Chmeť, lótě

[Hovorna]

(pdf)

-

(V. A.) Jak z uvedených dokladů (odstěhovali se a do chmětě si všecko vzali; sousedovi shořela stodola, že mu z celé úrody ani chmeťky nezůstalo; nedal mu ani chmeťky) viděti, znamená slovo »chmeť« věc pranepatrnou, bezcennou, asi tolik co české »zblo (st’blo, steblo), prášek, co by za nehet vlezlo« ap. Podle tohoto významu by snad bylo lze tušiti v tomto slově podst. jméno »smeť«, jehož začáteční souhláska se změnila nějakou asociací v ch. Protože se také říká: »vše se pěkně poklidilo, nezůstalo tam ani chmírka« (Jungm. s. v.), mohlo snad toto zábřežské »chmeť« vzniknouti smíšením těchto dvou slov »smeť« a »chmýr (chmér)«. Na toto spojení by ukazoval také Bartošův doklad »je šedivý jako chmeť« = jako chmýří. Se slovesem »chmatati« podst. jméno »chmeť« jistě nesouvisí. — Příslovce lótě, jehož u Šternberka (v Libuši) užívají ve významu spisovného hned (zavolali mně a lótě sem tam byla; když jsem tam přišla, on lótě odešel), jest utvořeno od příd. jména »lítý« (pův. l’útý), prudký, náhlý, divoký, krutý atp. Význam původní se v příslovci tomto (jako v jiných podobných, o nichž NŘ. 3, 141) setřel a zbyl jen význam zmocňovací; »odešel lítě« = prudce, náhle, a tedy hned. Podobným způsobem vznikla i jiná příslovce času, jako náhle, brzo atd.

Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 6, s. 189

Předchozí Dověděti se

Následující Koloděje