Bráti míru

[Short articles]

(pdf)

-

(V. M.) Výrazu bráti n. vzíti míru na boty, na šaty a pod. užívají naši obuvníci, krejčí i švadleny snad obecně o měření tělesných proporcí, které předcházejí před vlastním šitím obuvi nebo šatů. I v jiných oborech se vyjadřuje tímto rčením zjištění míry, t. j. velikosti, podle níž se má něco nového vyrobit, na př. v truhlářství, tesařství a pod. Význam jeho je tedy speciální, jako je tomu u výrazů technických vůbec. Takovéto obraty, které se vyskytují zpravidla jen v praktické mluvě odborné anebo v řeči lidové, nemívají dokladů v literatuře, a proto bývá velmi nesnadné zjišťovati jejich historii. Je možné, že dnešní význam rčení bráti (vzíti) míru vznikl podle obdobného výrazu německého Mass nehmen, ale stejně dobře se mohl vyvinouti i na půdě české. Významový okruh slova bráti (vzíti) je velmi široký, takže se ho může užít v nejrozmanitějších spojeních s významem původním i přeneseným. Gebauer v Slovníku stč. uvádí s. v. bráti dva doklady na rčení bráti míru, s jiným významem ovšem: hlavní město, od kterého jiná (města) mieru neb zprávu berú Lactifer Jana Vodňanského 105a (t. j. jeho vzorem se řídí, podle něho se spravují); berúcie každá (stúdev) mieřě dvě HusPost. 17a (t. j. vejdou se do ní dvě míry). Z těch příkladů je aspoň tolik vidět, že spojení těch dvou slov bylo v češtině možné odedávna. Pro jeho význam pak jsou obdoby i v jazycích jiných. Také Poláci říkají wziąć [69](zdjąć) miarę na suknię, na buty; brać miarę dlugości, objętości (Sł. jęz. pol. s. v. miara). Ve francouzštině jsou běžné obraty prendre les mesures d’une chambre ‚vzíti míru pokoje‘, aby se podle ní upravily koberce, čalouny a pod., prendre la mesure de qn nebo po domácku prendre mesure à qn ‚vzíti někomu míru‘ na šaty, na obuv; také v opačném smyslu: donner sa mesure ‚dáti svou míru‘ (Hatzfeld-Darmesteter s. v. mesure). Srovnání s těmito příklady z jiných jazyků ukazuje k tomu, že byla přirozená možnost takového spojení a že se tedy i v češtině mohl výraz bráti (vzíti) míru vyvinouti docela samostatně. K tomu ukazuje konečně i ta neméně důležitá okolnost, že je to dnes výraz obecně český a zcela lidový a že si jazyk vedle něho nevytvořil jiného synonyma. Slovesa změřiti, přeměřiti koho a pod. nemají význam tak určitý, neboť mohou vyjadřovati i představy jiné (změřiti někoho, jak je vysoký, od hlavy k patě atd.). Podle zprávy prof. Machka užívá se na Hořicku ve vých. Čechách vedle rčení vzíti míru také prostého slovesa poměřit: poď sem, já tě poměřím (= vezmu ti míru na šaty), tak já si vás poměřím a pod. Zdá se však, že je to výraz vyskytující se jenom dialekticky (Kott 2, 733 jej uvádí také z Moravy). — Že výraz bráti (vzíti míru) může být domácí, ukazují i jeho lidové obměny metaforické, na př. bere míru na buchty (t. j. zívá; z nář. kladského citoval F. Oberpfalcer v NŘ. XII, 1928, 122), už mu berou míru na rakev (t. j. je na umření), vzal mu pořádně míru na kalhoty (t. j. nařezal mu) a pod. Z toho ze všeho je vidět, že vyhýbat se těmto výrazům by bylo úplně zbytečné.

Naše řeč, volume 15 (1931), issue 2-3, pp. 68-69

Previous Z našich časopisů

Next Brtník