[Hovorna]
-
(J. H.) je patrně staré slovo, jež znamenalo všelijaká oka k upevnění něčeho; Jungmann má doklady z Benátské bible (1506) 1. Mojž. 26 o poutkách na spojování čalounů, z nichž byla zřízena svatyně v podobě stánku (vulg. ansula, v jiných biblích oka), a z Komenského s význ. »přeska«, dnes jsou petlice známá kovová oka k vnějšímu zavírání dveří. V Arch. č. 19, 92 n. je zpráva o sporu strany věcí ze statku odcizených; čteme tam m. j. »vokov u studnice, petlice vytahovali, zvonec s tvrze vzali«, kde by mohlo jíti o dnešní petlice. V ruštině znamená pétlja, petlica oko (na př. při pletení), knoflíkovou dírku (která vznikla z pův. přidělaného poutka), oko, do něhož zapadá závěs dveří, úško jehly a p. a pod. významy mají shodná slova jiných jazyků slov. (srb. petlja, petelka a j.). Petlice je odvozenina slova petle (petlja), které snad u nás někde ještě žije. Původ je neznámý; Matzenauer, L. fil. 12, 336, spojuje se slovy našimi něm. Fessel, ale musila by se vyložiti neshoda v druhé souhlásce (slov. slova ukazují na pův. pet-, germ. na pův. ped-). Pol. pętla, pętlica má nosovku nepůvodní, přenesenou ze slova pęto (pouto).
Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 10, s. 311
Předchozí Oupor
Následující Povidla