Jak se měnívají jména

[Answers]

(pdf)

-

P. Fr. Žďárský, správce blázince v Dobřanech, upozornil nás na příjmení Řánek, jež podle jeho mínění mohlo vzniknouti z původního tvaru Rzánek (v. 7, 226; 234). Také nám se to zdá možným. Znali jsme muže, který se psal Jirsík, ale své příjmení vyslovoval Jiřík, jak prý mu i jiní říkali; v době, kdy se méně dbalo v příjmeních zděděného tvaru i v písmě, snadně by byla mohla nastati změna jména Jirsík v Jiřík (byl by to protějšek nesprávných tvarů Brzve, Brzvany m. Břve, Břvany, o nichž jsme mluvili 6, 236, vzniklých bývalou pravopisnou nezřetelností psaného rz). P. Ivan Kitzberger, farář v Nebušicích (v smíchovském okresu), poslal nám zajímavé doklady, jak se měnívají časem jména; jistě budou zajímati i naše čtenáře.

»V bývalém svém působišti — v Libotenicích u Roudnice — probíral jsem se matrikami tak, že jsem sestavil soustavné rodokmeny všech tam zapsaných obyvatelů. Při tom jsem přišel i na [296]stopu všelijakým »záhadám«. Tak na př. dnes na Podřipsku žijící jméno Kunygr vzniklo z něm. Königl, tedy »Králíček«. Podobně rozšířené v té krajině jméno Kudrman není od slova kudrnatý nebo kudrna, jak mi kdosi chtěl vykládati, nýbrž z příjmení Guter Mann, v matrice doloženého. Podnes je v Libotenicích příjmení Hrouda. Sledoval jsem je a našel jsem je v těchto obměnách: Rouda, Ruda, Ruta, Routa, Rutta. Ale podnes je v Libotenicích i jméno Roud (tak se píše v matrice, ale vyslovuje se Rout, teta Routka, Routová); je to najisto totéž jméno, protože se objevuje v zápisech, jež se týkají téhož statku (č. p. 8, »u Žaloutků«, což podle dokladů pochází od jm. žalud) nebo rodin pocházejících právě z toho statku. Jiný statek, Hroudův, který bývá psán »u Holotů«, nikdy nemá podobných obměn v příjmení, píše se jen »u Hroudů«. Jméno Holota (také Holata) měnívá se i v Kahlman, což je něm. překlad jména č., ale pak přicházejí i zápisy s tvary Kachlman, Kachelman nebo prostě Kachel, pak i Kaklman, Kaklmon, Kalmon a p.«

»Jiná zajímavost je tato: nedaleko Libotenic směrem západním je vrch, dnes zvaný Mrchový kopec. Je to dobře půl hodiny pěšky, do velikého kopce, cesta zlá, plná písku velmi hlubokého, vlastně žádná cesta. Tázal jsem se, pročže se kopec ten jmenuje Mrchový. Prý se tam »asi« zahrabávaly »mrchy« (mršiny — pošlá zvířata). Namítal jsem, proč by je byli zahrabávali tak daleko za vsí, na takovém kopci, kam nevede cesta… Na to mi bylo odpovědí jen — pokrčení ramen. Ale matriky pověděly mi více. V 2. polovici XVII. století žil v Libotenicích muž, který se jmenoval Gruncl, křestním jménem Melichar. Grunclové byli asi na sedmi číslech. Proto je rozeznávali podle křestních jmen, a na tomto statku říkali »u Melicharů«. Ale l a r se snadno zaměňovalo. Doklady toho jsou podnes: říkají u Myrelů místo u Müllerů, u Harelů místo u Hallerů, u Lýdrů místo u Rýdlů a snad i jindy podobně. Proto i tam říkali místo u Melicharů zkráceně u Merchalů. Doklad toho je v matrice při zápisu úmrtí: stará Merchalka. Tomuto Merchalovi patřil i les na tomto kopci neboli kopec sám, proto se tam říkávalo na Merchalovým kopci (Merchalově). Kdesi jsem se dověděl, že první pojmenování »Mrchový kopec« je na mapě generál. štábu rakouského. Pak by bylo přirozeno, že důstojníci mapu vyměřující, slyšíce »Merchalův kopec« a neumějíce snad dobře česky, zaznamenali nám »Mrchový kopec«. Je-li tomu podnes tak, měl by se tento nesprávný název v mapě opraviti na správný Merchalův nebo Melicharův kopec. Tento bývalý statek Merchalův slul také podle majetníka u Vocásků, u Grunclů a má dnes číslo 28.«

Naše řeč, volume 7 (1923), issue 10, pp. 295-296

Previous Žebř m. řebřík, žebřík

Next Václav Flajšhans: K výkladům o postavení slov příklonných