Tu máš

[Hovorna]

(pdf)

-

(V. J.) Proč by to byl germanismus (da hast!)? Je to přece věta docela přirozená. Říkáme tak, podáváme-li někomu něco, ironicky, dáváme-li někomu ránu (nebo nadávku); je to také interjekce nějakého, ob. nemilého překvapení (plněji »tu máš, čerte, kropáč«), kde jaksi sami sebe oslovujeme druhou osobou (pod. říkáme »tu to máme!«). Stč. dokladů není již proto, že tu neznamenávalo »zde«, nýbrž spíše »tam«; ale stejná je věta »na, teď (= zde, tu) máš lístek«, s níž kdosi komusi r. 1512 podává lístek, jejž mu přinesl (Arch. č, 19, 96). V pod. význ. jsme čtli u Hviezdoslava pouhé máš. V Hájn. ženě hledají myslivci marně pohřešovaného pána, sejdou se a říkají si: »Niet (není) ho! — máš (= tu máš)! — var’ macko dáky (= snad medvěd nějaký)« (Čít. stud. mlád. 2, 69, pod, 71). — Naši spisovatelé se výrazu »tu máš« vyhýbají jako skoro každému lidovému rčení. Čtli jsme na př. 15. dub. 1923 v nedělní povídce v Nár. pol., jak zblblý muž zblblé žebračce, své ženě, podává talíř se slovy: »Vezmi. Najez se!«

Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 8, s. 256

Předchozí Sokolovna

Následující Vlys