Časopis Naše řeč
en cz

Drobnosti gramatické

Josef M. Kořínek

[Články]

(pdf)

-

I. Čes. lidové býti u místa, dáti k místu

V Libštátě v kraji semilském jsem slyšel od starých lidí vazby býti u místa a dáti k místu ve smyslu ‚býti na (svém) místě‘, ‚dáti na (své) místo‘. U první z těchto vazeb jest na první pohled zřejmé, že nevznikla organicky: k vyjádření představy ‚na svém místě‘ užil by lid sotva předložky s významem jiným, vlastně opačným (u místa jest vlastně ‚vedle místa‘, tedy ‚ne na místě‘). V češtině starší a také staré, pokud jsem mohl zjistiti,[1] vazeb těch se v uvedeném významu neužívalo. V stč. památkách se pro představu ‚na (svém) místě, na (své) místo‘ užívá odedávna — jako zpravidla dodnes — předložky na[2] anebo v; dříve se [41]předložky v ve spojení se subst. místo užívalo častěji než dnes; srov. na př. s lok.: ztratí člověk v každém miestě, když… nenie štěstie Alx. V. 2261; vítaj, kráľu všemohúcí, ve všech miestiech vše vidúcí Kunh. 146b; v rozličných miestech epištol jeho Štít. ř. 38b; s ak.: u miesto ŽWittb. 41, 5, v tohož miesto apoštola Matyáš jest dosáhl stola ApŠ. 69; (Alexander Dariovu manželku a sestru) v sestrú miesto přijě sobě (místo sester; sestrú je gen. duálu) AlxH. 6, 11, a j. Zde všude bychom dnes užili již jen předložky na, nehledíc k vazbě u miesto (v… miesto) ‚statt, anstatt‘, místo níž máme dnes buď prosté místo (předložka v ve vazbách jako v toho miesto a pod. se stala zbytečnou a zanikla, srov. již stč. [Matyáš] Judy miesto vzatý ApŠ. 46, sestrú miesto AlxV. 1921. a j.), anebo také již na místo, na místě.

Výraz k místu známe sice z doby starší mimo v obyčejném významu směrovém i v jiném odstínu významovém; srov. na př. kak jí (t. j. moudrostí) jest vše k svému miestu přivedeno (‚zustande geracht‘) ŠtítBud. 45, ay ty věci spieše k miestu přišly (‚zustande kommen‘) MiscellB. 66a; k místu přivésti ‚zustande bringen, skončiti‘, a pod. Jg. s. v. mjsto, Kott s. v. místo; srov. dále v lid. písních na př. Starala se máti má /…/ Kde mě k místu dochová (Sušil, Moravské nár. písně 1860, 71), Mamulko, mamulko / Hluboko ste lehly (t. j. v hrobě) / Své ubohé dcery / K místu nepřivedly (ibid. 491) a j. Výraz k místu má tu význam dosahový, a to zpravidla již přenesený: ‚ke konci, k dokonání, ke zralosti, k uskutečnění, k účelu‘ a pod. V tomto významu se dříve užívalo, a v lidu se užívá místy dosud, také výrazu na místo (na místě); srov. na př. na miesto Všehr. J. 37, 100 ‚úplně, do konce‘, na místě (na místo) postaviti ‚zustande bringen, den Tatbestand herstellen, skončiti‘ Jg., Kott,[3] na místo (z místa, na místě) ‚úplně, naprosto‘ Jg., Kott, dy ja sem to na miestě zapomněla laš. Bartoš, Dial. slov. s. v. místo (Dial. mor. I, 230 jest v témže dokladu na místo), z místa nic ‚pranic‘, chłap na místo ‚dospělý, na ženění‘ ib., atd. (viz i u Jg., Kotta); také slc. na miesto ve významu tom žije dosud.[4]

[42]Mohli bychom se proto nepřímo dohadovati, že naopak také výrazu k místu bylo prostě užíváno i ve významu ‚na místo (dáti)‘; ale to, že ze starší doby není pro to dokladů, a zejména podivná vazba korelátní býti u místa vybízí nás k opatrnosti. Zda se mi pravdě podobnější, že nč. dial. (dáti) k místu se starším č. k místu ‚k (svému) konci, účelu a pod.‘ přímo nesouvisí.

Rovněž z vazby (ležeti, nechati něco a pod.) od místa ‚tam, kde to nenáleží‘ (Jg., Kott), nelze vysuzovati, že lid. vazby býti u místa, dáti k místu jsou — jako vazby korelátní — staré a organické; vedle vazeb býti na (v) místě, dáti na místo mohl býti v češtině odedávna výraz býti (atd.) od místa ve významu ‚býti vzdálen svého místa‘, asi tak, jako se dosud říká býti od ruky, a přece korelátní vazby u ruky (při ruce) k ruce mají vždy význam pregnantní, nikoliv význam ‚v ruce, do ruky‘. Korelátní výraz odlukový k vazbám býti u místa ‚na (svém) místě‘, dáti k místu ‚na (své) místo‘ jest v nářečí, o které jde, stejně jako ve veškeré češtině ostatní, právě z místa (s místa); od místa jako vazby korelátní se neužívá, výraz ten se vyskytuje jen ve významu ‚vzdálen (svého) místa; nemístný‘.

