Lumen

[Hovorna]

(pdf)

-

(B. Š.) Skloňování cizích jmen, zvl. řecko-latinských, je nejpodivnější partie české mluvnice, protože o jejich skloňování nerozhodoval jazykový cit český, nýbrž jazykový cit klasických filologů. Lid skloňuje panorama, -y, rýma (m. rheuma), -y, flegma, -y, astma, -y atd.; do Jungmanna se skloňovalo dogma, -y, drama, -y a p. Tak bývalo skloňováno i v starším jazyce (zvl. v takových případech, kde nebylo předlohy skloňovací v samém textě latinském, na př. dogmata Pythagorae = dogmata Pythagorova, ale: proti rheumě, od flegmy Geb., Hist. ml. II, 2, 573. Od let sedmdesátých však bylo uzákoněno v češtině skloňování cizích (latinských a řeckých) slov podle té zásady, aby i v češtině zůstal základem skloňování kmen latinský nebo řecký, takže, chce-li kdo v těchto případech česky skloňovati, musí znáti skloňování latinské a řecké; na př. aby dovedl skloňovati česky slovo drama (jež slýcháme dnes i z úst lidí, kteří vychodili jen školu obecnou), musí věděti, že se skloňovalo latinsky drama — dramatis, řecky drama — dramatos. Platí to arci jen pro slova řecká a latinská, neboť, kdyby se byli účastnili zpracování této partie české mluvnice na př. také romanisté, musili bychom dnes skloňovati podle téže zásady na př. rondeau (franc. rondeau), 2. p. rondelu, a rondel (franc. rondelle), 2. p. rondely; elan (od élancer), 7. p. s elansem, buržoa, 7. p. s buržoasem atd. Tato zásada, skloňovati slova cizí podle jejich kmene cizojazyčného, prováděná důsledně, je v podstatě absurdní, protože základem přirozeného skloňování je vždycky nominativ, což platí i o slovech domácího původu. Když se místo snídaní začalo říkati (nejspíše podle večeře) snídaně, přestalo se toto substantivum skloňovati podle vzoru znamení, k němuž patří podle svého kmene tak jako [72]volání, obědvání a j., a skloňuje se podle duše. A tak i mnohá jiná. Tato zásada, jediné přirozená, proklestí si jistě časem cestu i ve skloňování slov cizích, vlastně latinských a řeckých (neboť u jiných se touto zásadou již řídíme) a základem skloňování se stane (zvláště v kategoriích řidčeji se vyskytujících) nominativ, ať původní (jako panorama, -y), či uměle utvořený (jako praxe m. praxis, olympiada m. olympias atd.). Slovo lumen, jehož užívá elektrotechnik jako označení jednotky světelného toku, mělo by se podle nynějších zásad o skloňování jmen převzatých z latiny skloňovati: jedno lumen, o jednom luminu, dvě lumina atd., jako se skloňuje na př. volumen, mn. č. volumina, specimen, mn. č. specimina a p. Vyhýbati se tomu slovu technikové nemohou, protože je to termín mezinárodní, skloňovati je podle dnešních zásad také dobře nemohou, leda by se ad hoc naučili latinské deklinaci. Proto nepokládáme po tom, co bylo výše pověděno, za nesprávnost, budou-li je skloňovati tak, jak jeho nominativ ukazuje, t. j. jeden lumen (jako lupen), jednoho lumenu, dva lumeny atd. Stejně skloňují Poláci lumen, -u, množ. -y, i Rusové ljumen, -a, množ. y. To platí i o mezinárodním termínu lux, 2. p. luxu atd. U tohoto slova by si snad ani nejdůslednější obhájce dnešního skloňování netroufal žádati, aby se skloňovalo podle latiny, kde má toto slovo tvary lux, lucis, množ. luces.

Naše řeč, ročník 11 (1927), číslo 3, s. 71-72

Předchozí Famfula

Následující Nový rok