Oupor

[Hovorna]

(pdf)

-

(J. V.) vlastně houpor, pojmenování zvrhlé švestky, v Hruškově Dialektickém slovníku chodském je zaznamenán. Je to obměněné slovo oubor (ouborek), úbor, které znamená vlastně košíček na sbírání (jahod a p.). Na zvrhlou švestku byl tento název přenesen asi podle podoby s tímto košíčkem; místy říkají snad z téhož důvodu těmto ouborkům vačky. Švestkový ouborek se pak stal zase popudem k stejnému pojmenování lidí [311]malých, zavalitých a pevných. (To je ouborek!) Názvy bouchoř, bouchor, buchar, bachor (bachora, bachorek) mají základ patrně v slově pucher, puchr, které znamená něco napuchlého (puchéř, puchýř) a jehož se v tomto významu (= oubor) také užívá. Spojováním a matením s jinými slovy podobného tvaru a někdy i příbuzného významu jako bachor (bachoratý, bachratý = tlustý, baňatý), pouchle (pouchlý) a p. a vzájemným křížením vznikly pak názvy výše uvedené. — Peručí je podle slovníku Hruškova chvoj; peručina větev stromu jehličnatého, zvláště smrková a jedlová. Také slovenské paruť znamená větvičku, ale těžko říci, jaká je mezi oběma výrazy spojitost. Pro výklad slova chodského bylo by snad možno hledati přechod přes slovo peroutka, kosinka k zametání, smetání prachu, popela atd.; užívalo-li se k tomu účelu jako na mnohých místech plochého košťátka z chvojí, mohl se název peroutka přenésti i na toto košťátko a odtud na pojmenování jehličnaté větvičky a chvoje vůbec. — Hruškův Dialektický slovník chodský vyšel jako 7. sv. Archivu pro lexikografii a dialektologii r. 1907 nákladem České akademie (v komisi knihkupectví Bursíkova a Kohoutova v Praze).

Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 10, s. 310-311

Předchozí Motýl

Následující Petlice