smyslu znamená ‚dáti do něčeho‘. I tento význam známe ze slovníků i odjinud, i z doby staré (tak na př. z bible Olomoucké Př. 11, 8 »spravedlivý vyproštěn bude a bude vdán hříšník na miesto jeho«); vězí zejména také v stč. právním termínu vdánie, o němž v. Brandlovo Glossarium 355 n. a Ottův Sl. n. 27, 87 (vzdání); při ‚vdání‘ dvě strany soudící se o nějaký majetek složily každá nějakou sumu peněz a strana, která prohrála, pozbyla i své sázky. Také jiné jazyky slovanské znají totéž sloveso v tomto významu. Sloveso vdáti v obojím významu slovanská etymologie pokládá zpravidla za sloveso jediné, t. za sloveso dáti složené s předl. v’. Nemáme za nemožné, že v slovese znamenajícím sňatek ženy vězí sloveso původně úplně jiné, jež teprve v jazycích slovanských splynulo [73]s oním slovesem složeným. V jaz. stind. je sloveso vindatê m. j. s významem ‚pojímá za ženu‘ (příč. trp. r. vinnâ znamená ‚vdaná‘) i náš tvar vdána by se hláskami úplně kryl se stind. příč. trp. r. vidânâ a byl by se mohl státi východištěm tvarů ostatních (vdám atd.). Nastalo-li v slovanských jazycích toto splynutí dvou sloves v sloveso jediné, stalo se to jistě v dobách prastarých. Tvary s předl. vy- m. v- (v čsl. nářečích východních, v ruštině, v polštině) jsou pozdější obměnou starších tvarů s počátečním v’d-, vd. Splynutí se složeninou slovesa dáti by vysvětlovalo také významový rozdíl mezi stind. slovesem vindatê (muž si bere ženu) a slovesem slovanským (ženu vdává na př. otec, žena se vdává).

Naše řeč, ročník 15 (1931), číslo 2-3, s. 72-73

Předchozí Šaty, které bručí

Následující Za v pánu zesnulé