Domnívám se, že lidová vazba býti u místa ve významu ‚býti na (svém) místě‘ vznikla takto: V starším jazyce vedle novějšího v místě bylo jistě u místě (u miestě), s náležitou změnou předložky v’ v u před retnou souhláskou. Časem v živém jazyce potuchl původní význam předložky u ve spojení u místě, a předložka u počala se tu pro hláskovou totožnost s předložkou u ‚bei, neben‘ s gen. pojímati jako tato předložka; to způsobilo, že podst. jméno přizpůsobeno pádem (genitiv místo lokálu), t. j. původní u místě přetvořeno na u místa. K tomu pak přitvořen korelátní výraz ruchový (dáti) k místu; jeho vznik byl snad podporován starými vazbami jako přivésti k místu ‚skončiti‘ a pod.

Pro tento výklad uvedených lidových vazeb svědčí to, že se vedle vazby dáti k místu užívá paralelně vazby dáti do místa,[5] jež předpokládá stavové býti v místě, a že korelátní vazba odluková jest býti (dáti atd.) z (s) místa; i sloveso umístiti ukazuje k starému u miestě.

Je-li tento výklad správný, jest ve jmenovaných lidových vazbách nový příklad toho, jak ve vývoji syntaktické stránky jazyka [43]mohou působiti i činitelé fonetičtí, jak z příčin hláskových a mechanickým přizpůsobením tvarovým mohou vznikati zvláštnosti vazebné, pro něž se výklad organickým vývojem nehodí.

II. Čes. lidové Novesko, noveský; v Novesku

Hujer LF. 49, 1922, 206 n. vyložil čes. míst. jméno Voteč haplologií z vodoteč. Příkladů na disimilační zánik celé slabiky uvádívá se dosti mnoho, ale zánik ten není vždy stejně jistý; zejména pak jde zpravidla jen o možnost více nebo méně pravděpodobnou, předpokládá-li se pro výklad slov jinak nejasných, vedle nichž předpokládaný výraz nezkrácený se nezachoval, anebo na nezkrácený výraz ten nic neukazuje.

K výkladu Hujerovu připojuji příklad na haplologii v čes. místním názvu docela jistý, který — pokud jsem mohl zjistiti — v odborné literatuře nebyl dosud zaznamenán. Je to název Novesko a příslušné adj. noveský k míst. jm. Nová Ves (nad Popelkou v Č.) z Novovesko, novoveský; tvarů zkrácených se užívá v tamějším kraji obecně, zejména mezi lidmi starými. Vedle lokativního výrazu na Novesku říká se častěji v Novesku (na rozdíl od běžného na Lom[n]icku, na Svojecku atd.); snad i to, že se před počáteční slabikou no- tohoto místního názvu užívá raději předložky v než běžného jinak na, záleží ve snaze předejíti hromadění slabik foneticky blízkých na počátku vazby lokativní, v živé mluvě právě velmi časté.


[1] Pan dr. V. Machek prohlédl pro mne v kanceláři Slovníku jazyka českého Gebaurova materialia k předložce u a t. zv. základní slovníky, ale dokladů na uvedené vazby nenalezl. — Za tuto laskavou pomoc panu dr. V. Machkovi zde srdečně děkuji.

[2] Srov. na př. na miestě svatém in loco ŽKlem. 23, 3, na svém miestě suo loco Mill 6a, atd.

[3] Srov. také (konec a) místo učiniti ‚zustanden bringen atd.‘ Jg., vzíti místo ‚skoncovati se‘ Kott.

[4] Kálal, Slc. slov. s. v. miesto zná výraz na miesto ve významu tom jen z Mičátkova Differenc. slov. slov.-rus. 1900. Zaznamenávám tu aspoň jeden zvláště instruktivní doklad knižní, na nějž mě upozornil laskavě p. dr. V. Machek: ‚Ked som už bol na miesto, t. j. ked mi začaly pod nosom kostrnky šibat, počala fajka šmakovat, ked mi tatko kúpeli prvé čižmy kordovánky (…), opustél som detínske veci aj ja…‘ (Elo Šándor, Sváko Ragan z Brezovej I, Myjava 1927, 10).

[5] Tato nč. vazba nesouvisí ovšem přímo se stč. výrazem do miesta, v němž předložka do má význam dnešního (až) k, na př. tehdy Ježúšě vedu do miesta, kdež Kaifáš a Annáš biesta Hrad. 82a (srov. Gebauer HM. IV, 434 n.).

Naše řeč, ročník 15 (1931), číslo 2-3, s. 40-43

Předchozí Vilém Mathesius: O výrazové platnosti některých českých skupin hláskových

Následující Ferdinand Pátek: „Už jsem z toho jelen“

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1