Piešťany

[Hovorna]

(pdf)

-

(F. L.) Slovenské lázně Piešťany na břehu Váhu i stejného jména s nimi ves Píšťany (dnes německá) u Lovosic na břehu Labe leží, jak nám potvrzuje prof. Radim Kettner, v krajinách velmi písečných a patrně mají od toho i jméno. Pův. tvar Piesčané znamenal vl. obyvatele písků, písčitého kraje a po nich dostaly jméno jejich osady (jako jiná častá jména na -any: Břežany, Olšany, Chlumčany, Hradčany, Rokycany atd.). Pův. sč se v méně bedlivé výslovnosti mění v šč (aniž si toho jsme vědomi, často vyslovujeme tak na př. š čím, píščitý, píščina a p. m. spis. s čím atd., protože jazyk snadně zaujme již předem při hlásce s místo, na němž má býti při hlásce š), ta výslovnost pak někdy opanuje i v písmě; pův. sčěstie (vězí [119]v tom předl. s a kmen slova část, štěstí je vl. příděl, nadělení) již v st. češt. často znělo i psalo se ščěstie, také pieščitý, písčitý se tak objevuje již v staré době. Ve většině čs. nářečí se staré šč změnilo v šť (v středních Čechách panuje šť od poč. 16. st.); tak vzniklo znění štěstie, štěstí, Piešťany (Jan Hollý, jenž psal Bernolákovou západní slovenštinou, píše podle ní Píščany, také ščastí m. středosloven. spisovného šťastie), Píšťany. A jako se psalo i říkalo i pieščitý, píščitý, objevuje se ojediněle i píštitý (v píštitých miestech Černého Herbář 1517, 50 b, kámen pištitej = pískovec Pekař, Kost 2, 4). Nestejnost střídnic pův. téhož hláskového útvaru sč (sč, šč i šť) mimo rozdíly nářeční a dobové má původ v nestejné síle vědomí o etymologické souvislosti odvozenin se základním slovem piesek, písek.

Naše řeč, ročník 11 (1927), číslo 5, s. 118-119

Předchozí Gebauer

Následující Postřekov